Přepište dějiny! Genetika vysvětlila zmatek ve starověké bitvě

Oko slona

Jak mohli starověcí kronikáří tvrdit, že afričtí sloni jsou menší než indičtí a proč kvůli tomu prohráli Řekové klíčovou bitvu dějin?

Slon coby válečný prostředek je znám už dlouhá tisíciletí. Nevyužít jeho hmotnostního i psychologického potenciálu se v minulosti jevilo jako taktická nevýhoda. Mohutní chobotnatci vzbuzovali hrůzu už jen svým samotným vzrůstem. Když se jim navíc na kly daly okované bodce, musel být dojem síly na první pohled nepřekonatelný. Když se během starověkých syrských válek střetly oddíly indických a afrických slonů, zachoval se popis bitvy. Kteří byli bojovnější – sloni afričtí, nebo indičtí? Odhalila to genetika!

Hannibal ante portas – Hannibal před branami. Znáte citát či vlastně hrůzyplný výkřik pocházející z období punských válek? Roku 218 př. n. l. překročil Hannibal Alpy i s 37 slony, což byl z hlediska vojenské taktiky skutečný majsrštyk. Obrovská zvířata cvičená k boji znali ve starověké Indii, Etiopii, Barmě a celé plejádě dalších zemí a království Afriky i Asie. Zajímavá bitva, kde proti sobě stáli sloni indičtí a afričtí se odehrála roku 214 př. n. l. na Blízkém východě v oblasti dnešní Gazy.

Jednalo se o jednu z bitev tzv. syrských válek a hlavní hrdinové byli Antioch III. a Ptolemaios IV. V dresu, či lépe řečeno v uniformě Antiocha bylo oděno 102 slonů asijských, zatímco Ptolemaios spoléhal na slony odlovené v oblasti dnešní Eritree ve východní Africe.

Jeho sloních bojovníků bylo 73. Pokud by se mělo soudit jen podle velikosti, měli by mít „Afričané“ navrch, protože jsou od přírody mnohem mohutnější než jejich asijští bratranci. Ale to platí pouze o slonech z afrických savan, nikoli o pralesních tlustokožcích z Eritree. Těm by v hustém lesním porostu mohutnost byla spíše překážkou než evoluční výhodou. Řecký historik Polybius, který popsal bitvu minimálně o 70 let později, tvrdil, že „Afričané“ stáhli v bitvě ocasy a zbaběle se dali na ústup. Z toho někteří současní historikové usoudili, že se muselo jednat právě o menší slony pralesní. Bitva bez ohledu na bojovou morálku slonů nakonec dopadla ve prospěch Ptolemaia, jenž dokázal využít chyb soupeře.

Jenže pradávný příběh má současné pokračování. Alfred Roca, biolog z americké University of Illinois v Urbana-Champaign se svými kolegy získal DNA eritrejských slonů. Jednalo se o genetické příbuzné jedinců, kteří se v blízkovýchodní bitvě zachovali tak hanebně. Rozbor DNA prozradil chybu v popisu starověkého historika. "Některé ze starověkých mýtů tvrdí, že Indie má největší slony na světě," říká Roca, kterému se povedlo dokázat, že v bitvě byli nasazeni „savanoví“, tedy vzrůstem větší sloni. Příčinou jejich útěku muselo být něco jiného než velikost, tedy v tomto případě spíše „malost“ jejich protivníků. Polybius nebyl přímým účastníkem bitvy, nenahrazoval současné válečné reportéry, ale čerpal informace z „druhé ruky“. Opisování údajů z mýtů mohlo být příčinou Polybiova zmatení ohledně velikosti sloních vojáků. Zajímavé je, že chybu v historickém popisu bitvy objevil až rozbor genetického kódu sloních jedinců.

Text Topi Pigula