Rusko se chlubí superletadlem. Ve skutečnosti je to jen superpropaganda

Vedle projektu nadzvukového bojového letounu PAK FA, jehož prototypy už létají, a projektu supersonického bombardéru PAK DA je PAK TA dalším velkorysým plánem ruského zbrojního průmyslu. Ten zveřejnila ruská televizní stanice RT, jež je hlásnou troubou Kremlu, přičemž informace o projektu PAK TA pocházejí od vládní tzv. Vojensko-průmyslové komise.

Nový letoun dostala na starost konstrukční kancelář Iljušin, což je tradiční výrobce civilních dopravních letadel i těžkých transportních strojů. Asi nejpřekvapivějším je fakt, že nový transportní letoun pro ruské letectvo má být nadzvukový, což není zcela běžné, vlastně nikdy žádné letectvo v celé historii takovýto letoun do svých služeb nepřijalo.

Ještě lepší než obrovská Mrija

Projekt PAK TA se tak řadí do celého balíku plánů na modernizaci ruského letectva s výhledem do roku 2020, které byly vyčísleny na stovky miliard rublů. Ruské letectvo by mělo v roce 2024 disponovat flotilou osmdesáti letadel, jež vzniknou v rámci projektu PAK TA. Vzhledem k nutnosti modernizovat všechny složky letectva i armády a momentálně ne zrovna vynikajícímu stavu ruského hospodářství jsou to opravdu smělé plány. Například Spojeným státům trvalo více než dvě desítky let, než jejich letectvo dostalo dva bojové letouny páté generace. Rusové chtějí během necelých deseti let zařadit do služby stíhací letoun páté generace, strategický nadzvukový bombardér a taktický transportní nadzvukový stroj, jejichž vývoj je podstatně dražší a které jsou zatím jen na papíře…

Zamýšlený PAK TA má dosahovat dvojnásobné rychlosti zvuku, přitom by měl být dost velký na to, aby unesl až 200 tun. Jen pro srovnání, v současnosti největší v ruském letectvu zařazený transportní stroj, ukrajinský Antonov An-124 Ruslan, je schopen přepravit maximálně 165 tun nákladu a vyvine rychlost 865 km/h. Největší americký transportní stroj C-5 Galaxy unese „jen“ něco přes 120 tun. Dolet PAK TA by měl činit až 7 tisíc km (tedy zhruba polovinu oproti An-124), přičemž s nákladem a při rychlosti 900 km/h by to mělo být kolem 4,5 tisíce km. Do útrob supersoniku by se mělo vejít až pět tanků (ruské provenience, které jsou lehčí a menší než ty západní) nebo celé protiletadlové samohybné komplety či zhruba desítka obrněných transportérů atd. Do útrob bude možné vměstnat i vrtulníky bez rotorů. Podle vyjádření už zmiňované komise by celá flotila těchto strojů měla být schopna najednou přepravit 400 připravovaných a stále tajemstvím opředených tanků na bojové platformě Armata nebo až 900 lehkých výsadkových bojových vozidel Sprut SD.

Superletadlo, anebo superpodvod

To jsou úctyhodné výkony, které částečně překonává jen jediný existující stroj – Antonov An-225 Mrija. Pro ruské letectvo však má tento letoun dvě nevýhody, existuje jen v jediném letuschopném exempláři (druhý nedokončený už roky stojí v areálu výrobního závodu), druhou potíží je fakt, že jde o ukrajinský typ. Rusko však chce být co nejméně závislé na „imperialistickém“ okolním světě, proto chce postavit vlastní stroje (což potvrdilo mimo jiné tím, že už před delším časem odstoupilo od ukrajinsko-ruského projektu středního transportního letoun An-70).

Mrija je schopná unést až 250 tun, ale jde o konveční podzvukový letoun, nový PAK TA tak bude naprostým unikátem. Zvlášť když bude disponovat opravdu nevšedním pohonným systémem. Ten se má skládat z plynové turbíny a dvou elektricky poháněných proudových motorů.

Realita versus propaganda

Ovšem to je zatím jen představa ruských konstruktérů, nebo přesněji řečeno členů zmiňované komise či jen televizní stanice RT. Jen následující měsíce a roky ukážou, jak se věci mají. Jednak bude potřeba velkého množství peněz, kterých se státní pokladně příliš nedostává, jednak se projekt neobejde bez velké vynalézavosti a úsilí ruských konstruktérů, které jim bezesporu nechybějí a nikdy nechyběly. Nicméně například na plné obrátky probíhající vývoj a testování nadzvukového bojového PAK FA alias Suchoj T-50 neběží úplně ideálně a vyskytla se řada problémů. Ty se musejí zákonitě dostavit při stavbě tak pokročilého a technologicky složitého stroje. Koneckonců i Američané mají řadu problémů se svým nejnovějším výtvorem F-35. Proto bude velice zajímavé, jak se bude vyvíjet projekt tak unikátního a dodejme i revolučního transportního letounu.

PAK TA má být nejen nadzvukovým strojem, ale má také podle zmiňované televizní hlásné trouby Kremlu disponovat vlastnostmi stealth, jak ostatně ukazují i počítačové rendery a video. Nejspíše ale jde o výtvory marketingového oddělení Vojensko-průmyslové komise. Skutečný letoun bude nejspíše vypadat poněkud jinak. Už jen viditelné čelní rotory kompresorů proudových motorů v přechodech křídlo-trup odporují zásadám stealth, protože mají zásadní demaskující vliv, což ruští inženýři jistě vědí. Moderní stealth letouny jsou konstruovány tak, aby byla čela kompresorů co nejvíce ukryta v trupu, což se děje pomocí zalomených vstupů vzduchu. I další detaily naznačují, že představená podoba letouny je jen jakýsi ideový návrh či koncept.

Zajímavé ale je, jakým způsobem byl celý projekt na stanici RT prezentován. Ona informace, že celá flotila bude schopna přepravit až 400 tanků kamkoliv na australský nebo americký kontinent během 7 až 8 hodin je čistě propagandistickou informací. Takto výkonné a velké letouny s těžkým nákladem samozřejmě vyžadují dlouhé a zpevněné přistávací ranveje, rozsáhlé plochy pro vyložení a logistické zabezpečení. Představa mohutné operace provedené za několik hodin je přinejmenším nereálná a prezentovat takto nový stroj je od členů ruské vládní komise přinejmenším podivně agresivní.

Nicméně překvapivé to v této době a v současném Rusku není. Jiní výrobci nebo vládní úředníci, pokud by přišli s takto převratným konceptem nového letounu, by jej prezentovali zcela jistě jinak, což o něčem svědčí. Rétorika studené války se vrací i do této oblasti. A to je teprve začátek, brzy se veřejně představí nový ruský tank na univerzální obrněné platformě Armata a už dnes je možné z východu zaslechnout, že to bude nejlepší tank na světě. O dalších ruských zbrojních projektech se buď ví hodně málo, nebo vůbec, takže se můžeme na příval „nej“ jen a jen těšit.

DP