Potvrzeno: Zemi poprvé zasáhl meteor z jiné hvězdné soustavy

Začátek roku 2014 přinesl astronomům jedno zajímavé pozorování, nicméně vtip spočívá v tom, že si to tehdy pravděpodobně vůbec neuvědomovali. Abyste rozuměli, osmého dne nového roku dopadl u severovýchodního pobřeží Papuy-Nové Guineje meteorit pojmenovaný CNEOS 2014-01-08, což by však samo o sobě nebylo ničím zvláštním. Ostatně, podle studie vědců z Manchesterské univerzity dopadne ročně na povrch naší planety asi 17 000 meteoritů a v drtivé většině případů jde až o bolestně nudné incidenty. Nikoliv však v případě tohoto meteoritu, který byl po osmi letech prohlášen za první mezihvězdný objekt, který se kdy s naší planetou srazil.

Tři návštěvníci z dalekého kosmu

S přihlédnutím k tomu, že lidstvo dosud identifikovalo pouze dva objekty, které se pohybují v naší soustavě, aniž by z ní pocházely – tedy asteroid Oumuamua a kometu 2I/Borisov – jde o opravdu velkou událost. Bylo ji však nejprve nutné prokázat, o což se od roku 2019 snažil astrofyzik Amir Siraj.

Vše se seběhlo dílem náhody, jak už to v podobných případech bývá, protože hlavním zaměřením tehdejšího Sirajova bádání byl zmiňovaný asteroid Oumuamua, jemuž se věnoval spolu s profesorem přírodních věd na Harvardově univerzitě Abrahamem Loebem. Při procházení databáze Centra pro studium blízkozemních objektů NASA však Siraj narazil na něco, co považoval za mezihvězdný meteor, a rozhodl se vše náležitě prověřit.

Siraje zpočátku zaujala vysoká rychlost meteoru CNEOS 2014-01-08. První výsledky původního pozorování mluvily až o 45 kilometrech za sekundu, což je přibližně o 15 km/s více, než jakou rychlostí se pohybuje celá naše planeta při svém oběhu kolem slunce. Jenže vědci měřili rychlost meteoritu, zatímco se sami pohybovali vesmírem, takže čísla neseděla. Mnohem přesnější je samozřejmě měřit rychlost objektů vzhledem ke Slunci a brát v potaz úhel, pod který meteor dopadá na Zemi. Objekt totiž může do naší planety narazit čelně, tedy proti směru našeho pohybu vesmírem, nebo zezadu, ve stejném směru.

Klíčová je rychlost a trajektorie

A právě tato úvaha a zjištění, že meteor narazil zezadu, dala výslednou rychlost až 60 kilometrů za sekundu. Siraj dále mapoval trajektorii objektu a zjistil, že se na rozdíl od uzavřených oběžných drah jiných meteoritů pohybuje po neomezené dráze, což jednoznačně znamená, že nekrouží kolem Slunce, a musí tudíž pocházet z vnějšího prostoru. „Pravděpodobně byl vyprodukován jinou hvězdou, byl doslova vykopnut z planetárního systému této hvězdy a jen tak, náhodou, se dostal až do naší sluneční soustavy, aby se střetl se Zemí,“ uvedl ve své práci astrofyzik.

Avi Loeb is designing a mission to recover fragments of the interstellar object, CNEOS-2014-01-08, that crashed in the sea near Papua New Guinea a few weeks ago https://t.co/dSfNQrZeas pic.twitter.com/YrfOnr6RlB

— John Cosstick (@Towards2100) April 20, 2022

Siraj s Loebem svá zjištění bohužel nemohli publikovat v odborném časopise, protože jejich data pocházela z databáze NASA CNEOS, která už dále nepotvrzuje přesnost jejich naměření. Po letech snahy ale nakonec potřebná data získali od zástupce velitele Amerického vesmírného velitelství Johna Shawa, který hypotézu o mezihvězdném objektu potvrdil. „Joel Mozer, hlavní vědecký pracovník Velitelství vesmírných operací, přezkoumal analýzu dalších údajů, které má ministerstvo obrany k dispozici a které se týkají tohoto nálezu. Mohl proto potvrdit, že odhad rychlosti oznámený NASA je dostatečně přesný, aby naznačoval mezihvězdnou trajektorii,“ napsal Shaw v dopise a Siraje tím značně překvapil.

Astrofyzik se totiž domníval, že NASA nikdy nebude reagovat na jeho dopis, přesunul se k jinému výzkumu a na CNEOS 2014-01-08 úplně zapomněl. „Myslel jsem si, že se nikdy nedozvíme pravou povahu tohoto meteoru, že je zkrátka odpověď po našich mnoha pokusech někde ve vládě zablokována. Takže když jsem ten dopis z ministerstva obrany viděl na vlastní oči, byl to opravdu neuvěřitelný okamžik,“ řekl Siraj. Zároveň potvrdil, že zjištění budou předložena k publikaci ve vědeckém časopise, až se podaří sestavit tým, který by se navíc pokusil získat část meteoritu z hlubin Tichého oceánu. Pokud by se to podařilo – a Siraj to nepovažuje za příliš pravděpodobné – jednalo by se z vědeckého hlediska o obrovský přelom a možnost dále zkoumat svět mimo naši soustavu, aniž bychom ji museli sami opustit.

Zdroj: CNN