Co by se stalo, kdyby nejsilnější atomová bomba vybuchla ve vesmíru nad Zemí?

Všichni víme, jakou spoušť může na zemi způsobit výbuch jaderné bomby. Co kdyby ale k jadernému výbuchu došlo na oběžné dráze – dokážete si představit následky?

Kupodivu si nic představovat nemusíte, protože Spojené státy už mají takový test dávno za sebou. V roce 1962 v rámci projektu Starfish Prime USA uskutečnily pokusný jaderný výbuch ve vůbec nejvyšší výšce nad zemí. Americká armáda při něm z osamělého Johnstonova atolu uprostřed Tichého oceánu odpálila bombu o síle 1,4 megatuny TNT, která pak vybuchla ve výšce 400 kilometrů nad zemí. Ano, v této hladině dnes víceméně obíhá Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).

Výbuch tehdy vytvořil obří ohnivou kouli a způsobil silný elektromagnetický impuls (v angličtině EMP), který se rozšířil do vzdálenosti 1 000 kilometrů od místa výbuchu. EMP dokáže vyvolat přepětí v energetické soustavě, což poškodí momentálně zapnutá elektrická zařízení. A přesně to se také stalo.

Na 1 800 km vzdálených Havajských ostrovech zhasla pouliční světla a přestaly fungovat telefony a také všechny navigační a radarové systémy. Odmlčelo se také nejméně šest satelitů.

Car-bomba v akci

A to se bavíme o síle 1,4 megatuny. Co by se stalo, kdyby ve vesmíru nad územím Spojených států vybuchla nejsilnější atomová bomba světa – třístupňová termonukleární puma Car-bomba o síle 50 megatun TNT?

Začněme tím, že ve vesmíru není žádná atmosféra, takže na hřibovitý mrak a následnou ničivou tlakovou vlnu můžete zapomenout. Místo toho byste viděli oslepující ohnivou kouli čtyřikrát větší, než byla ta při pokusném výbuchu Starfish Prime. Pokud byste se ale dívali déle než 10 sekund, nejspíš byste přišli o zrak.

Radiace z exploze by spálila obvody stovek satelitů a dalších přístrojů na nízké oběžné dráze včetně například Hubbleova teleskopu a hrozbě ozáření by čelili také astronauti na palubě ISS. Na zemi byste naproti tomu byli celkem v bezpečí, radiace by k vám vzhledem k velké vzdálenosti ve své ničivé síle nedosáhla.

To ale neplatí o elektromagnetickém impulsu, který by tentokrát zasáhl třetinu území USA. Rychlostí blesku by byly vyřazeny rozvody elektřiny a zničeny všechny zapnuté elektronické přístroje. Radiace by v atmosféře reagovala s kyslíkem a dusíkem a na obloze by bylo možné po několik dnů pozorovat úchvatnou polární záři.

Naštěstí se něco podobného nemůže stát. Car-bomba váží kolem 27 tun a na oběžnou dráhu by ji dokázalo vynést jen několik málo raket. Samotná bomba byla odpálena jen jednou, a to 30. října 1961 nad sovětskou jadernou střelnicí Nová Země tak, že byla shozena z výšky 10,5 km z letounu Tupolev Tu-95V, nějakou dobu klesala na padáku a nakonec vybuchla ve výšce 4 km nad jadernou střelnicí. Následný hřib pak byl vysoký 64 kilometrů a světlo z výbuchu bylo vidět na 1 000 kilometrů.