Družice se ve vesmíru chovají divně. Něco zvláštně ovlivňuje jejich dráhu

MAVEN

Americká NASA stojí před další záhadou: chování některých družic odporuje fyzikálním zákonům…

Rychlost sond Rosetta a Cassini není taková, jaká by měla být. Astronomům se podařilo odhalit v jejich dráhách anomálie – a to vždy v okamžicích, kdy sondy prolétají kolem některých planet.

NASA si toho všimla už roku 1990, když kolem Země prolétla sonda Galilei, ale tehdy tomu astronomové nevěnovali velkou pozornost. Ale postupně údajů přibývalo – naposledy se to stalo na podzim loňského roku, když sonda Juno letěla ze Země k Jupiteru.

Co se vlastně děje? Sondy bývají často posílány na cestu do vesmíru tak, aby přitom prolétly kolem nějaké planety – využívají tak efektu gravitačního praku. Díky tomu mohou využít část gravitační síly těchto planet a získají energii, bez níž by k cíli nedoletěly. Jenže rychlost sond se během toho mění; a to tak, že to vůbec neodpovídá ani fyzikálním zákonům ani predikcím nebo počítačovým modelům.

Problém, který nemá řešení?

Rozdíl v rychlosti není nijak velký, ani nemůže narušit misi družice, ale je dostatečný, aby to nemohla být náhoda. Tento pozoruhodný jev NASA pozorovala u družic NEAR, Cassini-Huygens a Rosseta – vždy když prolétaly kolem Země. Vždy nečekaně zrychlily o 2–13 milimetrů/sekundu.

Když NASA řešila, čím by to mohlo být způsobené, musela jako podezřelé vyloučit technické závady, omyly v měření, magnetickou nestabilitu i elektrické výboje. A tak přišla na řadu Occamova břitva: když to nemůže být něco vysvětlitelného, musíme začít hledat v říši nevysvětlitelného.

V srpnu 2014 vyšla velká studie na téma této záhady v odborném časopise Advances in Space Research, v níž vyjádřili svůj pohled na věc nejvyhlášenější experti na vesmírný výzkum. Všichni se shodli na tom, že to musí být způsobeno nějakým doposud neznámým vesmírným fenoménem. A hlavní podezřelí jsou: