Je uhlí nejekologičtější zdroj energie? Zkusíme vás přesvědčit, že ano!

Horník v dole

Lidstvo se učí zacházet s novou formou spalování fosilních paliv. Vyřeší energetické otázky staré dobré uhlí?

Ačkoliv je možné si udržet dobrou náladu, co se týče budoucnosti lidstva, již nyní ekonomové straší dopady příliš rychlého přechodu k obnovitelným zdrojům energie.

Zvláště v Evropě, kterou horečka ohledně solárních a větrných elektráren zajímá i pro nynější politický konflikt s Ruskem, může nejistá současná honba za ekologií přinést časté výpadky sítě a tak i obrovské ekonomické ztráty. Možné řešení nabízí experimentální čisté spalování uhlí, v němž za průkopníka platí nenápadná čínská elektrárna poblíž Pekingu.

Nejen kvůli financím

Elektrická síť pro správné fungování potřebuje konstantní příjem, bez něhož hrozí výpadky podobné tomu, který v roce 2003 zasáhl New York a východní pobřeží Spojených států. Současné obnovitelné zdroje však konstantní přísun nemohou zaručit – větrné i solární elektrárny ze svého principu de facto zaručují, že výpadky budou existovat, a šíře uplatněné drahé jaderné energie se politici navíc štítí. Ve výsledku se tak momentálně navyšuje spalování uhlí, které sice trvalý přídavek do sítě zaručuje, je však čímkoliv jenom ne ekologickým zdrojem energie.

Není však možné uhlí spalovat i čistě? Ačkoliv to zní jako fantazie, právě o to se snaží čínská elektrárna GreenGen v městě Tchien-ťin, tradičním pekingském přístavu na pobřeží Žlutého moře. Za jejím vznikem je iniciativa čínské vládní společnosti společně s americkou firmou Peabody Energy, největším privátním uhlobaronem na světě. Nečekejte však, že GreeGen pracuje s novou, revoluční technologií. Právě naopak – její metoda "čistého" spalování spočívá v tom, že oxid uhličitý ze spalování je namísto v vypouštění do atmosféry uskladněn hluboko pod zemí.

Metodě se v angličtině říká carbon capture and storage (CSS) čili zachycení a uskladnění uhlíkových zplodin. Průmysl tak může i nadále spalovat tolik uhlí, kolik potřebuje, ale zachází opatrněji s jejich vypouštěním. Podzemní úložiště se přitom rámcově mohou podobat principům uskladnění jaderného paliva, počítá se například s tím, že podzemní skladiště mají dobu životnosti v řádech tisíců let.

Surovina 21. století

Je netradiční vidět uhlí, symbol průmyslové revoluce vzdálené skoro 200 let, jako klíčovou surovinu "čistého" 21. století. Zvláště v Asii však uhlí stále funguje jako primární zdroj elektřiny, o využití v průmyslu ani nemluvě. Třetina čínské energetiky spoléhá na uhlí, celosvětově pak uhelné elektrárny stále produkují kolem 40 % elektřiny – ročně se ostatně spálí více než sedm a půl miliardy tun uhlí. Přeneseně řečeno, i smartphony produkované především v čínských fabrikách tak z více než třetiny pocházejí jako produkt spalování uhlí. Dokonce i v Německu se uhlí stále podílí na více než polovině produkce a mohli bychom pokračovat řadou podobných příkladů z dalších států, Českou republiku nevyjímaje. Důvody jsou prosté.

"Uhlí je nízkonákladové, je ho hodně a ze spolehlivých surovin je nejpřístupnější, než aby ho bylo snadné nahradit," shrnuje pro web Wired analytik John Dean. "Čína staví solární a větrné elektrárny obrovskou rychlostí, ale jenom aby se vyrovnala s vyšší poptávkou, bude k tomu muset dále spalovat víc a víc uhlí". A výsledky na sebe však nenechají dlouho čekat, Čína je ostatně už nyní čtvrtinovým přispěvatelem k produkci skleníkových plynů.

Odborníci včetně laureáta Nobelovy ceny Stevena Chu proto v systému zachycení a uskladnění spalin na způsob elektrárny v Tchien-ťin vidí jedinou šanci, jak se v dohledné budoucnosti lze vyvarovat katastrofální změny klimatu a zároveň udržet tempo rostoucí poptávky po elektřině. Neznamená to samozřejmě, že transformace soudobých uhelných elektráren byť jen v Evropě by byla snadným úkolem – naopak by si vyžádala obrovské finanční zdroje i technickou preciznost. Je ale jenom příznačné, že právě Čína jako stát, který se potýká s devastující kvalitou ovzduší, hrozící ač zastavením jejího růstu, se o to více snaží principy CSS aplikovat a snížit skrze výzkum jejich další cenu.

Ladislav Loukota