Roboti nám práci neseberou, ale přidají

Právě setrvalá automatizace ilustruje, že více pozic v budoucnu spíše vznikne, než aby bylo ztraceno. To však neznamená, že se dnešní generace pracantů nemá obávat. Mnoha z nich totiž na budoucím trhu práce budou chybět klíčové zkušenosti.

Postupná změna se zaváděním automatizace

Pozitivní zprávou je, že lidé budou mít stále značnou výhodu v tom, že oproti umělé inteligenci mají mozek. Je nasnadě, že přesné příklady technologické nezaměstnanosti vlivem umělé inteligence nemáme - stejně jako neznáme ani pracovní pozice, které se teprve zrodí v ohni kreativity. Nicméně již dnes je jasných hned několik problémů, které aplikovaná umělá inteligence stále má. A které budou muset nejspíše ještě hodně, hodně dlouho hasit lidé. To je první a nikoliv poslední důvod, proč automatizace nebude katastrofou.

Aplikace umělé inteligence v průmyslu a ekonomice nebudou univerzální ve všech odvětvích lidských aktivit, stejně tak nebudou instantní. Není to tak, že jeden den půjdeme spát a druhý den se probudíme s AI na všech pozicích. Bude navíc ještě dlouho platit i dualita mezi umělou inteligencí a robotikou - "mentální práci" postihne automatizace dříve, protože zatím stále zdaleka nemáme po ruce tolik robotů.

Turbulence vzniknuvší z postupného zavádění algoritmů bude v praxi znamenat hodně nové práce navíc. Stačí se podívat třeba do nedávného českého experimentu startupu GoodAI. Ten ve spolupráci s nemocnicí Na Bulovce vytvořil a otestoval strojový algoritmus pro sledování pacientů a dopočítávání rizika proleženin z jejich polohy. Ukázalo se, že systém funguje, a šetří personálu čas na kontrolu pacientů.

Konvenční myšlení by velelo, že nyní dojde na jeho nahrazení a úsporu pracovních míst. Jenže v reálu bude i po hypotetickém zavedení AI do všech nemocnic personál ještě dlouho "pro jistotu" kontrolovat pacienty i manuálně. K tomu bude třeba zavést i infračervená čidla, a IT bude muset nejen vyvinout, ale i spravovat celý systém, udržovat jej, připravovat softwarové aktualizace. Ačkoliv tak možná dojde na jisté marginální ušetření práce lékařského personálu, efekt ještě dlouho (do získání větší důvěry vůči novince) nebude šetřit tolik práce, kolik vlastně slibuje. Naopak vygeneruje více práce skrze nutnost podpory a montáže. Jiná cesta ale vlastně ani existovat nemůže. Technologie se musí osvědčit, než ji začneme důvěřovat.

Příběhy o aplikované umělé inteligenci

Algoritmy budou velmi často potřebovat hlídat a korigovat. Bude nutné je instalovat a udržovat. To vše bude minimálně dalších 20 až 40 let (ne všude bude AI zaváděna ve stejný čas) hodně nové práce pro staré dobré Homo sapiens.

Co však dorazí poté, až už lidská supervize nebude třeba? To nelze ani předpovídat. Možná všichni budeme mít nepodmíněný příjem, možná vyrazí davy nezaměstnaných kolonizovat Mars, možná začne válka jako z Terminátora. A možná dojde na brutální regulace strojů. Anebo vymyslíme zcela jiný ekonomický systém. Jisté je jenom to, že to bude zajímavé! Je však dost možné, že právě perioda příštích 20 až 40 let změn vytvoří nové pozice, které položí základ zaměstnáním i na konci 21. století.

Připravit se na nepřipravitelné

Existenci tranzitní periody v příštích 20 až 40 letech podporují i studie budoucích proměn trhu práce. Například často citovaná studie Carla Freyea a Michaela Osborna mluví o tom, že v některých profesích dojde v příští generaci na automatizaci až 47 % pracovních pozic. To je hodně. Studie však nechce a ani nemůže predikovat, kolik nových prací přibude. Na něco podobného neexistují žádné metodické postupy snad krom konstatování, že od knihtisku přes parní pohon a elektrifikaci až po příchod internetu žádná z technologických změn minulosti nevedla k nedostatku práce. Naopak vidíme spíše opačný trend.

