Tuk se na svaly nepromění. Biochemici ale zjistili, jak hubnout opravdu vědecky

Miliony lidí hltajících nejnovější hubnoucí trendy pomíjejí mnohem jednodušší cestu ke ztrátě hmotnosti: dýchání, napsal list The Times. Přebytečný tuk opouští tělo především v podobě vydechovaného oxidu uhličitého, jak vyplývá z výpočtu australských vědců. Ale má to – pochopitelně – snadno předvídatelný háček. Abyste začali tuk v podobě oxidu uhličitého uvolňovat, musíte méně jíst.

Víme, že nic nevíme

K těmto závěrům vědci dospěli, když se snažili odpovědět na něco, co vypadá jako velmi jednoduchá otázka: "Když někdo hubne, kam mizí jeho tuk?" Zjistili ovšem, že dokonce ani lékaři na tuto otázku odpovědět nedokážou. Průzkum mezi stovkou všeobecných lékařů a odborníků na hubnutí zjistil, že valná většina z nich předpokládá, že tuk z těla mizí v podobě tepla. To ale podle Rubena Meermana a Andrewa Browna z Univerzity Nového Jižního Walesu odporuje zákonu o zachování hmoty.

"S ohledem na rostoucí počet lidí trpících nadváhou a obezitou a na silný zájem o tuto oblast panuje překvapivá nevědomost a zmatek v oblasti metabolického procesu úbytku váhy jak mezi veřejností, tak mezi odborníky," napsali ve své studii, která vyšla ve vánočním čísle odborného časopisu BMJ.

Kam mizí tuk?

Další z těch, kterých se ptali, "kam mizí tuk", předpokládali, že z něj vzniknou svaly. Brown a Meerman nicméně zjistili, že jednoznačná odpověď neexistuje a rozhodli se provést vlastní výpočty a zjistit trasu mizejících molekul tuku z těla.

Lidé, kteří si přejí zhubnout a uchovat si přitom tělesnou hmotu bez tuku, se – biochemicky řečeno – snaží metabolizovat obsah svých tukových buněk, uvedli jednoduše vědci a přes složitou chemickou rovnici došli k závěru, že na ztrátu deseti kilogramů tuku musí hubnoucí člověk vdechnout 29 kilogramů kyslíku, aby vzniklo 28 kilogramů CO2 a 11 kilogramů vody.

Jinými slovy při přeměně tuku vznikají čtyři molekuly oxidu uhličitého na každé dvě molekuly vody.

"Tyto výsledky ukazují, že plíce jsou primárním vylučovacím orgánem pro ztrátu váhy," napsali. "Nic z těchto biochemických procesů není novinka – jen se zdá, že nikoho z neznámých důvodů nenapadlo provést tyto kalkulace dříve. Zjištěná množství dávají smysl, přesto jsme byli překvapení, když na nás vyskočily výsledky," dodali autoři.

Makat, makat a do třetice ... makat

Tato biochemie také podtrhuje pravdu, kterou každý hubnoucí člověk zná: Je mnohem snazší hubnout snížením příjmu potravy než zvýšením objemu cvičení. V praxi to znamená onen "jojo efekt", kdy člověk zhubne, protože nejí, ale nebere jakmile se vrátí k původním stravovacím návykům. Cvičení chce nejen čas, ale i vůli. a obojího se často nedostává.

"Fyzickou aktivitu coby strategii hubnutí snadno zmaří relativně malé množství jídla navíc," uvedli autoři studie, kteří apelují na školy, aby tuto "chemii hubnutí" zařadili do osnov. Jejich závěr je přitom jednoduchý, byť nepotěší. "Hubnout znamená uvolnit uhlík uložený v tukových buňkách, což znamená onen neustále omílaný refrén: 'Méně jíst, víc se hýbat'," uvedl list The Times.

ČTK