8. prosince 2019 06:00

Nahradí drony vojenské a policejní vrtulníky?

Vojenské drony mají svůj potenciál jak v demokraciích, tak totalitách. Co se od nich dá čekat?

Vrtulník se stal výrazným symbolem létání ve druhé polovině 20. století. Helikoptéry proměnily využití pěchoty i tanků, ale změnily také podobu záchranné služby a policejních operací. Vrtulníky však, zdá se, během jedné až dvou generací můžou skončit v důchodu. Tak či onak by je totiž mohly nahradit drony – a to vzhledem, bezpilotním charakterem anebo obojím. Ale pro kolik případů to bude platit?

S více rotory

Prvním potenciálním ohrožením pro vrtulníky je jednoduše zvětšit koncept více vrtulí pro pilotové stroje. Volocopter, Lilium Jet či třeba CityAirbus – to vše jsou názvy konceptů nepilotovaných vícerotorových strojů (někdy quadrokoptér, mnohdy s mnohem více menšími rotory) nesoucími jednoho či dva cestující. Některé z těchto projektů již dokonce došly testovacím letům s lidmi. Dávalo by proto smysl je ještě "o trochu" víc zvětšit a udělat z nich i variantu pro armádu. Koneckonců, vojáci se již zajímali o hoverbike – přízemní quadrokoptéru pro jednoho cestujícího, kterou by mohli využívat ozbrojené složky pro hlídkování.

Nejde však pouze o armádu a smrtící drony. Bezpilotní letouny pak můžou být dílčím nahrazením i v případě policejních vrtulníků. Vzdušný dohled helikoptér se stal v USA pro vedení některých policejních operací klíčový – známe jej ostatně z hlídání velkých skupinek (během protestů či fotbalových zápasů) i v Česku. Společnost General Atomics ale sdělila, že vyvíjí bratříčka velkých vojenských dronů Reaper pro civilní užití. Letouny by se mohly vznášet nad městy a s využitím kamer o vysokém rozlišení provádět stejné mise jako policejní vrtulníky levněji, snáze a pro větší prostor.

Ani policejní vrtulníky jako takové by zcela nemusely skončit zcela na vrakovišti, drony by totiž byly tiché a obtížně detekovatelné, občas je přitom právě hlasitá přítomnost vrtulníku pro policejní akci významným dáváním najevo své přítomnosti. Je navíc otázkou, jak budou vysoko létající drony efektivní např. při malé viditelnosti či v mlze nebo za tmy. Na rozdíl od armády, která vrtulníky potřebuje k transportu lidí i nákladů, by však dohled skrze drony mohl potřebu policejních vrtulníků výrazně omezit. I to však má své kritiky, kteří se obávají přílišného policejního dohledu.

Dron s defibrilátorem

V neposlední řadě platí, že i část záchranářských vrtulníků by mohla být nahrazena drony. Již několik let tak probíhá vývoj několika různých modelů záchranářských dronů. Například technická univerzita Delft vyvinula dron, který převáží mobilní defibrilátor a/nebo kritické léky rychleji než běžná ambulance a dostupněji než vrtulníky. Jiné podobné projekty jako AirMule můžou převážet stabilizovaného pacienta (pokud jej někdo naloží) na střední vzdálenost. Všechny nicméně čekají na případné rozvolnění legislativy, stávající regulace totiž nebudou vůči podobným polétavcům příliš vlídné.

Opět ale platí, že také tentokrát budou drony jenom dílčí výpomocí. Pro řadu úkonů nestačí jenom přistát s dronem a dostat do jeho útrob zraněného – je naopak potřeba odborná lékařská pomoc, kterou může poskytnout jenom personál na palubě vrtulníku. V budoucnu by sice mohla s rozvojem dálkové medicínské robotiky tato potřeba mohla rovněž opadnout, roboti chirurgové ale stále nejsou na potřebné úrovni. Opět tedy platí spíše omezené užití dronů, které bude mít význam, pokud zrovna dostáváte během dopravní špičky infarkt, ale nebude samospásné.

Vrtulníky nezmizí

Při tolika možnostech by se tak nabízela možnost, že quadrokoptéry a/nebo drony můžou zcela nahradit klasické vrtulníky s jedinou vrtulí (pomineme-li nyní ocasní rotůrek) a ty skončí na smetišti dějin letectví podobně jako třeba dvouplošníky. Jenže spíše než to, že nová technologie zcela nahradí technologii starou, se zdá, že se budou vzájemně doplňovat! Fyzika totiž není vůči quadrokoptérám tak vlídná jako k vrtulníkům s velkou vrtulí. Vícerotorové stroje se totiž špatně "zvětšují" do rozměrných velikostí. Jejich přednosti panují do nosnosti desítek, maximálně stovek kilogramů a typicky za předpokladu, že se přidává vícero menších rotorů, nikoliv že se čtyři rotory poměrně zvětšují. Existuje totiž určitý limit, nad který vícerotorové řešení přestává dávat smysl. Malé quadrokoptéry jsou výhodné, protože jejich rotory lze budovat masově a ve velkém. Mají sice menší nosnost, ale pro malé náklady to nevadí.

Zkuste si ale představit velké vojenské vrtulníky jako Mi-24 "Hind", nebo dokonce CH-47 Chinook, jak je pohánějí rotory dronů. Musely by jich být potřeba nejspíše stovky či tisíce, to by však v podobném počtu absurdně zvýšilo nároky na údržbu a zhoršilo tak bezpečnost. Ve srovnání s quadrokoptérami u jednovrtulových helikoptér sice panuje obava nad jejich bezpečností, protože výpadek rotoru nutně vede přinejmenším k nouzovému přistání, od jisté velikosti je však racionálnější jednoduše zvýšit vztlak pomocí větší vrtule, než pomocí větší počtu malých vrtulí.

Jinými slovy, klasické vrtulníky do důchodu skoro zcela jistě nepůjdou. Možná, že se v průběhu století dočkají vylepšené bezpečnosti, snad je jednou nahradí nějaký efektivnější futuristický dopravní prostředek. Co se však může zlepšit, je vytížení helikoptér – díky nejrůznějším dronům by snad mohla potřeba pro vrtulníky mírně opadnout. Především by však drony měly vyplnit mezeru v těch místech, kam vrtulníky dosáhnou jen obtížně.

Text: Ladislav Loukota

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom