Měsíc se vzdaluje od Země. Jeho ztráta život na planetě drasticky změní

To, že nás vesmírný společník Měsíc pomalu opouští, lidstvo tuší už od dob, kdy to z historických záznamů o zatměních Slunce vydedukoval slavný britský astronom Edmund Halley. Od té doby už uběhlo zhruba 300 let a jeho teorii jsme si zvládli neprůstřelně ověřit. Jak američtí, tak sovětští astronauti (a mimochodem, nově i ti indičtí) totiž během svých lunárních misí umístili na povrch naší přírodní družice zrcadla, od kterých se mohou odrazit laserové paprsky.

Měření následně ukázala, že od nás měsíc driftuje rychlostí, která se z lidského úhlu pohledu může zdát zcela směšná – 3,8 centimetrů za rok. To zhruba odpovídá rychlosti, jakou nám rostou nehty na nohou. V kosmických termínech to ale zdaleka není tak zanedbatelné.

Příliv a odliv

Náš Měsíc je podle toho, co o vesmíru víme, dost výjimečný. Především je obrovský. Bráno v poměru k planetě, kterou obíhá, je největším z měsíců v celé Sluneční soustavě. Vznikl pravděpodobně před 4,5 miliardami let během srážky planet.

Za to, že driftuje pryč, mohou takzvané slapové síly. My jejich působení vidíme jako příliv a odliv. Složité vzájemné působení gravitačních, setrvačných a odstředivých sil doprovází ztráta energie zemského systému (proto se nám nepatrně prodlužují dny). Měsíc naopak energii dostává, jeho rotace zrychluje, a proto se vzdaluje.

How Moon affects ocean tides on Earth pic.twitter.com/ngsljZoCMk

— Space Explorer Mike (@MichaelGalanin) June 6, 2023

Příliv a odliv nezpůsobuje jen Měsíc, část z nich samozřejmě ovlivňuje i Slunce. Na jejich pravidelnost a sílu ale v současnosti spoléhá obrovské množství organismů a jsou základem mnohých ekosystémů. A až o ně naše planeta přijde, všechno se změní.

Meteority a roční období

Kromě přílivu a odlivu Země na Měsíc spoléhá ještě v dalších věcech. Je například takovým naším bodyguardem. Jeho gravitační pole vychytá dost asteroidů, které by jinak dopadly na Zemi. Tahle jeho schopnost naší ochrany je ale rok od roku menší.

A když už mluvíme o zmenšení, v současnosti se z našeho úhlu pohledu Měsíc a Slunce zdají stejně velké. Jak se ale Měsíc bude vzdalovat, nastane konec úplným zatměním Slunce – čím dál totiž bude, tím menší se bude zdát.

Ani jedna z uvedených věcí samozřejmě není vyloženě devastující. To nejdůležitější, co nám Měsíc poskytuje, jsme ale ještě nezmínili. Jde o stabilitu ročních období. Právě díky naší přirozené družici si Země drží stálou, mírně nakloněnou osu, a tak naše planeta zažívá naprosto nevídaně pravidelné střídání sezon. Jistě, celkové klima se mění, ale léto je vždy létem a zima zimou.

To jiné planety, které luxus v podobě Luny nemají, náklon své osy neustále mění, jak na ně působí síly ostatních velkých kosmických těles. O pravidelném, předvídatelném střídání ročních období si mohou nechat jen zdát a Země se s ním bude muset jednou rozloučit.

My už tu možná nebudeme

Na druhou stranu, dostat se ze své původní vzdálenosti cca 35 tisíc kilometrů od Země až na současných 384 tisíc kilometrů Měsíci trvalo 4,5 miliardy let, a tak lze těžko říct, jestli bude lidstvo jako druh ještě existovat, než pocítíme nějaký zásadní rozdíl. Bylo by proto pošetilé se touto skutečností nějak nervovat.

Sluneční soustavu koneckonců čekají i horší věci. Během cca 4,5 miliard roků se naše galaxie srazí s Andromedou. A i kdyby se v následné galaktické fúzi se solárním systémem nic zásadního nestalo, Slunce brzy nato stejně zmorfuje v červeného obra, Zemi totálně sežehne a gravitační nestabilita celého slunečního systému pak zapomenutou a vzdálenou Lunu možná katapultuje někam za Kuiperův pás. Můžeme tedy bezpečně říct, že momentálně existují o dost palčivější problémy k řešení.

Zdroj: Techmania, NASA, Science Focus, Popular Mechanics