Politika a AI: USA a Čína spolu soupeří ve vývoji umělých inteligencí

Po konci studené války se počátkem 90. let zdálo, že svět se může těšit už jenom na další navyšování svobody informací. Dnes to však vypadá, že právě tato svoboda může v příští dekádě vést ke stále silnějšímu utužování možností projevu dílem vývoje umělé inteligence. Ta může totiž slibovat jak velké věci pro ekonomiku či zdravotnictví, tak i bič pro bezpečnostní složky. Ničemu nepomáhá, že USA a Čína zahájily cosi připomínající první krok na poli závodů o lepší AI.

Americká vs. čínská cesta

Jsou tomu zhruba dva roky, co čínská vláda oznámila záměr stát se globálním tahounem ve vývoji umělé inteligence. Stát by se tak mělo roku 2030 a zprávu nelze číst jinak než jako ručník hozený americkým technologickým gigantům. Reakce americké vlády byla na tuto skutečnost pomalá, ale nakonec se dostavila. Vláda Donalda Trumpa se nejprve dala slyšet v tom smyslu, že umělé inteligence budou mít nejspíše vliv až za 50 nebo 100 let – což je cifra asi pěti až desetinásobná od toho, co očekává většina odborníků. Trumpovy lidi přesvědčil paradoxně až Nixonův ministr zahraničí, toho času skoro 95 let starý Henry Kissinger.

Ten ve svém článku upozornil na to, že AI se může vyvíjet podstatně rychleji a překonat lidské kapacity na kreativitu, ekonomiku i válčení. Přes generála Mattise se nakonec článek dostal až k samotnému prezidentu Trumpovi – pár měsíců na to už i další členové jeho vlády volali po dohnání amerického náskoku ve vývoji AI. Není to zcela poprvé, co Amerika takto prokoučovala svůj domnělý technologický náskok – také Sovětský svaz ji v roce 1957 překvapil úrovní své raketové technologie, když vypustil Sputnik-1. Nutno rovněž zmínit, že stávající společnosti vyvíjející umělé inteligence, jsou nejčastěji amerického původu. Například problémy Googlu vyvíjet software pro amerikou armádu, a zároveň ochota spolupracovat s Čínou, však vyvolávají otázky kolem vlastenectví stávajících lídrů výzkumu.

Čína má navíc oproti USA dvě podstatné výhody - tou první je větší benevolence ve sběru dat uživatelů, druhou pak těsnější provázání společností a vlády. Právě data jsou tím, co růst umělé inteligence podporuje nejvíce. Jakkoliv lze být vůči sbírání dat o uživatelích na Facebooku kritický a jakkoliv vyvolal sběr metadat americkou NSA velkou vlnu nevole, faktem je, že čínské služby totéž dělají běžně, ve větším a bez kritiků. Například služba WeChat v sobě kombinuje Facebook, Twitter i bankovní účet najednou.

Americkou výhodou však může být právě decentralizace skrze soukromý sektor. Nelze rozhodně říct, že čínský trh stojí a padá jenom s rozhodnutím vlády - ta má však stále to nejvýraznější slovo v rozvoji technologií. Ve Spojených státech to platí spíše opačně, a firmy jako Alphabet a další vývojáři umělých inteligenci by spíše mohly platit za technologické tahouny právě díky tomu, že mohou svobodně expandovat jinak po světě, kde čínské technologie vyvolají obavy. Záleží na tom, nakolik budou mít skutečně nezávislý respekt.

Sní androidi o elektronických zločincích?

Když přitom mluvíme o umělé inteligenci aplikované v té či oné zemi, nemíníme tím nutně mluvící digitální bytost ve stylu Terminátora. Úzce vyprofilované umělé inteligence by spíše v příštím desetiletí měly mít podobu centrálního superpočítače (či spíše farmy superpočítačů), kterým slouží aplikace v chytrých telefonech jako pomyslné oči a uši.

Velké věci se od AI očekávají v medicíně, ekonomice i armádě - pokaždé však trochu jinak, než by člověk na první pohled čekal. Lékaři se zejména těší na to, že důmyslnému zraku AI neunikne žádná vada a anamnéza, diagnostika by tak mohla během pár let poskočit doslova o světelný rok kupředu. Již dnes máme například umělé inteligence, které z pohledu do žilek oka dovedou rozeznat srdeční vadu. Vojáci se spíše než na autonomní stroje těší na efektivnější zásobování nebo samořízené tanky, uvnitř nichž by však o postupu a střelbě stále rozhodovali lidé. Ekonomové pak vidí v umělé inteligenci lepší snahu, jak optimalizovat přepravu zboží... a také zatlačit marketingem na ten správný tlakový bod zákazníka.