Které pozice přesně vzniknou, dnes předpovědět vyloženě nejde - pokud by to autor těchto řádku dokázal, spíše než aby to troubil na veřejnost, založil by si vlastní firmu. Nacházíme se ale v podobném stavu jako v roce 1995 na počátku internetového boomu. Kdo byl tehdy s to předpovědět budoucí podobu internetu a všech jeho pozic? Mnozí tušili, že vzniknou možná firmy, které budou po internetu přehrávat video nebo televizi, někteří se těšili na více četby nebo hraní her. Nikdo nedokázal odtud, jak obrovský celý byznys kolem internetu, sociálních sítí, aplikací pro chytré telefony nebo progaming/online hraní nakonec bude. A to jsme nejspíše stále nedosáhli vrcholu.

Můžeme-li spekulovat, řekněme, že se za 10 let objeví významná pozice „poradce AI“, tedy člověka, který bude kontrolovat jak kód a upravovat ho, tak zároveň bude muset AI i „učit“ vyšší empatii a kontextu. Tedy něčemu, co AI stále hodně chybí. Pozice v sobě bude spojovat cosi z programování a cosi z učitelství. Za dalších30 let, až se umělé inteligence dostatečně zlepší, už však tato pozice nebude potřeba. Ale poslouží jako základ pozice nové. Dáme-li si fantazii na špacír, od jisté fáze vývoje umělé inteligence přestane platit, že AI potřebuje učit od lidí, ale lidé začnou potřebovat být učeni od AI. Poradce AI se tak stane napůl učitelem, ale napůl lobbistou umělých inteligencí v dalších generacích.

Mnozí teď možná namítnou, že umělá inteligence je jedinečná v tom, že nahrazuje inteligenci lidskou a příklady minulosti tak nemusejí platit. Jak však ukázal příklad z aplikace výše, taková možnost platí jenom v dokonalém světě, kde existují jenom binární stavy. V neposlední řadě totiž platí, že AI nemůže generovat poptávku a nabídku. To umí jenom široké masy lidské populace. Tým vědátorů dnes dovede vytvořit nový strojový algoritmus dle potřeb - ale prodat ho někomu, a obhájit tak svůj výzkum, to je už docela jiná řehole. Ekonomika je však schopná určitě seberegulace. I pokud by nastaly utopické scénáře, kdy všechny firmy propouštějí zaměstnance ve velkém, brzy by tytéž společnosti neměly komu prodávat. Všichni by byli na mizině. A davy nezaměstnaných by velmi rychle začaly požadovat politickou regulaci strojů nebo jiné změny systému. Platí navíc, že různé státy budou technologii aplikovat různým tempem. I případný černý scénář z jednoho tak může ovlivnit přijetí ve státě jiném.

Odstíny šedi

Katastrofální situace miliard lidí bez práce tedy nejspíše nikdy nenastane. Co se však rozhodně stát může, je zhoršení části zaměstnanců nepřipravených na ztrátu zaměstnání. Zejména ve státech a systémech, které nepodporují rekvalifikaci a mají horší podporu v nezaměstnání, může automatizace část populace hodně bolet. Dokonce může měnit i podobu politiky a států. Bude to podobné, jako když se někdo v roce 1994 rozhodl vystudovat „prestižní povolání“ státního pošťáka. Ani dnes takový člověk neumře hlady. Ale objektivně se bude mít hůře, než kdyby šel na modernější profesi.

Někteří lidé spatřují novou šanci lidí v sebemodifikacích. Elon Musk například vlastní společnost Neuralink, která slibuje lidem dodat časem nejrůznější implantáty pro zlepšení těla i mysli. Cesta, jak evolučně držet krok s AI, to být může. Opět ale platí, že pro nízkopříjmové segmenty populace asi spíše stěží.

Strojů se tedy - alespoň prozatím a alespoň z hlediska práce - příliš bát nemusíme. Daleko rizikovější jsou však volání po tom, aby stát přesunul více studentů do nízkopříjmových manuálních profesí, jistotou nebude ale ani práce úředníka nebo povolání bankéře. Nejohroženější budou automatizací ti, kterým je dnes 5 až 15 let - a po příchodu změn budou za 20 let neschopní efektivně změnit řemeslo a nepromrhat nejlepší roky. Tedy alespoň pokud nezačneme se stroji válčit. Pak se nám strojaři budou naopak velmi hodit. Dnešní volba studia je tak paradoxně to nejvýznamnější, co ovlivní podobu budoucí krize kolem dílčí automatizace. Budoucnost totiž zastavit nelze. Rozhodně si v ní však lze nechat ujet vlak.

Text: Ladislav Loukota