Dva miliony pakoňů táhnou každý rok vstříc smrti i naději. A nikdo neví proč

Víme, že každoročně se 1,5–2 miliony pakoňů seberou a migrují mezi národními parky Serengeti a Masai Mara. Vždy v červnu a červenci táhnou přes řeku Mara a na podzim se vracejí zpět. Ujdou přes 1600 kilometrů. Ale proč, to vlastně netušíme. I pouhé hypotézy jsou však nesmírně zajímavé… Více se dozvíte v dokumentu Pakůň: Stvořen k běhu na Prima ZOOM.

Je to vždycky událost, na jakou se sjíždějí fotografové z celého světa – a kdo ji viděl na vlastní oči, nedokáže na ni zapomenout. Pohyb masy dvou milionů velikých savců totiž nejen vidíte, ale i cítíte – a dokonce vnímáte celým tělem. Když se pakoně rozběhnou, třese se celá země…

Jde o jednu z největších migrací 21. století – většinu jiných tvorů, kteří se takhle ve velkém stěhovali, jsme už totiž stihli vyhubit. I pro pakoně je tento přesun rizikový, zejména překonávání Mary; čeká na ně zde totiž nejen hromada fotografů a filmařů, ale především spousta predátorů.

Podle afrických zoologů, kteří tuto každoroční pouť studují, ročně při Velké migraci zahyne na 250 000 pakoňů – přesto to podnikají. Zřejmě ne ani tak z nedostatku potravy, ale spíš kvůli klimatickým podmínkám, které jim v létě v Serengeti nevyhovují…

Co je pakůň zač?

Pakůň žíhaný je velké zvíře měřící 1,7–2,4 m, ocas má dlouhý 60 až 100 cm a jeho hmotnost může přesáhnout i 270 kg. Ve své domovině obývá převážně otevřené travnaté krajiny, buše a savany. Srst na těle má nejčastěji šedou, občas světle hnědou barvu a úzká hříva je černá. Na hlavě pakoně mají černý tlustý pruh táhnoucí se od rohů až po čenich; jen boční strany hlavy jsou obvykle světlejší.

Díky černému obličeji a bílé dlouhé bradce mají poněkud přihlouplý výraz. Působí sice neohrabaným dojmem, ale jde o celkem rychlého savce, který se pohybuje jakoby koňským cvalem a vydává bručivé zvuky. Dosahují v běhu rychlosti až 70 km/h. Jsou bojovní – snadno zaženou geparda i lva.

Více se dozvíte v dokumentu Pakůň: Stvořen k běhu na Prima ZOOM.

Text: Petr Kliment