Jak dlouho bychom cestovali k nejbližší hvězdě? Naději dává nový pohon

Vesmír je obrovský. Nemusíte být zrovna astronomové, abyste při pohledu na večerní oblohu alespoň částečně pochopili, jak moc obrovský. Zvlášť, pokud si uvědomíte, že téměř každá malá zářivá tečka je hvězda, kolem níž obíhají planety. A to samozřejmě nevidíme ani zdaleka všechny. Je ale možné, že se k nějaké jiné hvězdě někdy podíváme? A jak dlouho by to trvalo? I na takové otázky samozřejmě existuje vědou podpořená odpověď, už dopředu vás ale varujeme, že dobrodruhy ve vašich řadách může následující zjištění mírně zklamat.

Blízko, ale pořád neuvěřitelně daleko

Nejbližší hvězda, nepočítáme-li naše Slunce, je Proxima Centauri. Vzdálená je přibližně 269 tisíc astronomických jednotek (AU), přičemž jedna astronomická jednotka odpovídá střední vzdálenosti Země od Slunce. Pokud byste to chtěli v kilometrech, jde přesně o 149 597 870 km, které stačí jen vynásobit číslem 269 tisíc a máte vzdálenost k Proximě. Přijde vám to daleko? V porovnání k velikosti vesmíru je to blíž než jsou momentálně vaše oči od displeje telefonu či monitoru počítače, přesto ale takovou vzdálenost v tuto chvíli nedokážeme překonat.

Čtěte také: Našli jsme život na jiné planetě? Český geolog brzdí vědecké nadšení

Jak ve svém blogu vysvětluje astronaut Tom Jones z NASA, nejrychleji se pohybující lidmi vytvořené plavidlo – Parkerova sluneční sonda – by vzdálenost k Proximě Centauri uletěla za legračních 7230 let. A to se pohybuje výrazně rychleji než většina sond, které lidstvo do vesmíru poslalo. Například Voyager 2, který byl vypuštěn v srpnu 1977, by k nejbližší hvězdě se svou rychlostí 3,22 AU za rok dorazil za 83 tisíc let. To už se ale dostáváme do úrovně vědeckofantastických představ o generačních lodích, které by navíc musely mít skvělé odstínění radiace a hlavně by musely přečkat tak dlouhý let, což je, přinejmenším dost nepravděpodobné.

Nová naděje

Určitá naděje tu ale je, a podle Jonese a spočívá v novém druhu pohonu. „Jedním z kandidátů je iontový motor poháněný elektřinou ze Slunce nebo jádra, kde elektrické pole žene nabité částice z trysky velmi vysokou rychlostí,“ vysvětluje Jones. NASA už takové motory v malém testuje, poháněl například sondu DART, ale jejich nasazení pro velké rakety či vesmírné lodě zatím není na dohled.

Mohlo by vás také zajímat: OBRAZEM: Saturn V naživo. Americká raketa nesla lidi na Měsíc, stvořil ji nacistický génius

Pokud ale výzkum půjde stále kupředu, Jones odhaduje, že v budoucnu by právě iontový pohon mohl zkrátit cestu k Proximě Centauri na pouhá staletí. Lepší, než představa, že bychom v kovové krabici plující vesmírem měli strávit přibližně stejnou dobu, jaká nás dělí například od domestikace kočky...

Zdroj: Tom Jones - blog, NASA

Video, které jste mohli minout: Odstartovala evropská vesmírná raketa Ariane 6. Na oběžnou dráhu vynesla satelity