Před 76 lety vyletěla do světa italská „vosa“. V čem byl skútr Vespa revoluční?

Nejdříve Piaggio…

U zrodu stál italský rodák Rinaldo Piaggio, potomek z velmi známé podnikatelské rodiny v 19. století. Společnost nesoucí jeho jméno vznikla v roce 1884 a původně vyráběla lodní šrouby. Byl ve spojení se všemi Janovskými loděnicemi, díky čemuž měl dostatek zakázek a celkově se společnosti dařilo. Toto období bohužel netrvalo příliš dlouho, a proto se Piaggio musel pouštět i do dalších odvětví výroby.

Zlom přinesla až první světová válka. Většina společností se orientovala hlavně na letectví, které bylo tehdy hodně vytěžováno, včetně Piaggia. Ta u tohoto oboru pak zůstala několik desetiletí. Ve dvacátých letech 20. století se společnost rozrostla a musela přesunout hlavní aktivity do větší výrobní haly v Pontederu. Zde se vyráběly vrtule, motory a později i kompletní letouny. Díky této výrobě se stala významným dodavatelem Mussoliniho fašistické armády a stála u zrodu největšího italského čtyřmotorového bombardéru P108. Zatímco tyto bombardéry z továrny Piaggio létaly na bojové mise v Africe a později i na Sicílii, tak byly výrobní haly zdecimovány bombardovacími nálety spojenců.

Společnost při průběhu první světové války značně vyrostla a po té druhé byla prakticky před krachem. Na druhou stranu jeden z jejích projektů, který vznikl ještě za války, ji měl v budoucnu zachránit.

… potom Vespa

Myšlenka skútru se objevila ve dvacátých letech 20. století. Pro jeho tvar se tehdejší tvůrci inspirovali koloběžkou. Proto má dodnes zachovanou podlážku pro nohy. Ovšem v té době to bylo něco neobvyklého a výstředního. Ačkoliv jste mohli skútr potkat na silnici již před válkou, tak ho nikdo tehdy nebral moc vážně jako účelný dopravní prostředek. To vše se ale mělo během několika let změnit.

Po válce byli ve vedení společnosti synové Rinalda Piaggia Enrico a Armando. Oba stáli před nelehkým úkolem. Museli přijít s něčím jednoduchým, co tehdejší trh potřeboval, a co by společnost zachránilo před krachem. První prototyp skútru z továrny Piaggio vznikl již za války, a to v roce 1944. Mělo jít o jednoduchý motorový skútr pro vojenské účely. Pro jeho zvláštní tvar se tomuto prototypu přezdívalo Paperino (italské označení pro Kačera Donalda). S koncem války však skončil i zájem armády o něj. Enrico však v tomto projektu viděl příležitost a rozhodl se z něj vytvořit levné vozítko pro civilní využití. Na konstrukci se podílel letecký konstruktér Corradino D’Ascanio. I když on samotný skútry opovrhoval, tak ho finanční situace po válce donutila přijmout nabídku Enrica Piaggia. Díky tomu mohlo zrození legendy začít. Legendy, která je v italských poměrech srovnatelná s americkým Fordem T.

Skútr MP5

Původní konstrukce skútru MP5 (Paperino) byla těžkopádná a nedopracovaná. Středový tunel byl nepohodlný k nalézání, hlavně pro ženy. Továrna chtěla vytvořit vozítko pro všechny lidi. D’Ascanio přišel s několika revolučními řešeními, díky kterým vypadají skútry tak, jak je známe dnes. Středový tunel byl odstraněn, celkové těžiště se snížilo, aby zajišťovalo pohodlnější ovládání skútru na silnici. A především tvar kapoty byl upraven tak, aby mohl jezdec během jízdy zůstat v suchu. Jediným problémem bylo zavěšení kol, jelikož jeho výměna by byla pro běžného uživatele dost složitá. Díky předchozím zkušenostem ani to nebylo pro D’Ascania problém, navrhl jednostranné zavěšení kol, které bylo využíváno právě u letadel a umožnilo poškozené kolo jednoduše odmontovat.

Jak přišla Vespa k vosímu jménu

Na jaře roku 1946 byl představen Enricu Piaggiovi prototyp s označením MP6 a on při pohledu na něj prohlásil, že „vypadá jako vosa“. Díky tomuto prvotnímu dojmu vznikl pozdější název Vespa (italsky vosa). Ačkoliv veřejnost skútr vídala na stránkách nejrůznějších motoristických časopisů hned po dokončení prototypu v březnu roku 1946, tak Piaggio MP6 bylo oficiálně patentováno až 23. dubna 1946 v kanceláři ministerstva průmyslu a obchodu ve Florencii. Prvotní reakce byly rozpačité, především nad jeho originálním designem. Bylo to něco, co tehdejší lidé neviděli a nebyli na to připravení. To však Enrica Piaggia nezaskočilo a po výrobě testovací nulté série 13 kusů dal masové výrobě zelenou. I přes prvotní bolístky této novinky, hlavně s chlazením motoru, se z Vespy stal fenomén. Jen za rok 1947 se prodalo přes 10 tisíc těchto skútrů a v šedesátých letech bylo spočítáno, že každý padesátý Ital vlastnil jeden.