Tank na baterky – nový počin americké armády

Logistika a zásobování armády je klíčovým bodem armádních operací. Když voják nejí, nebojuje, když tank nemá pohonné látky, tak nejede. Tank s dobíjecím hybridním motorem má teď v US army zelenou.

Historie hybridních automobilů se táhne po dobu více než jednoho století. Už roku 1839 vyrobil Robert Anderson z Aberdeenu první elektrické vozítko a klasické hybridní auto bylo představeno na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Dnes, kdy se svět obává blackoutů a globálního oteplování a šetření je na pořadu dne, se k šetření dostává i americká armáda. Ovšem důvod je zcela jiný.

Legendární mašina

Nejprve se ale seznamme s Bradleym, kultovním vozidlem americké armády, sloužícím jako základní matrice pro budoucí hybridní válečný vůz. Jeho stvořitelem je firma Bae Systems Plc, což je vskutku mohutný hráč na poli výroby válečné techniky a s ní spojených systémů. Legendární Bradley Fighting Vehicle (BFV) nese ve svém jméně vzpomínku na neméně legendárního amerického generála Omara Bradleyho, jednoho z mála pětihvězdičkových amerických generálů. Základní úlohou vozidla byla a stále je doprava vojáků do oblasti bojů a jejich palebná podpora. Kromě tříčlenné posádky (velitel, střelec, řidič) uveze šest dalších plně vyzbrojených vojáků. Jeho vývoj byl přímou reakcí na sovětská bojová vozidla pěchoty a jeho rychlost měla být srovnatelná s tanky M1 Abrams.

Důvod je nasnadě, potřeba udržet potřebnou bojovou formaci. Jeho nejnovější „hybridní“ modifikace není jen nějaké drobné vylepšení, ale zcela zásadní vnitřní přestavba. Kapalné palivo (v současnosti má nádrž kapacitu 745 l) „nahradí“ elektřina. Hybridní pohon pro nově testované bojové vozidlo pěchoty (Ground Combat Vehicle – GCV) se skládá ze dvou dieselových generátorů (takže nějaká nafta potřeba bude) a výkonných elektromotorů. Množné číslo je na místě, neboť každý pás je napojen na jeden elektromotor o výkonu 522 kW. Součástí pohonného systému jsou i lithium-iontové baterie, což v praxi znamená, že nějakou dobu se bude moct Bradley skutečně pohybovat jen na baterky.

„Takové systémy naleznou využití ve vojenských aplikacích a budou k dispozici v budoucích elektromobilech nebo hybridních elektrických tancích, vrtulnících a dalších vozidlech používaných armádou,“ píše se v americkém patentu číslo US 6703642 B1 z 9. března 2004. Víte, kdo je majitelem patentu s názvem Modified-anode gate turn-off thyristor? Kdo si tipnul, že americká armáda, tak má bod. Tyristor, tedy elektrický „přepínač“, je v této verzi vylepšený a měl by sloužit právě v motorech pohánějících vozidla těžká desítky tun.

Pokrok pomalý, ale aspoň něco

Původní návrh byl představen už před několika lety, ale jednotlivé detaily vývoje jsou samozřejmě stále přísně tajné. Nicméně základní myšlenkou je pokud možno co největší úspora paliva. Nathan Hodge ve svém článku pro Wall Street Journal uvádí, že v roce 2011 platila americká armáda 400 dolarů za barel nafty. Válka takhle daleko od domova se při podobných cenách nehorázně prodraží.

Nabízí se ještě jedno srovnání. Tank M1 Abrams má běžnou cestovní spotřebu zhruba 380 litrů na 100 kilometrů (při pohybu v terénu je to více). Vozidlo GCV s hybridním pohonem potřebuje pro svůj pohyb o cca 59 litrů méně. Vypadá to jako nepatrný rozdíl, ale znovu je dobré si uvědomit cenu paliva na vzdáleném válčišti. Navíc jak M1 Abrams, tak hybridní Bradley mají zhruba stejnou váhu (odhady ze zahraničních zdrojů se pohybují v rozmezí 63,5–70 tun). U „hybrida“ vzrostla jeho váha z důvodů ochrany posádky, tedy mohutnějšího pancéřování. Podle výrobce má mít hybridní pohon úsporu paliva kolem 10 až 20 % a navýšenou kapacitu pro převoz pěšáků. A v boji se počítá každý litr. Vetkat Srinivasar, vědec pracující v Lawrence Berkeley National Laboratory a odborník v otázkách baterií a jejich vývoje, tvrdí, že právě při pohonu těžkých vozidel má hybridizace velký smysl. Vždyť elektromotory dávají maximální výkon už při nulových otáčkách a jsou menší než klasické dieselové motory. To dává nové možnosti z hlediska vnitřního uspořádání prostoru.

Bradley, který byl u armády od roku 1981, se tak dočká naprosto nových „vnitřností“. Otázky kolem vývoje a výroby tohoto stroje rozvířily hladinu mediálních vod kolem roku 2010–2011. Od té doby je „ticho po pěšině“, které obvykle představuje tajný, leč o to usilovnější vývoj. Jak vidno, v americké armádě si uvědomili, že se vede válka o ropu a snaží se tomu přizpůsobit své koncepce. Teď jen musíme počkat, až ho US ARMY veřejně představí a otestuje ve skutečných a ne jen cvičných podmínkách, neboť jak známo, žádné cvičení není schopno nasimulovat reálný boj. Jen se k němu může trochu přiblížit.

Text Topi Pigula