Proč nevypukla 3. světová válka? Situaci zachránil Rus

Jaderné rakety na Kubě…

Za nejkritičtější období studené války je označována doba, kdy americké špionážní kamery odhalily odpalovací základnu sovětských raket na Kubě. Pro skutečný stav věci je dobré připomenout, že Kuba leží pouhopouhých 150 km km od americké Floridy, což by v případě útoku znamenalo, že by Američané měli na detekci a případnou obranu jen několik málo minut. V praxi je nemožné, aby se civilisté z ohrožené oblasti stihli evakuovat. Když se dne 16. října 1962 dostaly prezidentu Kennedymu do rukou snímky sovětských základen na Kubě, okamžitě svolal schůzi se svými poradci, na které byla řešena otázka možného zásahu, případně jeho charakteru a možných rizik. O dva dny později měl Kennedy v rukou další snímky z Kuby. Zcela zřetelně z nich vyčetl rychlý postup sovětských prací. Podle vědecké analýzy nové ozbrojení „ostrova svobody“ ohrožovalo životy 80 milionů Američanů raketami Sandal SS-4 s doletem 2000 km, rakety Skean měly dosah 5000 km, a tudíž by se jednalo o přímé ohrožení USA.

Svět tehdy stanul na nejzazším prahu, krok od chvíle, kdy se studená válka mohla změnit ve válku horkou. Mimo jiné i díky této krizi došlo k zavedení tzv. „horké linky“ mezi Bílým domem ve Washingtonu a Kremlem v Moskvě. Jednalo se o veřejnou věc, byť ne v míře, na jakou jsme zvyklí dnes. Jenže v jeden okamžik byla situace ještě horší. A o něm se toho dodnes moc neví.

... a počítač v SSSR

„Stanislav Petrov byl zástupcem náčelníka pro bojové algoritmy na velitelském stanovišti Serpuchov 15, v nervovém centru sovětského systému včasného varování. Byl to pečlivý člověk, inženýr, autor počítačového kódu – a naštěstí žádný panikář. Když se krátce po půlnoci (moskevského času) spustila siréna, vyskočil dokonce i Petrov ze židle. Na obří mapě severní polokoule, která vyplňovala celou jednu stěnu řídicí místnosti, se rozblikala červená žárovka. Signalizovala, že z Montany byla vypuštěna raketa,“ píše Iam Morris v knize K čemu je dobrá válka. Podle autora knihy se následně rozblikala celá řada kontrolek signalizujících útok. Po prověření počítač útok potvrdil slovy START – VYSOKÁ SPOLEHLIVOST. Oním startem bylo míněno odpálení raket z amerických jaderných sil. Mohlo to znamenat jediné – Američané se rozhodli vyhrát válku silou. A nebo šlo o chybu počítače. Špatné vyhodnocení znamená smrt milionů.

Říše zla

Sotva půl roku předtím Ronald Reagan označil SSSR za říši zla a vztahy byly extrémně napjaté. Bývalí spojenci z války, kterou Sověti dodnes nazývají Velkou vlasteneckou, se změnili v úhlavní nepřátele, přičemž obě strany se hystericky připravovaly na jaderný konflikt. Stanislav Petrov se narodil 9. září 1939 ve Vladivostoku (tehdejší SSSR) a ve věku 77 let zemřel 19. května 2017 v ruském Frjazinu. V poslední fázi života se mu dostalo ocenění i mezinárodního uznání a sám uvedl, že neví, zdali byl hrdinou. V rozhovoru pro dokumentární film The Red Button and the Man Who Saved the World uvedl: „Byla to má práce. Dělal jsem jednoduše svou práci, byl jsem tím správným člověkem na správném místě, to je celé. Ani moje žena o tom 10 let nevěděla. 'A co jsi udělal?', zeptala se mě. 'Neudělal jsem nic.' A možná právě ono „nic“ zachránilo svět od jaderné války. „Američané by v Rusku vyhladili 100 milionů lidí. I my bychom vygumovali nejméně polovinu amerického obyvatelstva. S jediným rozdílem: Kdo by byl zaútočil jako první, žil by o 20 minut déle,“ řekl Petrov.

Na vyhodnocení krizové situace měl Petrov čas v řádech minut – podle některých zdrojů by po osmnácté minutě bylo pozdě. Navzdory počítačům se rozhodl, že jde o selhání systému, který dopodrobna znal. Prostě neuvěřil, že by se Američané rozhodli zničit svět, neboť obě strany si byly vědomy jaderné odvety. Teprve mnohem později se ukázalo, kde byla „chyba“. Vyšetřování později potvrdilo poruchu systému, zmatení družice měl na svědomí odraz slunečního paprsku z vrstvy vysoké oblačnosti. Jeho jednání bylo označeno nejprve za správné a generálplukovník Jurij Votincev mu následně udělil pochvalu. Posléze se však stal nepohodlným, protože odhalil chybu systému, na kterém pracovali vlivní vědci. Petrov byl jako nespolehlivý převelen na „méně exponované místo“ a v roce 1984 odešel předčasně do výslužby.

Minuteman

Rakety, které sovětský algoritmus vyhodnotil jako odpálené, znal svět pod názvem LGM-30 Minuteman a jednalo se o mezikontinentální balistické střely (ICBM), skutečně schopné zasáhnut Sovětský svaz. V 70. letech, kdy zbrojení vrcholilo, měly USA k dispozici kolem tisícovky těchto střel. Oběti z Hirošimy a Nagasaki sice fungovaly jako odstrašující příklad, ale obě velmoci, americká i sovětská, byť verbálně tlačily na odzbrojení, reálně byly připraveny jadernou válku vést. Jaderné hlavice sice plnily svou preventivně odstrašující úlohu, nicméně USA si byly vědomy faktu, že hlavice neslouží jen k zastrašovaní, a je potřeba se na možnou nejhorší variantu skutečně připravit. Onou odpovědí byla strategie prezidenta Reagana, která vešla ve známost pod názvem Hvězdné války. Stačilo jedno špatné pochopení chyby algoritmu, jedno zbrklé hlášení důstojníka sovětské armády… a budoucnost lidstva mohla být zcela jiná. Pokud by by vůbec nějaká byla.

Text: Topi Pigula