Umělé maso zlevnilo (skoro) čtyřtisícinásobně, stále však nechutná dokonale

Laboratorně pěstované maso předpovídal už kde kdo, včetně britského válečného vůdce Winstona Churchilla, technologie umělého růstu živých tkání však musela k realizaci počkat až do předloňského roku, kdy v laboratořích Maastrichtské univerzity vznikl umělý burger vyrobený z kmenových buněk. Leckdo se tehdy vysmíval jeho šílené ceně – kus mletého masa v housce totiž tehdy stál kolem 250 tisíc eur. Od té doby se však leccos změnilo, včetně snížení ceny za porci na pouhých 9,1 dolarů.

Od každého něco

Metoda laboratorní produkce masa zjednodušeně spočívá v odebrání malé části kmenové tkáně velkému množství zvířat a následovné kultivaci růstu buněk mimo jejich těla. Jak říká proponent procesu, nizozemský profesor Mark Post, každý umělý steak se sestává ze 20 tisíc vrstev svalových buněk. Někomu to může znít ošklivě, v zásadě však z hlediska zvířete nejde o nich moc odlišného odběru krve.

Ani umělý burger tak není zcela vzdálen přírodě a principům chovu, stále by bylo potřeba udržovat relativně větší stáda zvířat. Z jediného odebraného vzorku je však podle Posta možné teoreticky vyprodukovat až 10 tun finálního masa. Při dostatečně velké výrobě by tak bylo možné chovné zvěři popustit opratě – nebylo by třeba tak velkých kusů. Pokud by se Postova metoda dočkala průmyslové aplikace, výrazně menší počet kusů dobytka by mohl mnohem déle žít zpátky ve volné přírodě či prostornějších zemědělských instalacích, a dožívat své roky přirozeným způsobem. Oproti dřívějšku by bylo nutné primárně dbát na jeho dobrou kondici a maximální věk, což doživotní umístění v kleci vylučuje.

Právě na principy průmyslového aplikování Postovy metody spoléhá i nová studie, která vypočítává praktické možnosti a limity celého postupu. Podobně jako by bylo zboží denní potřeby výrazně dražší, pokud by každý kus oděvu nebo auta vznikal odděleně, samostatně a ruční cestou, zkrátka mimo průmyslovou produkci, tak by se i cena laboratorního masa mohla drasticky snížit až čtyřtisíckrát, pokud by se Postovy burgery vyráběly ve velkém. Celková cena za kilo masa by dle nynější Postovy zprávy pak dosahovala pouze 65 dolarů, tedy necelé 2000 korun.

Až na tu chuť...

Byť jde na první pohled o stále vyšší cifru, než na jakou je zvyklý český spotřebitel, výpočet spoléhal na dnešní úroveň technologií a západní ekonomické podmínky. Lze tak spekulovat, že v českých cenách a po budoucích průlomech v zemědělství (např. využití dronů) či genetice (ještě vyšší efektiva pěstování kmenových buněk, 3D tisk apod.) by konečná suma za několik dekád mohla být ještě menší. Post sám mluví přímo o tom, že jeho nápad drasticky nižší cenou vyřadí dnešní podobu masového a chovného průmyslu. Prý se tak stane alternativou nejdříve za 20 až 30 let.

Do té doby je však nutno ještě vyřešit několik dalších problémů. V prvé řadě se jedná o urychlení růstu masa bez hormonální terapie. Tady by mohlo pomoct genové inženýrství nebo 3D tisk, popřípadně z opačného konce levnější, energeticky soběstačné stavby. Dalším problémem, spíše z hlediska morálních důvodů, je stále určitá přítomnost smrti při laboratorním pěstování masa – buňky jsou totiž při svém růstu umístěny do roztoku z krve kravích plodů, pokud se tak producenti budou umělý steak snažit prodat skrze snížení zvířecího utrpení, bude třeba najít jiný způsob. Využití embryí je zkrátka stále velmi kontroverzní. A nakonec zatím umělým burgerům chybí i správná chuť, neobsahují totiž tukové buňky. Na jejich umělé výrobě se však už rovněž pracuje.

Ačkoliv se gurmáni nad ideou umělého masa možná ošívají, v konečném důsledku by lidské chuťové buňky z Postova umělého pěstování masa mohly jedině profitovat – princip by totiž nebyl aplikovatelný jenom na dnešní dobytek či drůbež, ale i exotické živočišné druhy. Je libo hroší, žirafí či žraločí maso, to celé bez nutnosti porazit jejich kusy v přírodě? Princip laboratorního pěstování masa to umožňuje! Nakonec tak možná i hlasy kritiků budou utišeny novou revolucí v nabídce chuťovým buňkám.

Ladislav Loukota