Až zemře Země, šanci na evoluci života dostane Titan

Řada lidí má za to, že zánik života na Zemi dorazí až za 5 a více miliard let poté, co se Slunce promění v rudého veleobra. Sluneční evoluce však probíhá i dnes a způsobí zánik života na Zemi dávno před limitem pěti miliard let.

Kde však život skončí, jinde možná vznikne. Jak se totiž naše hvězda bude zvětšovat, posune se i tzv. zóna života, tedy vzdálenost umožňující existenci tekuté vody nezbytné pro správné biochemické fungování organického života.

Konec světa tak jak ho známe

Než se dostaneme k pozitivní části, vykresleme si, co dnes víme o budoucnosti naší rodné hroudy. I bez lidského přičinění totiž není kdovíjak růžová. Odhaduje se, že vyšší život na Zemi má do svého zániku pouze 600 až 700 milionů let, nenastanou-li dříve jiné, nepředvídatelné okolnosti jako gamma-ray burst, a to vlivem vyšší zářivosti Slunce. Ta vlivem narušení chemických procesů planety způsobí vyšší vázání oxidu uhličitého v zemině a naopak jeho úbytek z atmosféry.

Titan, Země a Měsíc – srovnání velikostí

Dále se vlivem stále silnějšího záření slunce zvýší povrchová teplota a započne odpařování oceánů. Spolu s vyšší tvrdostí hornin by procesy měly zabránit jak další pozemské tektonice (a tak i doplňování oxidu uhličitého do atmosféry), tak i vyřadit možnost rostlinné fotosyntézy. Drtivá většina dnešní atmosféry včetně ozónové vrstvy zmizí.

Do miliardy let od dnešního dne tak přežijí jenom ty nejhouževnatější jednobuněčné organismy. Země bude vypadat zhruba tak, jako miliardu let před námi. Během dalších tří miliard let se situace ještě více zhorší s tím, jak Slunce vyčerpá zbytky svého paliva a začne neslavně nabobtnávat snad až na úroveň naší dnešní oběžné dráhy. Dost možná to zapříčiní i destrukci celé planety, nikoliv pouze jejího povrchu, jak bude pohlcena sluneční atmosférou.

Putující zóna života

Co bude apokalypsou pro náš svět, však může znamenat genesis pro světy jiné. Odhaduje se, že vyšší sluneční aktivita by po určité období v řádu stovek milionů let měla díky posunutí zóny života zlepšit podmínky pro život na Marsu. Jeho menší gravitace (a absence Měsíce) sice zamezuje stabilnějším podmínkám, vyšší teploty a skleníkový efekt však přesto planetě přinesou druhou šanci na vznik života.

Titan u Saturnu

I Mars se ovšem nakonec stane obětí rostoucího Slunce. Podle Carrie Andersonové, šéfky Goddardovy planetární laboratoře NASA, by však budulínkovské chování budoucího Slunce mělo přinést daleko lepší podmínky pro Titan, měsíc Saturna.

Se svou hustou atmosférou (98 % dusíku a 2 % metanu) koupající se v organických molekulách je Titan tělesem, které ve sluneční soustavě nejvíce připomíná Zemi. Oproti ní má však smůlu v přílišné vzdálenosti od dnešního Slunce. Bez tekoucí vody podle biochemiků NASA není šance, aby se akurátně spojily do aminokyselin.

Dvě šance navíc

Život na Titanu by nejdřív měl pouze 100 milionů let trvající okno. Během této doby totiž zvětšující se Slunce začne planetu ozařovat naopak příliš intenzivně. Po této lhůtě se zóna života posune až k Uranu, tomu však měsíce vhodné jako Titan chybějí. Otázkou rovněž je, jak by život vypadal, uvážíme-li malou gravitaci Titanu. Nelze však vyloučit silný skleníkový efekt, který by atmosféru podržel, nebo nepředvídatelný vliv dlouhého setrvávání ve stínu Saturnu.

Přežije-li navíc Titan toto příliš žhavé období, kdy vlivem silné sluneční radiace může přijít o většinu atmosféry (pokud si ji před evolucí života vůbec udrží), má dokonce šanci na třetí okno. Po kolapsu Slunce do bílého trpaslíka by se totiž zóna života opět měla dostat na jeho úroveň, a tentokrát bude mít na vznik života celou další miliardu let než se torzo Slunce příliš ochladí. Pro srovnání, první rostliny se na Zemi objevily pouze před 450 miliony lety.

Podle Andersonové by proto toto období mohlo stačit, protože oproti rané Zemi je Titan na vznik života připraven už miliardy let. Stačí ho zkrátka jenom zahřát. Budoucí formy života kolonizující galaxii tedy sice klidně mohou pocházet ze Sluneční soustavy, rozhodně však nemusejí pocházet z její třetí planety.

Ladislav Loukota

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: