Mars je blízko, poletíme dál, plánuje vizionář Musk
Jednou přijde čas, kdy nám bude vesmír malý.
Psalo se 12. září 1962, když prezident John F. Kennedy na půdě houstonské Rice University přednesl svůj legendární projev, v němž slíbil dosáhnout Měsíce do konce desetiletí. Bylo to tehdy sotva měsíc před Karibskou krizí, při níž se Spojené státy a Sovětský svaz skoro navzájem anihilovali jadernou přestřelkou. Od toho památného dne uběhlo už 54 let, rovněž letošní září se však může podobně zapsat do historie. Na Mezinárodním astronautickém kongresu v Mexiku totiž včera Elon Musk, ředitel společností, jako je Tesla a především SpaceX, představil ambiciózní plán letů své společnosti k Marsu. Cílem není nic menšího, než kolonizace Rudé planety a návštěva území dále od Země.
Praha na Marsu
O Muskově touze vydat se k Rudé planetě se ví už skoro celou dekádu – společnost SpaceX byla přímo založená s cílem vytvořit z Homo sapiens víceplanetární druh. Již dříve byl také znám pracovní název lodi, která má lidi k Marsu dostat. Ze jména "Mars Colonial Transporter" Muskova ambice přímo čišela. Teprve včerejší přednáška ovšem odhalila, jak přesně chce SpaceX se svou misí naložit. A výsledek je snad ještě více dechberoucí než předešlá očekávání.
Především byla představena loď, jež má člověka dostat na Mars, ale i mnohem dále. Nese proto jméno Interplanetary Transport System (ITS) a její rozměry jsou bezprecedentní – nejde totiž o malý modul, na který jsme zvyklí z dosavadních kosmických misí. ITS má vážit kolem 450 tun a na Mars může dopravit stotunový náklad nebo posádku několika desítek kolonistů (ačkoliv padlo číslo až 100 pasažérů, Musk zřejmě mluvil o souhrnu flotily více ITS lodí). Pro ilustraci, dvoumodulový segment velitelského a přistávacích modulu při programu Apollo vážil pouze necelých 45 tun a měl pouze tříčlennou posádku. Modul Orionu, jenž nyní vyvíjí NASA rovněž pro mise do hlubokého vesmíru, má 25 tun (prozatím ale neznáme váhu připravované kabiny posádky). ITS je tedy skutečně plavidlem jako z vědecko-fantastické mise. Jméno lodi z marťanského transportéru na meziplanetární rovněž telegrafuje její údajné možnosti – Musk si představuje možnost vydat se v ITS rovněž na pilotovaný průzkum Jupitera, Saturnu a okraje sluneční soustavy.
Aby bylo možné tohoto budulínka vynést, připravuje SpaceX rovněž novou supertěžkou raketu, jež překonává nedávno odhalený systém New Glenn konkurenční firmy Blue Origin, ale významně i raketu Saturn V, jež vynesla k Měsíci právě Apollo. Musk se zjevně vybodnul na všemožné kreativní řešení meziplanetárních letů, například postupné budování lodi na oběžné dráze, a hodlá vynést celý systém najednou. Raketa prozatím pojmenovaná jako Mars Vehicle (je však známá interně i jako BFR – Big Fucking Rocket) má být stejně jako Falcon9 znovupoužitelná, to celé s cílem snížit cenu letenky k Rudé planetě. Ta by se za osobu mohla pohybovat snad až u částky 100 tisíc dolarů. Novinky jsou přesto přítomné – v první řadě raketa vyžívá lehké konstrukce z uhlíkových vláken, dále pak metanového paliva (v kombinaci s tekutým kyslíkem), jež je možné produkovat i na povrchu Marsu, ale přítomno je také tankování ITS na pozemské oběžné dráze před letem k Marsu pomocí separátně vyneseného tankovacího systému.
