Co přesně se stane s vaším tělem, když zemřete ve vesmíru?

Od roku 1961, kdy se do vesmíru jako první člověk podíval Jurij Gagarin, zahynulo celkem 18 lidí při přípravě letu do kosmu či rovnou v prostoru mimo zemskou atmosféru. Oproti hrůzám, které obvykle zobrazují sci-fi filmy či literatura, se jedná o překvapivě nízké číslo. Vesmírné agentury totiž věnují dost pozornosti zkoumání toho, co nepřirozené prostředí s lidským tělem udělá – například v rámci NASA existuje už více než 50 let Human Research Program zaměřený právě na tuto oblast výzkumu. Zmíněné číslo tak sestává ze dvou sedmičlenných posádek raketoplánů Challenger a Columbia, jejichž havárie v letech 1986 a 2003 otřásly veřejností. Zbylá čtyři úmrtí souvisejí se sovětským programem na přelomu 60. a 70. let, konkrétně šlo o mise Sojuz 1 a Sojuz 11.

Mráz, tlak a kyslík

Často se v uměleckých dílech vyskytuje mýtus, že člověk při delším pobytu v kosmu umrzne. To je však holý nesmysl. Přestože je vesmír často vykreslován jako ledově chladný, ve skutečnosti žádnou teplotu nemá. Ve vakuu totiž žádná teplota není – nelze hovořit o výměně tepelné energie mezi objekty s určitou hmotností. Člověk tudíž neumrzne, nýbrž si poměrně dlouho zachová svou tělesnou teplotu. K její změně může dojít až v důsledku radiace, umrznutí však rozhodně není tím typem smrti, kterého bychom se ve vesmíru měli obávat.

Dalším mýtem je exploze těla z důvodu změny tlaku. Rozdíl v tlaku mezi interiérem vesmírné lodi a kosmem samozřejmě existuje, ovšem nedosahuje takové míry, aby byl životu nebezpečný. Dekomprese ale zahájí proměnu tělesných tekutin na plyn, takže může dojít k embolii – ucpání krevního řečiště vzduchovými bublinami. Absence tlaku ve vakuu také může vést k roztažení (a následnému prasknutí) plic, proto je důležité, aby člověk při nechráněném vystavení těla vesmírnému vakuu co nejvíce vydechl.

A tím se dostáváme k dalšímu problému – nedostatku kyslíku. Tady končí veškerá legrace, neboť přísun odkysličené krve do mozku vede ke ztrátě vědomí za pouhých 10–15 sekund. V bezvědomí může tělo přežít další minutu, dále však s největší pravděpodobností nikoli. Hypoxie tedy bude hlavním důvodem smrti člověka ve volném vesmíru.

Bloudící mrtvola

A co se po této nevyhnutelné smrti s lidským tělem stane? Po smrti se teplota lidského těla postupně snižuje, takže nakonec opravdu dojde k zamrznutí naší tělesné schránky. Kvůli nepřítomnosti vzduchu se ve vesmírném prostoru nenacházejí bakterie či jiné organismy, jež by tělo rozložily, takže se tělo v tomto zmrzlém stavu může pohybovat vesmírem navěky – pokud samozřejmě nenarazí do jiného objektu.

Výše napsané platí pro obnažené lidské tělo, ovšem poněkud nechutnější vyhlídku skýtá smrt ve skafandru. Jestliže dojde pouze k malému poškození skafandru, které sice způsobí úmrtí jedince, ovšem většina obleku zůstane nepoškozena, rozběhnou se rozkladné procesy, jak je známe ze Země. Bakterie nacházející se v lidském těle jej začnou rozkládat, navíc kvůli zbytkům vzduchu i tělesné teploty ve skafandru může dekompoziční proces ve skafandru probíhat velmi dlouho.

Pokud by se vesmírem plující tělo dostalo do cesty silnému záření nějaké hvězdy, kvůli radiaci by se rozpadlo poměrně rychle. Zbytková radiace po Velkém třesku se nachází v celém vesmíru, takže i ta by postupem času zničila lidské tělo či případný skafandr, ovšem takový proces by trval tisíce let (čehož by se nedožily ani bakterie ve skafandru).

Navzdory tomu, že se tedy nemusíme obávat okamžitého umrznutí či exploze při vystavení našeho těla vesmírnému vakuu, rozhodně se nejedná o prostor, který by byl k člověka jakkoli vlídný.

ZDROJ: Harvard University, Live Science