Krok po kroku: Jak proběhlo sestřelení ukrajinského boeingu nad Teheránem?

Zní to neuvěřitelně, ale opravdu se to stalo. Ukrajinský boeing se zkušenou posádkou, který 8. ledna 2020 brzy ráno odstartoval z Teheránu a mířil přes ukrajinský Kyjev do kanadského Toronta, sestřelila íránská vojenská raketa. A to bez toho, že by byl Írán bojovou zónou, bez omezení provozu ve vzdušném prostoru země a hlavně bez jakéhokoliv varování.

I když Írán nakonec pod tlakem důkazů převzal za sestřelení letadla se 176 lidmi na palubě zodpovědnost, o posledních minutách letu Boeingu 737-800 aerolinek UIA můžeme jen spekulovat – přinejmenším do doby, než budou analýze podrobeny černé skříňky letadla.

Raketa zleva!

Zkusme si to představit. Letadlo po startu z teheránského letiště Imáma Chomejního nabíralo standardním způsobem výšku a dosáhlo necelých 3000 metrů, když přišel úder. Normálně byste v tu dobu jako cestující žvýkali něco proti změně tlaku a možná po hodinovém čekání (let měl zpoždění) klimbali v sedadle.

Na zemi se mezitím odehrávalo drama. Jestli si myslíte, že někdo usnul, spadla mu hlava na ovládací pult a omylem vylétla raketa, jste na omylu. K odpálení střely země-vzduch systému Tor M1 je potřeba mnohem víc úkonů. Nakonec podívejte se sami:

Operátor, který si na radaru spletl dopravní letadlo (navíc vysílající neustále identifikační znak), měl na rozhodnutí údajně kolem deseti sekund. V tom případě se ale nikdo nesnažil potvrdit identitu cíle a o získání k povolení k palbě nemůže být ani řeč.

Vystřel a zapomeň

Raketu dlouhou necelé tři metry nad odpalovací zařízení nejprve vyhodí mechanický katapult, teprve pak dojde k zážehu paliva v motoru. K letadlu raketa při rychlosti kolem 800 m/s letěla asi 4 vteřiny, což obsluze na zemi prakticky nedávalo šanci jakkoliv reagovat. Některé rakety mají v sobě destrukční zařízení a lze je ovládat na dálku. Pokud operátor zjistí, že vypálil na špatný cíl, může takovou raketu navést na jinou trajektorii a buď ji nechat neškodně dopadnout na zem, nebo ji ve vzduchu na dálku odpálit.

Střela, která zasáhla ukrajinský Boeing, ale takové zařízení neměla. Šlo nejspíš o raketu „vystřel a zapomeň“, se kterou už se nedá po odpálení nic udělat.

Pokud si myslíte, že raketa stíhající velké dopravní letadlo prostě trefí trup a tím stroj „sestřelí“, jste na omylu. Většina protiletadlových raket poté, co dorazí do těsné blízkosti cíle (na pár metrů), odpálí hlavici, jejíž střepiny zasáhnou křídlo, motor a trup letadla. To znamená, že velké dopravní letadlo, k jehož sestřelení taková raketa vůbec není konstruovaná, může ještě nějakou dobu pokračovat v letu.

Něco podobného se stalo i v případě ukrajinského Boeingu. Ten totiž po zásahu změnil směr a zdánlivě se vracel k letišti. Na palubě v té době musela zavládnout naprostá panika. I kdyby byla porušena vzduchotěsná skořepina trupu, díky nízké výšce nehrozila prudká ztráta tlaku. Mnozí cestující tak museli zaregistrovat zásah a být si vědomi toho, že je letadlo vážně poškozené a míří k zemi.

Rakety v nevyžádané akci

V případě ukrajinského boeingu nešlo o první útok vojenské rakety proti civilnímu letadlu. V roce 1988 sestřelil raketový křižník USS Vincennes let íránských aerolinií číslo 655. Na palubě Airbusu SE A300 tehdy zahynulo všech 290 lidí.

Tragicky skončil v roce 2014 také let malajsijského Boeingu 777 nad východní Ukrajinou. Všech 298 lidí zahynulo, na vině byla raketa ruského protiletadlového komplexu Buk.

(mir)