Víte, že prezident Nixon vyhrožoval atomovým útokem na Vietnam

Psal se rok 1969 a situace ve Vietnamu byla mezinárodní krizí, kvůli níž se na západě vehementně protestovalo a na východě ještě urputněji bojovalo. Mohlo však být výrazně hůře. V rámci svého kreativního přístupu k diplomacii totiž tehdejší americký prezident Richard Nixon zvažoval i využití jaderných zbraní.

Vietnamský debakl

Pojem "Vietnam" je dodnes znám jako krvavá válka, v níž moderní západní armáda utrpěla těžkou porážku. V reálu utrpěl mnohem větší ztráty severovietnamský režim, a ještě větší vietnamský lid celkově. Původní americký cíl "zastavit šíření promoskevských režimů v regionu" byl sice realizován poměrně úspěšně, to ale ponechejme stranou. Nelze totiž popřít skutečnost, že vietnamský konflikt byl v roce 1969 pro americké síly těžkým debaklem. Diplomatická jednání se protahovala a USA spolu s Jižním Vietnamem v nich byly v defenzivě. Plány, jak přimět druhou stranu k (pro Ameriku) výhodnějším podmínkám, typicky spoléhaly na masivní konvenční bombardování Severního Vietnamu. Existovala však možnost ještě jedné další eskalace – v podobě nasazení jaderných zbraní.

Máme k dispozici atomovou bombu

"Nixon a jeho bezpečnostní poradce Henry Kissinger věřili, že druhou stranu přesvědčí až argumentace provedená za využití všech dostupných prostředků," sdělili pro server War Is Boring výzkumníci William Burr a Jeffery Kimball, kteří se události věnovali ve své knize. Vycházejí přitom z nedávno odtajněných materiálů. Idea byla donutit Severní Vietnam pod hrozbou omezit zásobování komunistických bojůvek v Jižním Vietnamu, což by mohlo ulevit zde bojujícím americkým a jihovietnamským silám, a normalizovat válečnou situaci. Výhodnější by takový výstup byl samozřejmě pro jižní (a americkou) stranu.

Nixon nikdy vážně neuvažoval nad tím, že by jaderný arzenál skutečně použil - tolik naznačují i vládní dokumenty. Chtěl však dosáhnout toho, aby hrozbu jako vážnou vnímali Vietnamci a především Moskva. Z hlediska fungování jaderného odstrašování šlo tedy o poměrně riskantní tah - hrozilo, že pokud Moskva skutečně vezme výhrůžku vážně, může ji vnímat i jako ohrožení své moci. Pak by se sama mohla rozhodnout k prvnímu jadernému úderu na Spojené státy.

Jaderné trumfové eso? Operace Kondor

Nebylo to nicméně poprvé, co USA využily jaderné zbraně v podobném ranku - již prezident Eisenhower podobným způsobem přiměl k příměří severokorejské a čínské sály během Korejské války na počátku 50. let. Paradoxně sám Eisenhower přitom musel ze své pozice vetovat dřívější francouzskou žádost na americký atomový útok proti indočínským rebelům během jejich vlastní války v Indočíně během 50. let. Letectvo přišlo s operačním plánem, při němž by na jaderný útok na síly bojující s Francouzi mohlo dojít. Jmenoval se Operation Vulture, tedy operace Kondor. Mise tehdy počítala s nasazením desítek strategických bombardérů, které by krom konvenční munice shodily i tři atomové bomby na indočínské rebely. Eisenhower však nebyl s jadernou eskalací zcela smířen, operaci tak nakonec po sérii francouzských proher zrušil.

Plánovalo se atomové bombardování měst

Podobný plán v éře Nixovy administrativy byl podstatně větší. Letectvo dalo prezidentovi celkem pět různých možností, přičemž pátá z nich počítala se "skutečnou jadernou eskalací". Armádní generál Alexander Haig, který sloužil jako Kissingerův poradce, se nechal slyšet, že rozsah potenciální destrukce ohromil i samotného Nixona. Zasaženy měly být hlavní transportní uzly, v případě extenzivního bombardování by však mohla být krom vojenských cílů nakonec zasaženy i města. Těžko říct, kam by nasazení jaderných zbraní proti zemi třetího světa mohlo vést – je jasné, že sovětská odpověď by na sebe nenechala dlouho čekat. Sovětská propaganda by například měla silný argument pro zrušení NATO nebo demilitarizaci západní Evropy. Pokud by americký útok zůstal limitovaný, nejspíše by však nedošlo na eskalaci přímo mezi velmocemi.

Konec dobrý, všechno dobré

Na realizaci podobného úderu však nikdy nakonec nedošlo, Kissinger se totiž namísto pokračování příprav rozhodl vyděsit právě Sověty průlety strategických bombardérů poblíž sovětských hranic – idea byla, že tak začnou hrozbu brát silněji a donutí Severovietnamce v jednáních ustoupit. Sověti si však výhrůžky buďto nevšimli, nebo ji ignorovali. Nejspíše dobře chápali, že ani Američanům v reálu nejde o eskalaci do vzájemné jaderné přestřelky. Snad kdyby, podobně jako Eisenhower v Koreji, předali výhrůžky Sovětům a Severovietnamcům skrze třetí stranu, mohl takový nátlak fungovat. Na to však byla většina světa nakloněna proti pokračování vietnamské války, a to v roce 1969 věru nebyla.

Trumfová esa tak v součtu stále držel Severní Vietnam, který ustál masivní konvenční bombardování, a využil mezinárodního tlaku na USA ve svůj prospěch. Spojené státy se z Vietnamu stáhly bez dalšího pomýšlení na jadernou kartu. Několik let na to definitivně zkolaboval jižní režim a zbytek, jak se říká, je už historie. Text: Ladislav Loukota