Rusko nemá peníze na nové bombardéry, proto obnoví výrobu pravěkých tůček!

Legendární Tu-160 se vrací - Obrázek 6

Ruská vláda se už několik let snaží masivně investovat do svých ozbrojených sil, které v 90. letech a počátkem 21. století trpěly silnou finanční podvýživou.

Putinovská vládnoucí klika se snaží dohnat roky zanedbávání pozemní armády i ruských leteckých a kosmických sil. Vedle mnoha zbrojních projektů se tak na příkaz vládce Kremlu připravuje obnova výrobní linky na strategické nadzvukové bombardéry Tupolev Tu-160. Putin oznámil, že se plánuje výroba hned 60 exemplářů v modernizované verzi M2. Letectvo začleněné do ruských leteckých a kosmických sil nově zřízených 1. srpna tohoto roku, tak má dostat další tupolevy, jejichž kořeny sahají do 70. let minulého století.

Nejsou peníze, nejsou lidi, budou bombardéry?

Výroba modernizovaných Tu-160M2 by měla začít někdy v roce 2023. Tímto rozhodnutím však podle analytiků ruská vláda dala jasně najevo, že do pozadí odsouvá projekt zcela nového strategického bombardéru PAK DA kategorie stealth, který měl představovat kvalitativně i výkonnostně zcela jinou úroveň. Přitom podle původních smělých plánu zveřejněných před pár lety, měly nové bombardéry vzešlé z programu PAK DA přijít do služby mezi lety 2025 až 2030. To se tedy nestane, místo nich letecké a kosmické síly dostanou k pouhým šestnácti provozovaným a částečně modernizovaným Tu-160 desítky nově vyrobených. Není bez zajímavosti, že v roce 2008 ruští zbrojaři plánovali, že PAK DA bude postaven na základech právě Tu-160. Později ale došlo ke směně plánů a PAK DA se měl koncepčně podobat americkému B-2. Původně sovětský Tu-160 je ale teď opět na scéně.

Je jasné, že rozhodnutí o obnovení výroby Tu-160, byť v modernizované podobě, je důsledkem ekonomických obtíží Ruska a ambiciózních zbrojních programů ruské vlády. Jen pro letecké a kosmické síly je plánována výroba zcela nových bojových strojů, jež vzejdou z prototypu T-50. Objednány jsou další desítky modernizovaných strojů Mig-31BN, Mig-35, Su-30, Su-34 a Su-35. Nedávno také byl oznámen vývoj neméně ambiciózního projektu nadzvukového transportního stealth velkoletadla. Ruská vláda a letecký průmysl však nečelí jen finančním potížím, ale i kapacitním. Podle ruských zdrojů dnešní ruský letecký průmysl zaměstnává v poměru pouze deset procent kvalifikovaných lidí ve srovnání s množstvím, které v něm pracovalo za sovětských dob.

Sovětská atomová pýcha s problémy

Tupolev Tu-160 zvaný v kódu NATO Blackjack a Rockwell B-1B Lancer stále představují nejvýkonnější těžké bombardovací letouny současnosti. A to i přes to, že jejich kořeny sahají hluboko do dob studené války. Svou konstrukční filozofií jsou si velmi podobné, měly totiž i obdobné úkoly, nicméně ruský stroj je o poznání větší, těžší a také rychlejší a výkonnější. Ovšem co se týče úrovně elektronického vybavení a zbraňových systémů naopak zaostávající za dnešními standardy.

Počátky tůčka spadají do roku 1973, kdy velení letectva vyhlásilo specifikace na nový nadzvukový bombardér, který by byl schopen v nízkých výškách při nadzvukových rychlostech zaútočit konvenčními i jadernými zbraněmi na území USA. Z porovnávacích zkoušek vyšel vítězně projekt Samoljot 70 od Tupolevovy kanceláře, což byl předobraz Tu-160. V polovině roku 1980 byl hotov první prototyp, nicméně do vzduchu se dostal až v prosinci 1981.

Tůčko nakonec přišlo do výzbroje sovětského letectva až v roce 1987, přičemž původně bylo plánováno vyrobit celkem 100 kusů. Nakonec jich však vzniklo jen 35, ekonomická situace Sovětského svazu se v druhé polovině osmdesátých let i přes nabubřelou kampaň perestrojky dále zhoršovala, takže peněz se začalo nedostávat i na zbraně. Nicméně Gorbačovova garnitura interpretovala nižší počet vyrobených tůček jako mírové gesto snižující napětí studené války. Primárním účelem dvoumachového tůčka totiž byly útoky na nepřátelské cíle atomovými zbraněmi. Komunističtí vládci tak finanční potíže zakamuflovali do mírových slov o omezování útočných zbraní.

Po rozdělení SSSR zůstala většina sovětských Tu-160 na Ukrajině. Po různých peripetiích, jednáních, vyrovnávání státních dluhů i intervenci USA, Ukrajina předala část svých tůček Rusku, zbytek byl sešrotován. Rusko tak jako jednaný uživatel dnes disponuje 16 exempláři, jež jsou umístěny na základně Engels. Dlouhá léta bombardéry kvůli nedostatku financí i špatnému technickému stavu vykazovaly velmi nízkou provozuschopnost. Až v minulém desetiletí prošly opravami i částečnými modernizacemi. Dokonce snad byly dva letouny nově postaveny z draků a dílů pocházejících ze starších nedokončených letounů.

Největší a nejrychlejší bombardér světa

I dnes Tu-160 představuje nejtěžší a největší strategický bombardér na světě. Jeho čtyři motory NK-32-1 mu umožňují létat rychlostí až 2250 km/h, což je skoro dvakrát tolik než jeho americký protějšek B-1B. Stroj unese až 40 tun výzbroje, kterou dnes představují především konvenční bomby a přesně naváděné letecké protizemní střely typu Ch-55 s doletem až 3 tisíce km. Ty můžou být vybaveny konveční nebo jadernou bojovou hlavicí. Tůčko prázdné váží 110 tun, na délku měří 54 metrů, rozpětí je díky měnitelné geometrii křídel od 35 do 55 metrů. Čtyřčlenná posádka s tůčkem může vystoupat až do výšky 16 kilometrů a doletět se smrtonosným nákladem do vzdálenosti 14 500 km (proto je na palubě například i toaleta).

Modernizovaná verze Tu-160M2 dostane především vylepšené motory Kuzněcov NK-32-2, které budou výkonnější a úspornější, což přinese především prodloužení doletu asi o tisíc kilometrů. Na motorech se však začne pracovat až za dva roky, zatím probíhají částečné modernizace stávajících strojů. Zásadní změnou však bude zcela nová avionika, navigační systémy a zbrojní systémy s novou raketovou i inteligentní výzbrojí, která je teprve ve vývoji.