Mobily a tablety ničí u dětí empatii, prokázala studie

Vidíte to kolem sebe čím dál častěji: čtyř, pětileté děti si hrají s mobily nebo tablety – a jejich rodiče se pak diví, že jejich potomci nemají dostatečně rozvinuté sociální dovednosti…

Vlastně je to docela logické a stačil by asi obyčejný selský rozum: když dítě nemá s kým komunikovat a je méně v kontaktu s lidmi, je jasné, že se jeho sociální dovednosti rozvíjejí pomaleji a méně. Prostě nemá tolik příležitostí na nich pracovat. Ale bylo třeba vědět, jak závažný tento problém je, a tak vznikla zajímavá studie, které tento fenomén studuje.

Problém je ještě horší, než by se mohlo zdát, tvrdí psycholožka Patricia Greenfieldová z UCLA, která na studii pracovala. „Cenou za lepší schopnost zacházet s technikou, je ztráta empatie, tedy citlivosti vůči emocím jiných. Nahrazení komunikace tváří v tvář komunikací s obrazovkou vede ke snížení senzitivity k emocionálním vjemům.“

Greenfieldová varuje, že se v poslední době výrazně upřednostňuje ve vzdělávání moderní technologie, ale jen málokdo se dívá na cenu, kterou za to nejmladší generace musí zaplatit. Celou studii najdete TADY. Jak probíhala? Psychologové si vytvořili dvě skupiny studentů šestých tříd, které žily na táboře po dobu pěti dnů. Přitom jedna ze skupin se musela obejít bez vymožeností moderních technologií…

Jak to funguje?

Proč ta úvodní fotka? V mnoha vědeckých výzkumech se ukázalo, že nedostatek empatie je jedním z nejčastějších znaků, které mají psychopati a sociopati. Samozřejmě je to trošku nadsázka, nechceme tím naznačit, že když si dítě bude občas hrát s mobilem, stane se z něj sériový vrah... Obě skupiny byly testovány na počátku pobytu a pak na jeho konci. Zkoumala se jejich schopnost rozeznávat emoce z tváří ostatních lidí. Vědci dětem ukazovali fotografie lidí, kteří na nich projevovali různé pocity – radost, smutek, vztek apod…

Stačilo jen pár dní bez digitálních médií a vědci už u dětí pozorovali výrazné, empiricky ověřitelné zlepšení empatie. Schopnost rozeznávat neverbální emoce se zvětšila pouze u skupiny bez elektronických přístrojů; nebylo to tedy jen prostředím tábora, které by obecně mělo pozitivní vliv na dětskou psychiku.

Komunikace tváří v tvář je nenahraditelná; informace se totiž při ní přenášejí nejen „pouhými“ slovy, ale také očním kontaktem, výrazy v obličeji, mimikou, tónem hlasu nebo „řečí těla“… Pokud se mladé děti nenaučí tyto signály rozeznávat v raném věku, mají v pozdějším věku s tímto druhem komunikace zásadní problémy.

„Neverbální komunikaci se z obrazovky nebo telefonu prostě nenaučíte,“ doplňuje informace z výzkumu Yalda Uhlsová z UCLA. Pokud ji děti neprocvičují, mohou přicházet o velmi důležité sociální dovednosti.

Proč je to tak důležité?

Neverbální komunikace a empatie jsou jedním ze základních kamenů, na nichž je postavena lidská kultura. Používali jsme je desetitisíce let, dělají nás lidmi. Ale 21. století s jeho záplavou elektronické komunikace nás staví stále častěji do světa, v němž už nemají zdaleka takové místo. Ale v lidech to vyvolává změny, jejichž dlouhodobý vliv stále ještě úplně nechápeme…

Doba, kterou si vyhrazujeme pro digitální komunikaci, stále stoupá – a především s ní začínáme stále v mladším věku. Průměrná doba, kterou jí dnes věnují studenti středních škol, se pohybuje kolem čtyř a půl hodin denně.