Ruské námořnictvo opět posílilo, vrátil se po zuby ozbrojený Maršál Ustinov

Čerstvým a nutno podotknout že staronovým přírůstkem v řadách ruského námořnictva je od prosince minulého roku raketový křižník Maršál Ustinov. Po pěti letech zahálení v suchém doku se křižník vrátil k Severní flotile ruského námořnictva s domovským přístavem v Severomorsku. Od roku 2011 čekal v loděnicích Zvězdočka v Severodvinsku na nutné opravy a modernizaci. Chyběly ovšem peníze a dlouhou dobu nebylo jisté, kdy se jedna z nejsilněji vyzbrojených ruských lodí vrátí do služby, či jestli k tomu vůbec dojde.

Raketový křižník Maršál Ustinov Projektu 1164 Atlant patřící do třídy Slava se nakonec dočkal a na přelomu léta a podzimu minulého roku se poprvé po mnoha letech vydal na moře v rámci zkoušek. V prosinci pak loděnice opravené a zmodernizované plavidlo předaly Severní flotile, u které bude představovat jeden z hlavních pilířů. Křižník se dočkal nejen oprav trupu i nástaveb a vylepšení pracovních a ubytovacích prostor posádky, zásadní z hlediska bojového nasazení je modernizace zbraňových systémů, systémů řízení palby a také radiokomunikačního vybavení.

Nová i stará výzbroj

Novým mozkem křižníku bude třídimenzionální přehledový a naváděcí radarový systém Fregat-M2M. Hlavní výzbroj křižníků třídy Slava původně tvořilo 16 nadzvukových protilodních střel P-500 Bazalt umístěných v odpalovacích silech na přídi po obou stranách nástavby. Po modernizaci bude mít Maršál Ustinov ve svém arzenálu modernější střely 3M-54 Klub/Kalibr nebo P-800 Jachont/Onix. Ovšem ostatní výzbroj zůstala stejná jako před modernizací. To svědčí o tom, že námořnictvo muselo kvůli financím přistoupit na kompromis.

Protiletadlová obrana tak bude nadále spoléhat na systémy S-300PMU dalekého dosahu, které disponují celkem 64 protiletadlovými střelami, a na systémy OSA-M s řízenými střelami středního doletu. Blízkou obranu pak bude i nadále zajišťovat sestava šesti dálkově ovládaných stanic AK-630 s rotačními kanony ráže 30 mm. Křižník Maršál Ustinov si ponechal i dělostřeleckou věž AK-130 na přídi vybavenou dvěma kanony ráže 130 mm, dva pětinásobné protiponorkové torpédomety ráže 533 mm a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000. Na zádi zůstala i přistávací plošina s hangárem pro vrtulníky typu Kamov Ka-25 nebo Ka-27.

Kladivo na letadlové lodě, ale bez jaderných reaktorů

Ruské námořnictvo v současnosti disponuje třemi křižníky třídy Slava. Moskva operuje v rámci Černomořské flotily, Varjag patří do sestavy Tichomořské flotily a Maršál Ustinov pak do už zmiňované Severní flotily. Křižníky patří k nejsilněji vyzbrojeným lodím ruského námořnictva a byly původně postaveny pro boj se svazy amerických letadlových lodí. Navzdory tomu však nemají jaderné reaktory, k pohonu využívají konveční plynové turbíny. To je z hlediska taktiky nasazení výrazná taktická nevýhoda, kterou nevyvažují ani nižší provozní náklady. I dnes je jejich primárním určením boj s hladinovými cíli a tvoří doplněk k větším raketovým křižníkům třídy Kirov, které jaderným pohonem disponují. V současnosti je však v aktivní službě u ruského námořnictva pouze jeden z nich, Pjotr Velikij, ostatní už dlouhé roky reziví v přístavech.

Z hlediska dneška je poněkud paradoxem, že všechny ruské křižníky třídy Slava vznikly v ukrajinských loděnicích v Nikolajevu. A právě Ukrajině připadl po dělení Sovětského svazu trup čtvrtého křižníku původně pojmenovaného Komsomolec. Ten se však dodnes nedočkal dokončení. Raketové křižníky třídy Slava měří na délku 186 m a jejich výtlak dosahuje 11 500 tun, nejde tedy o oceánské giganty, ale jejich výzbroj je více než impozantní. Maximální rychlost se pohybuje na úrovni 32 uzlů (tedy asi 60 km/h), při rychlosti 18 uzlů dokážou urazit bez doplňování paliva téměř 14 tisíc km. Jak již bylo řečeno, pohon tvoří sestava COGOG se dvěma plynovými kotli, čtyřmi hlavními plynovými turbínami a dvěma pomocnými plynovými turbínami. Hlavní turbíny dosahují výkonu 108 800 koní a pomocné 13 600 koní.

Různá jména a nejistý osud

Ani Maršálu Ustinovovi se nevyhnulo přejmenování, což je ostatně osud většiny původně sovětských lodí, včetně celé třídy Slava. První křižník této třídy byl dokončen v roce 1983, jmenoval se Slava a po něm byla pojmenována i celá třída. Ale v roce 1996 byl přejmenován na Moskva. Druhým v pořadí je právě Maršál Ustinov, stavěný v letech 1982 až 1986, který ale několik měsíců po svém dokončení nesl označení Admirál Lobov, než byl přejmenován. Současné jméno dostal po bývalém ministru obrany Dmitriji Ustinovovi z brežněvovských dob. Je to poněkud zvláštní, že takto významná loď stále nese jméno po komunistickém aparátčíkovi, který se navíc nijak zásadně nezapsal do ruských ani sovětských dějin.

Třetím v pořadí byl křižník Rudá Ukrajina dokončený v roce 1989, který byl ale záhy přejmenován na Varjag. V roce 1990 byl na vozu spuštěn ještě trup nedokončeného křižníku Komsomolec, který byl na krátko přejmenován na Admiral Lobov, aby nakonec dostal jméno Ukrajina, stal se majetkem Ukrajiny a nikdy se nedočkal dokončení. Další plánovaná plavidla této třídy byla zrušena, aniž začala jejich stavba.

Maršál Ustinov původně nesl na svém trupu číslo 070 a jeho stavba začala v roce 1978. Už od počátku své služby patřil k Severní flotile a jeho doménou se stal Balt. V roce 1994 ale byl poprvé odstaven a zdálo se, že jeho dny jsou sečteny. Peníze na opravy křižníku získalo ruské námořnictvo prodejem několika lodí do Číny, a tak se Maršál Ustinov mohl po nákladných opravách vrátit do služby v roce 1998, s číslem 088 na trupu. O třináct let později opět putoval do suchého doku a čekal dalších pět let na opravy a modernizaci. Spekulovalo se, že skončí, nebo bude přidělen k Tichomořské flotile. Nyní už ale zase brázdí vody Baltu a nese pro změnu trupové číslo 055.

Text: DP