NASA chce na Titan vyslat ponorku

Najdeme na něm moře, déšť i sopky. Když na Saturnově měsíci Titanu v roce 2005 přistála evropská sonda Huygens, pojmenovaná po jeho objeviteli ze 17. století, potvrdila, co se už dlouho tušilo. Povrch miliony kilometrů vzdáleného tělesa je Zemi podobnější, než by se slušelo. I proto je rozhodně radostnou novinou, že NASA plánuje Titan prozkoumat nově oznámenou robotickou ponorkou.

První svého druhu

I přes nápadnou podobnost Zemi má Titan jedno velké „ale“. Na planetě totiž panují teploty kolem –180 °C. Zdejší řeky a moře tak nejsou tvořené vodou, nýbrž tekutými uhlovodíky. Atmosféra se nesestává jako u nás s kyslíku a dusíku, ale dusíku a metanu. A sopečnou činnost namísto žhavého magmatu chrlí podchlazený sršící metan. O činném prostředí však svědčí skutečnost, že na povrchu najdeme jenom několik kráterů – což je důkaz, že je Titan podobně aktivní jako prostředí na Zemi.

Podmínky na druhém největším měsíci naší sluneční soustavy jsou zkrátka natolik zajímavé, že stojí za to je studovat. NASA by k tomu podle svého nejnovějšího odhalení chtěla využít robotickou ponorku – vůbec první mimozemskou ponorku svého druhu. Hypotetický stroj by měl navštívit největší titanské jezero, resp. místní největší moře s názvem Mare Kraken, a poplavat si v jeho vodách až 90 dnů. Během nich by v ideálním případě uplaval až 2000 kilometrů, poháněn miniaturním jaderným reaktorem.

Hlavní misí ponorky by bylo opakovaně analyzovat chemické složení moře, ale také činit pozorování prostředí a jezerních proudů a jejích vlivů na povrch měsíce. Ačkoliv jsou podmínky na Titanu zřejmě příliš chladné pro vznik života, nějaká jeho forma, postavená na tekutém metanu namísto vody, podle některých modelů není zcela vyloučená.

Metan místo vody

Některá z pozorování sond Cassiny a Huygens byla například ve studii NASA z roku 2010 intepretována jako možný vedlejší důkaz činnosti živých organismů. Pro další zjištění však chybí důkazy a právě devadesátidenní mise by je mohla pomoct obstarat.

Roboponorka pro průzkum Mare Kraken by navíc mohla předběhnout i misi k měsíci Europa. Ačkoliv se odhaduje, že pod ledovou slupkou jupiterovského satelitu najdeme podmínky mnohem více přející životu, dostat se skrze onu slupku bude velký oříšek. Na Titanu však tento problém odpadá, jak dokládá i hladké přistání sondy Huygens. Mise na Titan by tak mohla sloužit jako jakési otestování prototypu mimozemské ponorky v ostrých podmínkách.

Časový harmonogram mise je však doslova ve hvězdách. Plánování letů k Titanu je jednak závislé na optimálním startovacím oknu, jednak však i na sáhodlouhém testování a finančních možnostech vesmírného programu. Let k Saturnu může v závislosti na nosiči zabrat klidně kolem deseti let (Cassiny k planetě letěla osm let). Nemenší oříšek bude nalezení prostředků – například rover Curiosity, který od roku 2012 brázdí Mars, je dítkem programu vyhlášeného v roce 1993. Titanská ponorka by tak dle střízlivých odhadů mohla přistát teprve za 20 až 30 let.

Ladislav Loukota

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: