Robotický zadek sice vypadá nechutně, ale zachraňuje lidské životy. A je inteligentní!

S vyšetřením konečníku je problém. Pro pacienty je extrémně nepříjemné nejen pro svou bolestivost, ale především z důvodů narušení intimity. Stejně neoblíbené je také u vyšetřujících, především pak u nezkušených studentů medicíny… Přitom problémů, které může vyšetření konečníku odhalit, je spousta – a mnohdy může toto vyšetření zachránit život.

A tak vznikl ve spolupráci tří amerických univerzit projekt robotického zadku, který by měl výuku ulehčit. Vývoj robotického zadku trval dlouhé čtyři roky, ale teď, v červnu 2015 je konečně na světě. Robozadek dostal jméno Patrick…

Slouží studentům škol ke studiu nemocí prostaty. Je vybavený čtyřmi senzory, které pak do počítače vysílají informace, jestli student testuje části rekta správnou silou. Varuje je, když studenti vyvíjejí sílu nedostatečnou, ale také může doporučit, aby trošku ubrali, že tohle by už reálného pacienta bolelo.

Patrick přitom se studenty komunikuje, vypráví jim o svých problémech (zatím dokáže komunikovat jen jednu zdravotní komplikaci – problémy s močením) a také reaguje na přání studenta. Je nastaven tak, aby zpočátku vyšetření prostaty odmítal, což je pro lidské pacienty typické. Slouží tak nejen jako test reálných schopností vyšetřit prostatu, ale současně zkouší studentovy schopnosti zvládat tyto lidsky nepříjemné a komplikované situace. Ano, pořád ještě píšeme o robotickém zadku…

Stejná technologie se dá podle jejích autorů využít také pro testování prsů – na prototypů roboňader se už také pracuje. Zatím Patricka využívají pouze na University of Florida a Drexel University, ale autoři již plánují, že by se jejich vynález začal vyrábět v masovějším měřítku. Dalším krokem je podle jeho tvůrců vylepšení jeho komunikačních schopností a zlepšení míry jeho umělé inteligence.

Bylo by asi absurdní, aby se první umělou inteligencí stal právě mluvící zadek, ale na druhou stranu právě takové paradoxy jsou pro lidské dějiny typické…

Patrick