Mohl na Venuši existovat život? Vědci vyvrátili dosavadní představy o dvojčeti Země

Venuše a Země mají podobnou velikost i hustotu, vznikaly ve shodném období a je velmi pravděpodobné, že to na jejich površích před miliardami let vypadalo stejně. Ovšem zatímco dnes prší na Venuši kyselina sírová a teplota překračuje 450 stupňů Celsia, na Zemi se dál drží voda a s ní i život.

Co přispělo k odlišnému vývoji, je už dlouhá desetiletí předmětem vědeckých studií, a pokud je sledujete nějakou dobu, určitě jste narazili na celou řadu nejrůznějších variant, domněnek a zaručených odpovědí, kde došlo k odklonu a co jej způsobilo. K většině již publikovaných studií teď můžeme přidat další, která však vyvrací dosavadní představy a poměrně odvážně tvrdí, že na Venuši nikdy žádné oceány nebyly.

While previous studies have suggested that #Venus may have its own liquid water oceans, a new study suggested that this is not the case. pic.twitter.com/PXFUVchfA4

— IANS (@ians_india) October 17, 2021

Byla Venuše bez oceánů?

Autorem nové studie je Martin Turbet, vědecký pracovník Ženevské univerzity a člen Národního kompetenčního centra pro výzkum planet ve Švýcarsku. Své objevy publikoval v odborném časopise Nature a opírá se v nich o matematické a klimatické modely, podobné těm, které používají vědci pro simulaci klimatických změn na Zemi. Turbeta a jeho tým zajímal samotný začátek, tedy doba přibližně před 4 miliardami let, kdy se obě rozžhavené koule magmatu po miliardách let strávených pod palbou meteoritů ustálily a mohly přijít změny vedoucí až ke vzniku života. Na Zemi k němu došlo přes postupné ochlazení, kdy se voda ve formě páry dokázala v atmosféře zkondenzovat natolik, že na povrch dopadla v podobě kapaliny a po desítkách milionů let vznikl globální oceán.

Jenže na Venuši podle Turbeta k tomuto procesu nedošlo a roli v tom hraje pochopitelně Slunce. Venuše se totiž nachází přibližně o 40 milionů kilometrů blíže naší nejbližší hvězdě než Země a to mělo být tou největší překážkou bez ohledu na to, že v době vývoje obou planet bylo Slunce přibližně o čtvrtinu méně jasné a nevyzařovalo tolik tepla. Kromě Slunce měla při udržování vysokých teplot na Venuši sehrát svou roli také mračna, která se podle studie shlukovala na noční straně planety a přispívala ke skleníkovému efektu, který zahušťoval atmosféru a udržoval pod ní vysokou teplotu. „Související vysoké teploty znamenaly, že jakákoliv voda by byla přítomna jen ve formě páry, jako v gigantickém tlakovém hrnci,“ uvedl Martin Turbet a upozorňuje, že na Zemi to mohlo dopadnout stejně.

Země je na hraně obyvatelné zóny

Naše planeta však rotuje ve větší vzdálenosti od Slunce, které navíc bylo – zjednodušeně řečeno – slabší, a právě to napomohlo ke kondenzaci vody. Zatímco dosud si vědci mysleli, že stačilo málo a Země zamrzla, Turbetova studie mluví o opačném extrému. Podle Turbeta a jeho týmu sice stojí Země na hranici obyvatelné zóny, ale z pohledu nejvyšší možné teploty, nikoliv nejnižší. Podporovat tuto tezi mají také studie, které mluví o řekách a jezerech na Marsu přibližně před 3,5 až 3,8 miliardami let. Bez ohledu na to, že kvůli absenci magnetického pole a s ní souvisejícím odvátím atmosféry a mnoha škodlivým plynům se ani na Marsu život neudržel.

A paper published in Nature shows that Earth's oceans formed about four billion years ago. Venus, in contrast, had a cloud regime that warmed the planet above the condensation threshold, preventing ocean formation throughout its history. https://t.co/1Gs4E80qwW pic.twitter.com/R79hS8PQOq

— nature (@Nature) October 15, 2021

Jestli je Turbetova teorie správná, budou zkoumat budoucí mise k Venuši EnVision, VERITAS a DAVINCI+ naplánované na konec tohoto desetiletí. Nedílnou součástí dalšího zkoumání Venuše a vesmíru jako takového pak je pochopitelně i pozorování pomocí nových dalekohledů či spektrometrů vznikajících za přispění agentur NASA i ESA.