Výprava na Mars je obyčejný reklamní podvod! Proč? Čtěte!

S tím, jak se výběr astronautů programu Mars One omezil na vyvolenou stovku kandidátů, si i většinová média znovu povšimla existence Mars One.

Většina z nich o jeho ideálu vybudovat na Rudé planetě stálou kolonii mluví se smrtelnou vážností, stojí za to proto připomenout, že Mars One nemá mnoho šancí, jak svou ambiciózní vizi v dohledné době naplnit. I jeho podporovatelé už delší dobu přiznávají, že je nutno veškeré cifry vynásobit deseti – včetně původní desetileté lhůty pro pilotovaný let.

Sebenaplňující proroctví?

Již loni studenti americké MIT spočítali, že základní princip trvalé mimozemské kolonie – pěstování potravin a zároveň jejich využívání k tvorbě vzduchu – jednoduše neodpovídá realitě. Mars One se sice ohradil proti tvrzení, že kolonisté by pošli hlady nebo nedostatkem vzduchu, mnoho další argumentů už ale nenabídl. Stále totiž neexistuje celá řada kritických technologií, včetně zařízení na tvorbu kyslíku z marťanské půdy a atmosféry. NASA sice plánuje podobné hypotetické udělátko pokusně namontovat na svůj příští rover, ten ale k Marsu nepoletí ještě několik dalších let. Mars One přitom potřebuje zachovat takovou míru kyslíku, aby jeho přebytkem nehrozil katastrofální požár, ale zároveň aby plyn produkovaný rostlinami udržoval tlak v kabině. A to se současnými technologiemi zkrátka nejde. Existují sice nápady, jak problém technicky řešit, ale opět nejsou prozatím ozkoušené...

Nejde přitom o to, že by problém nebylo možné vyřešit, ale o to, že na řešení jenom stěží dojde v několikaletém harmonogramu Mars. Celé pilování trvalé mise, zdá se, zabere podstatně déle. A myslí si to i teoretický fyzik Gerard 't Hooft, laureát Nobelovy ceny, který je zastáncem Mars One a slouží jako jeho ambasador. Sám otevřeně prohlásil, že je vůči původnímu cíli velmi skeptický – prý už od počátku organizátorům Mars One říká, že by za všechny své odhady ceny a časové náročnosti měli dopsat nulu.

Popravdě, skeptičtí byli k Mars One prakticky všichni už od oznámení šíleného nápadu kolonizovat do deseti let cizí planetu. Částečně ale každý doufal, že má Mars One v rukávu nějaké trumfové eso, nebo že bude-li se o nápadu mluvit dostatně optimisticky, podaří se pro něj zapálit investory a bude se tak jednat o jakési sebenaplňující se proroctví. Skoro tři roky od prvního oznámení Mars One je však nutné si přiznat, že na jakoukoliv kličku nakonec nedošlo a zřejmě ani nedojde. Dle původních cílů by první sonda k Marsu měla odstartovat už příští rok – nyní je termín této mise posunutý na rok 2018. Stejně tak původně Mars One předpokládal přistání prvního člověka na rok 2023 – v současné době operuje s datem o dva roky pozdějším. Skoro se zdá, že Mars One let k Marsu odkládá o tolik let, kolik je sám starý…

Zase ty peníze

Smutnou pravdou zůstává, že aby Mars One skutečně dodržel svůj harmonogram, musel by za ním momentálně stát zájem vyčíslitelný v investicích desítek a více miliard dolarů. Mars One momentálně existuje na výhradně teoretické úrovni propočítávání, návrhů a mediální reflexe. Nemá však v kapse ani zázračný raketový nosič pro start ze Země ani pro přesun těžkých modulů a zásob k Marsu, stejně jako neví, jak dané moduly na Rudé planetě vlastně přistanou. Vlastně nemá ani ony moduly.

Ačkoliv Mars One předpokládá využití nosiče Falcon Heavy a modulu Dragon V2 vesmírné společnosti Space X, samotná Space X se loni vyjádřila, že úprava obou pro potřeby Mars One by si vyžádala nákladný vývoj řady doplňků, a Mars One s ohledem na to momentálně dělá mrtvého brouka. Co naopak není známé vůbec, je plavidlo pro let mezi Zemí a Marsem – cokoliv potřebné konstrukce totiž momentálně nevyvíjí vůbec nikdo. Teoreticky by pro tyto účely šlo upravit například nafukovací moduly Bigelow, v praxi ale tyto nejsou vyzkoušeny ani na oběžné dráze Země, natožpak v meziplanetárním prostředí s jeho zvýšenou radiací. Vývoj a hlavně testování všech těchto prostředků je finančně velmi náročným během na dlouhou trať, u kterého je dekáda velmi krátké období.

Odhaduje se, že jenom první mise bude stát 4,5 miliardy dolarů co do ceny nosičů a vybavení, Mars One má ale problém vybrat jenom několik stovek tisíc dolarů skrze crowdfunding. Program Apollo pro srovnání sice zvládl dopravit člověka na Měsíc za méně než deset let, byl však poháněn skoro jedním procentem z celého tehdejšího hrubého domácího produktu Spojených států neboli 4 % tehdejšího federálního rozpočtu. Dnes by Apollo stálo 136 miliard dolarů, více než dvouletý český státní rozpočet. A přitom Apollo zvládlo na Měsíc dopravit "jenom" šest krátkých misí – snadný úkol ve srovnání s tvorbou permanentní kolonie i zcela jiné planety.

Zkrátka a dobře, jakkoliv je vize pro osídlení jiné planety a "zálohování" šancí lidstva na přežití krásná idea – a možná přímo něco, co dnes lidstvo bytostně potřebuje –, pokud se Mars One nevytasí se strojem na tvorbu zlata, objevem perpetuum mobile nebo kouzelným kobercem, jeho ambice zůstanou ještě hodně dlouho pouze v tiskových zprávách a internetových videích. Mars One nebo některý jeho nástupce nakonec dříve či později ve svém cíli jistě uspěje. Otázka ale je, jestli to nebude za 100 namísto 10 let.

Ladislav Loukota