Garantovaný plat pro všechny: to je trik, který má zachránit lidstvo před roboty. Jak?

Panují stále menší pochyby, že robotika a umělá inteligence připraví v nejbližších dvou dekádách o práci milióny lidé po celém světě. Od automatických vozidel přes produkci jídla a 3D tisknuté stavby až po vojáky, ale velmi brzy poté i novináře, učitele a další kreativnější obory, hrozí vyhazov doposud rekordnímu objemu populace.

Námitka, že robotická průmyslová revoluce přinese nová pracovní místa tak, jak doposud všechny podobné události v historii, je rovněž stále častěji vyvracena. Nová doba si proto žádá nové odpovědi – a stále více ekonomů si myslí, že tím pro 21. století bude nepodmíněný základní příjem.

Technologická nezaměstnanost

Jeho princip dokonale vyjadřuje název samotný – všem lidem má být garantován příjem dostatečný pro pohodlný život včetně nájmu a dopravy (popřípadě zdravotnictví a školství stát od státu) bez dalších bonusů. Zní to jako noční můra státních rozpočtů, a socialistické základy idea ani nemůže zapírat, argumentem proponentů je však očekávaný raketový vzestup světové ekonomiky po zavedení masivní robotizace.

Továrny budoucnosti budou operovat jako dnešní třísměnný provoz, ale daleko rychleji a zároveň levněji. Stovky miliónů nezaměstnaných budou navíc znamenat nárůst volného času, ruku v ruce s tím tak půjde i zábavní a volnočasová náplň od médií po více sportovišť.

Idea, pro kterou se vžilo slovo BIG (dvojsmysl anglického slova „Velký“ a zkratky „Basic Income Guarantee“, čili „Základní garantovaný příjem“), získává stále více podpory po celém světě. Mluví se o ní více jak v bohatých státech včetně Německa nebo Švýcarska, tak i rozvíjejících se jako je Brazílie.

Nejedná se přitom o nikterak nový nápad, už jeden z amerických otců zakladatelů Thomas Paine (dnes v konzervativních kruzích neoblíbený pro svůj tehdejší nezapíraný ateismus) lobboval za nezpochybnitelné právo na kus pozemské půdy pro každého člověka. Podobné názory měl i Napoleon Bonaparte, a ideu v různé obměně sdíleli levicoví nebo liberální myslitelé včetně Martina Luthera Kinga Jr.

Řada špatných řešení

Dokonce i někteří konzervativní politici a ekonomici o nápadu mluví jako o možném řešení řady dnešních bolístek. Univerzální příjem by totiž dost dobře, alespoň v některých státech, mohl vzniknout na úkor jiných, stávajících forem podpory nezaměstnanosti, školství nebo zdravotnictví.

Lze si představit, že v reálné praxi se utopická myšlenka může stát zdrojem masivní privatizace státních služeb, kdy sice každý bude mít garantovanou sumu peněz na život včetně bydlení, ale za lékařské ošetření nebo vyšší vzdělání se stále bude platit dost na to, aby to společnost motivovalo činit více než jen prožít život v hedonismu sestávajícím se z koukání na televizi a váleční na gauči.

Zatím o BIG mluví pouze teoretici, na předložení nápadu k reálné politické aplikaci si doposud nikdo netroufl. Možná je ale zavedení garantovaného příjmu blíže, než by se mohlo zdát. Ekonomové se shodují, že počet zaměstnaných členů lidstva se dlouhodobě snižuje, zřejmě právě vlivem automatizace i možností sociálního státu. Proponenti vypichují, že budoucnost plná bující nezaměstanosti a růst vlivem pokročilých technologií zřejmě už začala a nynější protahovaná finanční krize může být jejím doposud ne zcela pochopeným symptomem.

Zisky jsou však v posledních dekádách distribuovány stále více nerovnoměrně – jednoduše řečeno, chutí chudnou a bohatí bohatnou. Napětí ve společnosti, dané mizející střední třídou, vzniká podle mnohých rozevírajícími se nůžkami mezi oběma skupinami. Co lze dnes ještě vnímat jako kritiku systému, se naplno projeví v situaci, kdy se bez práce mohou během několika málo let ocitnout desítky či dokonce stovky milionů lidí. Na jedné straně mohou být stamiliony extrémně chudých i ve vyspělém světě, a pak hrst boháčů – špatný koktejl pro obě skupiny.

Doposud byla „technologická nezaměstnanost“ často řešena zákazem nových technologií, jako v případě inteligentní taxislužby Uber. Něco takového by však v širším měřítku zastavilo ekonomický růst a situaci jenom zhoršilo, nemluvě o brzdění pokroku jako takovém. Jiným řešením je rozložení zbylé práce mezi nezaměstnané – zbylé neautomatizované profese by se tak musely rozdělit mezi násobek dalších pracovníků. Tato vize však nesedí do žádné z ekonomických teorií, dělit by se totiž musely i odpracované hodiny a tudíž i mzda.

Star Trek nebo Wall-E?

Redistribuce skrze BIG, ošklivé slovo z levicových experimentů 20. století, se tak zdá jako jediné možné řešení, pokud se nepodaří robotickou průmyslovou revolucí vytvořit nové, doposud nepředstavitelné pracovní pozice.

Jisté je, že v nové ekonomice budou inovace a široké vzdělávání ještě daleko podstatnější než dnes. Proponenti BIG tak jakoby svou vizi budoucnosti potichu připodobňovali k utopickému světu seriálu Star Trek – futuristické realitě, v níž lidstvo nezná hlad ani války, a v níž je nejcennější komoditou znalost, vzdělání a rozšiřování hranic poznání. Kritici však budoucnost s BIG připodobňují spíše k jiné fikční vizi, animáku Wall-E, v jehož „dokonalé“ budoucnosti lidstvo degenerovalo, ztloustlo a jeho zástupci hrají po celý život videohry...

Sociolog James Hughes z Trinity College, jeden ze zastánců BIG, však zůstává klidný. Dle něj postupný úbytek zaměstnanců nahrává přechodu na tuto politiku dříve či později. Politika prý navíc nezabije motivaci ke kreativitě – už jen protože práce za peníze a nikoliv otročina je relativně nový vynález. "Vždycky bude existovat aristokracie, která se bude honit za novými objevy čistě kvůli prestiži nebo hladu po aktivitě. Určitě potrvá nejméně jednu generaci, než se dostaneme ze starého módu života a předssucků ke společnosti, která nachází klid v dobrovolnosti. Pro některé z nás je však tato budoucnost již zde," uzavírá Hughes.

Ladislav Loukota