Teleportace je možná! Podle japonských vědců by změnila svět

Town Portal

Princip kvantového provázání lze podle japonského fyzika aplikovat i na přenos energie. Je však možné, že efekt nikdy nedozná praktického uplatnění.

Tvrdí to alespoň vědecký tým japonské Tohoku University pod vedením Masahira Hotty. Jejich teoretický postup vychází z jevu kvantově provázaných částic (quantum entaglement) – při tom je v zásadě dvojice částic "zpárována", takže chování jedné přímo ovlivňuje druhou. Trik spočívá v tom, že částice jsou provázány na jakoukoliv vzdálenost – je to jenom jeden z mnoha příkladů jevů na kvantové úrovni, které se vzpírají běžné logice. Však ostatně kvantové provázání vyděsilo i Alberta Einsteina.

Přenos bez omezení

Jevu provázání je využíváno při kvantové teleportaci informace na velkou vzdálenost v reálném čase. Na teleportaci osob se netěšte, kvantové provázání však slibuje vytvořit rychlejší a efektivnější počítače, leckdo sní i o nadsvětelné komunikaci.

Podle Hotty je však možné pokukovat i po přenosu energie. Hotta svou ideu poprvé prezentoval v roce 2008, o dva roky později publikoval další studii, nyní své nápady završuje. Jeho teorie v zásadě vychází z předpokladu, že je možné přenášet kvantovou energii z jedné částice na druhou, kde ji lze extrahovat. Obě částice přitom mohou být klidně miliony kilometrů od sebe.

Nutno podotknout, že Hottův koncept momentálně zůstává ve fázi čisté teorie, ani současná studie prozatím nebyla podrobena kritice. Kvantové jevy jsou obecně velmi složité, a dost možná fungují pouze v mikrosféře. Přesto zní implikace možné teleportace energie příliš kouzelně, než abychom ji nechali zcela plavat.

Bezdrátová budoucnost

Ať už je to s Hottovou teleportací energie jakkoliv, prokázání jevu by zcela určitě našlo význam například v konstrukci kvantových počítačů. Můžeme-li však divoce popustit uzdu fantazii, přenést objev do makrosféry by znamenalo od základu vyřešit problém se ztrátovým skladováním energie – původní kvantově provázané částice by mohly sloužit k přímému přenosu elektřiny ke druhým částicím, ukrytým v motorech aut, telefonech nebo třeba na kosmické lodi. Bezdrátový přenos podobného rozsahu by vyřešil největší problém soudobé technologie, totiž zásobování energií.

Leč i v případě, že Hottův nápad nebude možné aplikovat ve velkém měřítku, průmyslově využitý bezdrátový přenos může být klíčovou technologií 21. století. Na lokální úrovni se už využívá magnetické indukce – první projekty napájení autobusů i osobních vozů ukazují, že by koncept mohl vyřešit problém s napájením elektromobilů v městské dopravě, popřípadě na menší úrovni vyřešit i problém s napájením bezdrátových spotřebičů, ale i lékařských implantátů uvnitř lidského těla.

Na vyšší úrovni by mohlo docházet k přenosu energie ze solárních elektráren na oběžné dráze, či by naopak šlo napájet na dálku kolonii na Měsíci, popřípadě zásobovat energií kosmickou loď. Možností je celá řada – NASA například prokázala možnost napájet laserem letadlo.

Současné metody bezdrátového přenosu energie magnetickou indukcí, mikrovlnami či laserem mají však obrovskou nevýhodu ve vysoké ztrátovosti energie při přenosu, a druhou pak v omezené vzdálenosti přenosu. Například solární satelity by sice mohly slunce přijímat dvakrát déle než na Zemi, při mikrovlnném přenosu by ovšem na povrch poslali proud jenom s 54% efektivitou.

Možná je tak pro bezdrátovou budoucnost energetiky třeba sáhnout po nové, radikální myšlence, jakou je Hottův nápad. A možná se naopak kvantová teleportace energie zařadí po bok jiných, exoticky nepraktických kuriozit.

Ladislav Loukota