NASA chce rakety s fúzním pohonem. Ale má to háček...

Dalším velkým skokem pro lidstvo na poli vesmírného výzkumu se mohou stát rakety poháněné energií z jaderné fúze. Podle portálu Space.com to prohlásil vědecký šéf amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) John Grunsfeld.

Pohon na jadernou fúzi, tedy slučování atomových jader, by mohl radikálně zkrátit cestovní dobu do hlubokého vesmíru a otevřít sluneční soustavu misím s lidskou posádkou.

"Bylo by možné se dostat na Saturn za několik měsíců. Jak fantastické by to bylo?" prohlásil Grunsfeld. Tradiční chemický pohon sice umožňuje cesty lidí do hlubokého kosmu, ale takovéto výpravy jsou časově velmi náročné. Například let k Marsu a zpět, který chce NASA podniknout do poloviny 30. let 21. století, si vyžádá 500 dnů!

Peníze až v první řadě

Termonukleární reakce či termojaderná fúze je proces, při kterém dochází ke sloučení atomových jader (jaderné fúzi) za pomoci vysoké teploty či tlaku. Zrychlení letu k Marsu nebo kamkoli jinam je žádoucí z mnoha důvodů. Rychlejší cesta mimo jiné znamená menší dávky radiace, které jsou astronauti vystaveni, a také šetří peníze za stravu a vodu.

Z toho důvodu NASA a vědci po celém světě vyvíjejí pokročilé pohonné systémy, jako jsou technologie warpu, která předpokládá ohýbání prostoru, solární plachtění nebo anihilace hmoty a antihmoty. Jaderná fúze je podle příznivců této metody ze zmíněných možností nejvíce slibná, přinejmenším v blízké době.

První mezihvězdná raketa bude plachetnice

NASA financuje několik projektů, které se fúzí zabývají. Jeden z vědeckých týmů, v jehož čele stojí odborníci z Washingtonské univerzity, nedávno spočítal, že fúzní rakety by dokázaly dopravit astronauty na Mars za 30 dní.

Fúzní rakety nicméně nebudou pohánět kosmické lodě v blízké době, neboť vědci ještě nedokázali vyvinout fúzní reaktor, který by produkoval více energie, než pro svou činnost spotřebuje.

Jak funguje fúzní pohon?

Termonukleární fúze by se mohla použít při mezihvězdných letech. Malé množství směsi deuteria a tritia by se zapálilo elektronovým paprskem. Obdobně jako u jiných pohonných látek by se výsledná směs ve spalovací komoře rozpínala a tryskou by odtekla do volného prostoru, čímž by raketě udělila dopředný impuls. Toto by se opakovalo v dávkách a raketa by se tedy pohybovala ne kontinuálním tahem, ale pomocí pulsů.

ČTK