12. ledna 2022 14:45

Jméno nejdůležitějšího raketového experta Sověti tajili. Kdyby nezemřel, mohli být první na Měsíci

Muž, který dostal první umělou družici i prvního člověka do vesmíru, musel zemřít, aby se svět mohl dozvědět jeho jméno. Sovětský raketový génius a strůjce sovětského vesmírného i vojenského programu Sergej Pavlovič Koroljov byl neznámým člověkem pro většinu svých současníků, a dokonce i sovětští kosmonauti ho znali jen jako „hlavního konstruktéra“.

Koroljov byl klasickým produktem národnostního mixu ruské říše. Narodil se 12. ledna 1907 (podle juliánského kalendáře to ovšem bylo 30. prosince 1906) v Žytomyru na pomezí Ruska a Ukrajiny. Po své ukrajinské matce měl Koroljov kozácké, řecké a polské předky, jeho dědeček z otcovy strany byl ruský voják.

Koroljov se vyučil zedníkem-pokrývačem, od malička ho ale přitahovala letadla. Na letišti u Oděsy, kam se jeho matka po rozchodu s otcem přestěhovala, se tak dlouho motal kolem kluzáků, až si v 17 letech jeden sám postavil. V témže roce (1924) už studoval letectví na polytechnice v Kyjevě, později pokračoval na Fakultě mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě, kterou pod dohledem konstruktéra Andreje Tupoleva ukončil s diplomem leteckého inženýra.

Rakety pro Kaťuše

Místo letadel se ale čerstvý absolvent nadchl pro raketový pohon. Spolu s několika přáteli založil v Moskvě skupinu GIRD (Gruppa izučenija reaktivnogo dviženija), která se pustila do výzkumu reaktivního pohybu nejprve pro letadla a po sloučení s leningradskou laboratoří GDL (1933), jež byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů, i pro rakety.

Vznikl tak Reaktivní výzkumný ústav (Reaktivnyj naučno-issledovatělskij institut – RNII), v němž se mladý Koroljov jako zástupce ředitele mimo jiné podílel na vývoji raket pro raketomety BM-13 montované na nákladních autech ZIS-3. Slavné „Kaťuše“ měly dostřel osm kilometrů, a když se 14. července 1941 – tři týdny po napadení SSSR – poprvé objevily na frontě, vyvolaly u Němců naprostou paniku.

Odborník zralý pro gulag

Nadějnou kariéru Koroljovovi ale překazily stalinské čistky. Jako mnoho jiných talentovaných vědců a inženýrů byl už v roce 1938 zatčen NKVD a falešně obviněn z protistátní činnosti a technické sabotáže. Soud ho poslal na 10 let do gulagu a 32letý Koroljov začal na Kolymě v zoufalých podmínkách pracovního tábora těžit zlato.

Stejně jako mnohé další – včetně například Tupoleva – ho ale paradoxně zachránila blížící se válka. V březnu 1940 byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem NKVD v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16 vedené Valentinem Gluškem, kde se vrátil k vývoji raketových motorů pro letadla a v roce 1944 byl propuštěn na svobodu.

Závod s časem

Na konci války jak Sovětský svaz, tak Spojené státy spěchaly, aby se co nejrychleji dostaly k nejúčinnější zbrani nacistického Německa, balistické raketě V-2, schopné nejen útočit na nepřítele, ale také letět do vesmíru. Zatímco Američané zajali vynálezce V-2 Wernhera von Brauna a odvezli ho do USA, vyslali Sověti do zóny okupované Rudou armádou Sergeje Koroljova.

Jeho úkolem bylo získat co nejvíce informací a vylepšit von Braunovu V-2 tak, aby unesla dvojnásobnou váhu. Tou měla být atomová bomba, schopná zasáhnout území USA. Koroljov se mávnutím proutku stal z vězně plukovníkem a ředitelem zvláštní konstrukční kanceláře OKB-1.

Postupně přes několik modelů se Koroljov dostal až k R-7, což bylo vlastně pět raket v jedné – kolem hlavní rakety další čtyři pomocné. Vícestupňová raketa byla obrovským průlomem, šlo o první mezikontinentální balistickou raketu na světě.

Následující programy představovaly ambiciózní plány na ovládnutí vesmíru. Nejprve přišel na řadu program Sputnik, během něhož Koroljov dostal na oběžnou dráhu Země první umělou družici (4. října 1957).

Následoval program Vostok, jehož cílem bylo vyslat člověka na oběžnou dráhu. Byl to právě Koroljov, kdo za prvního kosmonauta světa vybral Jurije Gagarina – údajně pro jeho dokonalý úsměv, kterým měl zapůsobit prostřednictvím sdělovacích prostředků na lidi. Gagarin odstartoval 12. dubna 1961 se čtyřtunovou lodí Vostok-1 posazenou na špici Koroljovovy 38 metrů dlouhé nosné rakety Vostok odvozené od R-7. Dalším cílem byl let na Měsíc – pokud možno dřív, než to zvládnou Američané.

Není komu dát Nobelovu cenu

Po celou dobu musel Koroljov zůstat v utajení a pro veřejnost i blízké spolupracovníky byl jen „hlavním konstruktérem“. Když mu za první družici i za Gagarinův let hrozila Nobelova cena, tehdejší vůdce Sovětského svazu Nikita Chruščov Koroljova zapřel s tím, že rakety postavil „sovětský lid“.

V době Koroljovova působení došlo i k prvnímu výstupu člověka do vesmíru, což s jistými obtížemi provedl 18. března 1965 kosmonaut Alexej Leonov. Necelých deset měsíců poté 14. ledna 1966 Koroljov při chirurgickém zákroku ve věku 59 let zemřel.

Sovětský kosmický program se kvůli tomu na mnoho dalších let zpomalil a sovětský sen o dobytí Měsíce se definitivně rozplynul. Ostatky „hlavního konstruktéra“ byly pohřbeny u kremelské zdi, kde spočívají nejvýznamnější osobnosti sovětského režimu včetně J. V. Stalina nebo maršálů Georgije Konstantinoviče Žukova a Ivana Stěpanoviče Koněva.

ZDROJ: The European Space Agency

Odkaz na obrázkovou licenci: CC0 1.0

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom