Přelom: už umíme klonovat lidi!

Ještě loni se vědci z Oregonské univerzity dušovali, že jejich největší průlom – zisk kmenových buněk z klonovaných embryí – ve skutečnosti neotevírá cestu ke klonování lidí. O necelý rok později se díky nové studii jihokorejských vědců zdá, že technologie konečně dozrála i k této možnosti. Ruku v ruce s potenciálem pro budoucí lékařství to však zřejmě bude znamenat i novou vlnu kontroverze kolem genového inženýrství.

Umělé embryo

Jihokorejci mu říkají "terapeutické klonování" a může se jednat o významný posun v cestě za vysoce individualizovanými léčebnými metodami, například pro léčbu nemocí srdce či slepoty. Pokud se podaří metodu zopakovat, byla by otevřena cesta k produkci orgánů či jiných tkání "šitých" na míru pacientovi. Produkované embryonální kmenové buňky se totiž mohou proměnit v jakýkoliv jiný buněčný typ v lidském těle – může z ní vyrůst kůže i oko. Jediným šmahem aplikace individuálně tvořených orgánů by zmizely komplikace spojené s přijetím transplantovaného orgánu imunitním systémem, ale i s systémem darování orgánů.

O co jde? Jihokorejský tým vědců odebral titěrný vzorek kůže od dvojice mužů ve věku 35 a 75 let. DNA získanou z obou vzorků následně pomocí elektrického impulsu propojili se čtveřicí darovaných ženských vajíček, jejichž vlastní DNA bylo předtím odděleno. Tento hybridní útvar se následně vyvinul do raných embryí ve tvaru koule, dokonalé zásobárny pluripotentních buněk, tedy právě kmenových buněk se schopností přeměnit se v jiné typy lidských buněk.

Rozdílem oproti loňskému pokroku oregonských vědců je skutečnost, že korejská metoda funguje bez likvidace zárodečného lidského plodu odebraného po přirozeném početí, protože ačkoliv produkuje strukturu podobnou embryu, nejedná se o lidské embryo vzniklé obvyklou metodou. Zatímco loňské ohlášení pokroku v klonování kmenových buněk tak vyvolalo kritiku od různých kruhů včetně Vatikánu, jihokorejský postup se morální kontroverzi vyhýbá. Alespoň prozatím.

Nuance v detailech

Jihokorejská metoda totiž zároveň otevírá možnost skutečného klonování dospělých lidí. Embryotické kmenové buňky byly objeveny v roce 1998, rok po naklonování ovečky Dolly. Již tehdy se mluvilo o tom, že mohou přinést vydatný skok vstříc aplikované léčbě degenerativních nemocí, jak z politických, tak i technologických důvodů však jejich aplikovaný výzkum do dnešního dne pokročil pomálu.

První argument je známý především ve Spojených státech, kde už roky probíhá debata o tom, odkdy se vlastně datuje počátek života a na destrukci lidského embrya je některými kruhy nahlíženo v podstatě jako na vraždu. Druhý bod je však o řád složitější – ukázalo se totiž, že naklonovat lidskou bytost je podstatně složitější než naklonovat ovci nebo myš. Ani nyní však metoda terapeutického klonování nedospěla k naprosté bezchybnosti – z 39 devíti pokusů se v posledním výzkumu podařilo metodu uplatnit jenom dvakrát. Klíč k úspěchu zjevně leží v detailech, které se zjišťují tradičním pokusem a omylem. Zatímco oregonští vědci například před elektrickým impulsem, který zahájil růst embrya, čekali 30 minut, Jihokorejci vyčkávali celé dvě hodiny.

Pokud se však jihokorejskou metodu podaří doladit a úspěšně zreplikovat v jiných laboratořích, mohla by šmahem vyřešit oba problémy. Morální otázku tím, že neničí skutečné lidské embryo, které by se za přirozených podmínek mohlo vyvinout v člověka. Zároveň se však předpokládá, že pokud by toto umělé embryo bylo implantováno do ženských reprodukčních orgánů, výsledkem by mohl být plod, z něhož by vyrostla fyzická kopie dárce.

Ačkoliv tak v nuancích celého procesu nejde využití embrya jako zdroje kmenových buněk přirovnat k využívání embryí po interrupci, dá se pochybovat, že pro odpůrce půjde o dostatečný argument. Výrazně kontroverznější však bude zřejmě fakt druhý – totiž skutečnost, že má nyní lidstvo zřejmě konečně funkční technologii k bezproblémovému klonování dospělých jedinců.

Ladislav Loukota