Japonci navrhují vybavit Mezinárodní vesmírnou stanici laserovým dělem!

Kvůli pravidlům orbitální mechaniky – aby se objekt udržel na oběžné dráze, musí se vůči povrchu Země pohybovat zhruba rychlostí osm kilometrů za sekundu – má i sebemenší kolize dvou objektů na oběžné dráze devastující účinky. Fragmentů tzv. vesmírného odpadu přitom kolem Země poletují stovky tisíc. Potenciálně by podle nového návrhu mohlo katastrofálnímu znečištění pozemské orbity zamezit namontování laserového děla na Mezinárodní vesmírnou stanici, které by smetí svrhlo zpátky do atmosféry.

Hvězda smrti kosmického smetí

Návrh na montáž laseru na stanici přichází od tokijského Riken Institute, počítá přitom s umístěním malého laseru na vysouvací teleskop, který by byl s to zaměřit a odpařit úlomky o velikosti jednoho centimetru.

Tím, že by laser fragmenty zahříval zahříval paprskem, by způsobil odpařování jejich povrchu, které by jako reaktivní pohon změnilo trajektorii fragmentu směrem do pozemské atmosféry. Tam by střepina přirozeně shořela. Laser by tak v žádném případě neměl sebemenší šanci ohrozit kohokoliv dole na Zemi. Využít by přitom šlo například nedávno odhalený operační laser amerického námořnictva, jehož jediný výstřel stojí sotva několik dolarů.

Zatímco velké objekty jako satelity lze sledovat snáze, právě nejmenší kusy vesmírného smetí představují potenciálně nejvyšší riziko. Podle odhadů NASA poletuje po pozemské oběžné dráze až půl milionů neaktivních objektů v celkové hmotnosti až 3000 tun, značná část z toho je přitom neřízena, jako třeba zbytky z testu čínské protidružicové střely z roku 2007 či z kolize dvou satelitů z roku 2009.

Riziko pro budoucí vesmírné mise

Analýza Evropské vesmírné agentury přitom varuje, že nevyhnutelná a nezbytná privatizace vesmíru by během tří desetiletí mohla několikanásobně zvýšit riziko kolizí. Situace, kdy vlivem jediné srážky vznikne další sprška fragmentů a nárazem do dalších objektů se začnou "množit" geometrickou řadou, až nakonec znemožní používání oběžné dráhy, tak skutečně může nastat.

Katastrofický scénář, který by vymazal dekády kosmické industrializace, se jmenuje Kesslerův efekt a znát jej můžete z předloňského katastrofického filmu Gravitace. Devastace oběžné dráhy kosmickým smetím se například obává i americký Space Command, vojenská divize odpovědná za kontrolu amerických satelitů a vesmírný boj. Při hypotetickém velkém konfliktu mezi supervelmocemi se například dá očekávat masivní nasazení protidružicových střel nebo antibalistických raket. Ty by mohly znamenat kritickou eskalaci kolizí vstříc plnohodnotnému Kesslerovu efektu. I proto je vidina efektivní války ve vesmíru při dnešní úrovni technologií notně fantaskní.

Jestli však bude laser skutečně na Mezinárodní vesmírnou stanici umístěn, zůstává kvůli současné politické situaci doslova ve hvězdách. NASA by sice chtěla stanici ponechat v operačním stavu i po roce 2020, avšak Rusko, kterému patří podstatná část modelů, straší demontáží svého segmentu a budováním vlastní orbitální základny. Těžko říct, zdali by se tak velmoci shodly na nové úpravě stanice. Na druhou stranu, Japonsko má na Mezinárodní vesmírné stanici vlastní modul jménem Kibó, země vycházejícího slunce by tak případný laser mohla připojit právě k němu. Prozatím je však celá idea pouze ve stadiu návrhu a daleko od praktické realizace.

Ladislav Loukota