Život ve vesmíru vznikl díky nečekanému tělesu. Hvězdy dělají jen část práce

Život z vesmíru (1) – Stvořeni černou dírou
Vznik vesmíru bude nejspíš vždy trochu záhadou, nicméně se vědcům stále daří odhalovat mechanismy, které vedly k jeho současné podobě. Za svou existenci například vděčíme tomu nejméně pravděpodobnému tělesu.
Když hvězda spálí všechno své palivo, nic nebrání jejímu povrchu, aby se zhroutil do jádra. Hvězda se tak zhroutí sama do sebe a mnohonásobně zvýší svou hmotnost natolik, že její gravitace pohltí jakoukoli částici. Nepustí ani částice světla, díky čemuž těleso vnímáme jako černou díru. Záření, které vidíme, pochází z hmoty, jejíž pohyb ve svém okolí urychluje gravitace díry. Právě gravitaci černých děr ale zřejmě vděčíme za život.
Černá díra jako otec života
Lépe řečeno, vděčíme za něj gravitaci supermasivních černých děr, jejichž hmotnost může být řádově milionkrát vyšší, než má naše Slunce. Některé mohou navíc svou velikostí přesahovat naši sluneční soustavu. Jejich gravitace umožnila galaxiím, aby se zformovaly, hmota ve vesmíru je totiž většinou řídká a rozptýlená a sama by těžko držela formu v podobě galaxií. Navíc tito giganti zřejmě hráli zásadní roli při vzniku života ve vesmíru.
Před zhruba 12 miliardami let supernovy vybuchovaly a metaly do prostoru velké množství prvků, jež jsou důležité pro veškerý život. Nerovnoměrně vyhozené prvky pak zamíchaly supermasivní černé díry svými výtrysky a vyslaly je do vzdálenějších koutů vesmíru, díky čemuž se rozšířily.
„Jako se dítě rodí z matčiny dělohy, z matčina těla, tak jsou našimi matkami supernovy a černé díry jsou naši otcové,“ shrnuje celou teorii v pořadu Život z vesmíru na Prima ZOOM astrofyzička Aurora Simionescu. „Potřebujete chemické prvky, které vznikají v supernovách, ale také potřebujete černou veledíru, aby jimi zamíchala,“ dodává Simionescu.