Takový náhled je však do značné míry vycentrován na západ. Jakkoliv lze mít výhrady vůči Evropě či USA, objektivně platí, že Čína je ve svém zacházení se svobodou jednotlivce na internetu podstatně tužším režimem. Nejde jenom o filtrování informací dané režimem, ale i schopnost odpojit od internetu celé vlastní regiony, pokud si protestující sdíleli informace o místech setkání po síti. Umělá inteligence je v tomto repertoáru jenom posledním výstřelkem. Čína tak například testuje systém "sociálního kreditu", který by dal lidem rating na základě toho, jak se chovají na síti i v realitě - daný rating by pak ovlivňoval například to, jestli si mohou koupit letenku.

Software na rozeznávání obličeje, který byl napojen na veřejné kamery, také přinesl do reality výstřelky dosavadních sci-fi filmů – nedávno takto v Číně odhalil na stadionu hledaného muže, který byl na útěku před zákonem kvůli loupeži 150 kilogramů brambor. Neznamená to však nutně, že Čína je v podobném uvažování osamocena - Británie například zvažuje otestovat efektivitu kontroverzní AI, která bude vytipovávat potenciální zločince. Hrozí však riziko, že zrovna Čína ve své aplikaci podobných nápadů dojde daleko za hranice etiky.

Na studené frontě klid

O potenciální studené válce mezi USA a Čínou se rozhodně nemluví poprvé - stejně tak se ani poprvé nemluví o vzájemném šroubování technologických závodů. K honbě o Měsíc (analogii kosmických závodů v 60. letech) byly připodobněny i čínsko-americké závody v aplikaci genové terapie nebo kvantového šifrování. S umělou inteligencí to nebude odlišné - spíše než aby byl vývoj AI jádrem nové studené války, bude spíše její další frontou.

Prozatím však tak daleko rozhodně nejsme. Dnešní americké a čínské týmy stále povětšinou bujaře spolupracují – například první geneticky upravené děti byly sice primárně čínským projektem, americký tým se však jejich zplození účastnil rovněž. Bude tedy záležet hlavně na tom, jak odlišné či vzájemně nepřátelské budou další politické kroky, a jak paranoidní bude politická reprezentace. Ne nadarmo se minulá studená válka mezi západním a východním blokem zrodila hlavně z traumat druhé světové války. Spíše než spolupráce nebo respekt se tehdy jevilo bezpečnější při sebemenším projevu agrese raději sáhnout po eskalaci než diplomacii.

Pokud mezi USA a Čínou studená válka přece jenom vzplane, značně to ovlivní jak světovou ekonomiku, tak i internet a využívání umělých inteligencí. Daný scénář by se mohl naplnit jak pomalu, tak i poměrně rychle - řekněme, že v roce 2022 nový americký prezident sdělí, že žádné americké vládní a vojenské počítače nebudou využívat čipů vyrobených v Číně. Může jít o racionální obavu i paranoiu, to je vcelku jedno. V reakci na to však Čína vykáže ze svého trhu západní (povětšinou americké) technologické giganty a posílí vlastní vývoj analogů jejich produktů. Americké firmy přijdou o stovky miliard dolarů, Čína zase o velkou část svého odbytiště. USA si bude muset najít nového producenta hardwaru či počítače vyrábět draze doma.

Prakticky okamžitě by tak i ve zbytku světa podražily spotřebitelské produkty včetně počítačů a telefonů, zároveň by však mohlo dojít i na nečekanou vzpruhu pro vývoj softwaru včetně umělých inteligencí. Jako každý závod, i tento by najednou měl nový cíl ve svém konkurentovi. Nevýhodou za to by byly vyšší ceny a pomalejší ekonomický růst. Neutrální země mimo USA a Čínu by si pak musely vybrat, jestli budou preferovat spíše zboží toho či onoho soka. Bipolární svět by se vrátil nejen z politického, ale i výpočetního, vědeckého a ekonomického hlediska.

Prozatím tak daleko nejsme, žádná studená válka není nevyhnutelná. Momentální trajektorie obou zemí však napovídá tomu, že minimálně v segmentu technologií bude značně velký problém vyvarovat se té nastávající. Pro vývoj umělé inteligence by přesto možná šlo spíše o požehnání nežli katastrofu. Jenom o umělé inteligenci však člověk živ není.

Text: Ladislav Loukota