NASA chystá revoluci v posílání věcí do vesmíru. Nový úspěšný test dává naději

NASA plánuje v nadcházejících letech testovat nový způsob vynášení malých objektů na nízkou oběžnou dráhu Země. Spočívá ve využití centrifugy, respektive suborbitálního urychlovače, který vymrští objekt do vzduchu a zážeh provede až během poslední fáze vstupu na oběžnou dráhu. Systém společnosti SpinLaunch má za cíl učinit starty cenově dostupnějšími a šetrnějšími k životnímu prostředí.

Zmíněná společnost provádí od roku 2021 rozsáhlé testy svého systému v poušti v Novém Mexiku. První úspěšný test proběhl 22. října 2021, kdy suborbitální urychlovač s pracovním označením A-33, pracující na pouhých 20 procent své kapacity, vynesl do výšky desítek kilometrů 3metrový projektil. Současný urychlovač je navíc pouze třetinovou verzí stroje, který by společnost SpinLaunch chtěla postavit, takže potenciál zůstává prozatím nenaplněn a slibné výsledky z prvních testů naznačují, že tudy rozhodně vede cesta.

Do vesmíru ekologicky

Pokud by systém fungoval, představoval by zcela nový způsob dopravy objektů do vesmíru, protože potenciálním nákladem by mohly být malé družice, nejrůznější materiál pro vědecké experimenty, stavební materiál, nebo dokonce i popel zemřelých, kteří si přejí být „rozprášeni“ ve vesmíru. Není se proto čemu divit, že systém zaujal i NASA, která podepsala se společností SpinLaunch dohodu o vývoji s příslibem budoucího využití pro vlastní náklad. Ke společnému testu by mohlo dojít už na konci roku 2022 a na základě něj se má NASA dále rozhodovat o tom, zda bude v testech a využívání urychlovače pokračovat.

Ačkoliv SpinLaunch spolupracuje s dalšími renomovanými společnostmi, jako jsou Airbus, Google nebo Kleiner Perkins, projekt pochopitelně není zcela bez rizik. V první řadě je nutné upozornit, že SpinLaunch zatím žádný objekt na nízkou oběžnou dráhu Země nevynesl. Zároveň ještě není zcela vyřešena otázka pohonu pro finální „postrčení“ nákladu a zaměstnanci společnosti se také musí zabývat otázkou, jak předejít poškození nákladu, který se bude muset před svým startem intenzivně otáčet na obrovské centrifuze.

Jak centrifuga funguje?

Přetížení bude v tomto ohledu obrovské, protože se očekává, že rychlost uvnitř finální verze urychlovače bude dosahovat asi 8 000 kilometrů za hodinu. Nosná raketa s družicí nebo jiným nákladem – samozřejmě bez lidské posádky – bude umístěna na špičku rotujícího ramene z uhlíkových vláken umístěného v ocelové vakuové komoře o šířce asi 90 metrů. Rameno pohybující se proti směru hodinových ručiček se bude otáčet stále rychleji, dokud nebude připraveno vystřelit objekt skrz tunel podobný komínu v horní části urychlovače. Delikátní a citlivé součásti družic by to mohlo poškodit a je tudíž nutné otestovat i samotný náklad, nikoliv jen proces vymrštění projektilu do vesmíru.

Aerospace startup SpinLaunch has devised a new system to launch satellites by spinning them at a high speed (up to 8,000 km per hour!) and then shooting them into space at a 35° angle. https://t.co/tZzAOYwRBd pic.twitter.com/ihvJ7TbabK

— Reuters Graphics (@ReutersGraphics) November 25, 2021

Pokud se ale vše podaří, SpinLaunch očekává, že systém sníží spotřebu paliva o 70 procent v porovnání s obvyklými způsoby vynášení objektů do vesmíru a desetinásobně sníží celé náklady na start. Další nespornou výhodou nového systému je fakt, že může provádět i několik startů denně, což je rovněž nemyslitelné v případě startu nosných raket. Přesto je ale zapojení do ostrého provozu ještě daleko a kromě technických záležitostí bude muset SpinLaunch řešit také spoustu byrokracie, například v souvislosti s Federální leteckou správou, která zajišťuje bezpečnost během komerčních startů.

ZDROJ: Gizmodo