Co však SpaceX zamýšlí s tímto tandemem realizovat? První start supernosiče může nastat již v roce 2019, na rok 2020 je plánován orbitální test ITS. První možné okno pro let k Marsu nastane už za 7 let, v roce 2023, ačkoliv Musk upozornil, že realita může datum o pár let odsunout (počátek zásobování kolonie automatickými plavidly ovšem SpaceX plánuje snad již na rok 2018). Tím však Musk teprve začíná. ITS je vyvíjen zejména jako loď pro kolonizaci Marsu, ultimativním cílem je proto v průběhu několika dekád založit permanentní a soběstačné město, jež budou rok co rok zásobovat flotily naráz startujících lodí ITS. Během 40 až 100 let zde má vzniknout město o velikosti Prahy. Soběstačná milionová kolonie má tak naplnit sen o zálohování civilizace na více světů.
Studená sprcha?
Muskova přednáška se poslouchá jako krásné, ačkoliv lehce naivní vědecko-fantastická vize. Faktem je, že v září 2016 SpaceX nejenom představila své plány pro Mars a okolí, ale také přišla o jednu z raket Falcon9 včetně dvousetmilionového satelitu při katastrofální explozi. Rovněž platí, že společnost sice má v kapse kontrakt na první pilotované lety k Mezinárodní vesmírné stanici, prozatím však na orbitu doopravdy ještě nevynesla jedinou živou duši.
Ačkoliv je Muskova vize pro příští dekády významná a v jeho osobě je na dosah snad první podnikatel nejen s ambicemi, ale i prostředky ji naplnit, v roce 2040 ještě nežijeme. A než se tam dostaneme, bude nutné vyřešit myriády technických i ekonomických problémů. Především prozatím není jasné, kdo kolonizaci vlastně zaplatí. Zdá se, že se bude jednat čistě o projekt SpaceX samotné, to však znamená, že společnost bude muset zároveň někde generovat masivní zisk. V pozdější fázi si sice cestující mají letenku sami zaplatit (kolonizace bude od jisté fáze dobrovolná), bude však trvat dlouho, než to nastane. Do té doby Musk naznačil, že financováním projektu vypomůže připravovaná "konstelace satelitů", avšak dodává, že momentálně nemůže sdělit více. Snad je v plánu lepší systém komunikačních družic, snad něco pokrokovějšího jako solární satelity dodávající energii na povrch Země. Na detaily budeme muset počkat.
Vedle otázky peněz je také na pořadu dne problematika přežívání na jiné planetě. Jak hodlá SpaceX vyřešit smrtící vliv radiace? Nabízejí se jisté pasivní možnosti (tj. "fakticky tlusté stěny"), ty však znamenají zvýšení užitné hmotnosti lodi a kolonie. Dodnes rovněž stále neumíme vytvořit uzavřený analog pozemského ekosystému, veškeré dosavadní pokusy vytvořit zmenšeninu Země, jež by byla skutečně autonomní, prozatím selhaly. Proč přesně, taktéž nevíme. To vše budou otázky, kvůli nimž visí nadšení Elona Muska na vlásku, a ještě dlouho viset také bude.
I kdyby v ničem jiném, Muskova přednáška má však pravdu v jediné věci – nestačí jenom žít pro život, je potřeba nadšení a víra v budoucnost. Jestli v dnešním světě něco drasticky chybí, je to právě víra v lepší zítřky. A právě tu může projekt SpaceX po dlouhé době zase dodat. Paradoxní je, že leitmotivem Muskovy přednášky v Mexiku byla nutnost vytvořit z člověka meziplanetární druh, aby se zvýšila šance, že v případě drastické katastrofy na Zemi bude zachován život i nadále. Osud mu minimálně v tomto přímo hraje do karet – jen pár dnů před Muskovou přednáškou byla zveřejněna studie, podle níž úroveň atmosférického oxidu uhličitého překročila kritickou mezi 400 PPM jednotek, díky níž je zaručené zvýšení průměrné teploty o 1,5° C, nepříjemný dopad na pozemský ekosystém, nedostatek pitné vody a další všeobecné nepříjemnosti. V budoucnosti, jež nás tak čeká, bude naděje mít, stejně jako v roce 1962, možná doslova cenu života.
text: Ladislav Loukota