Nejlepší stíhací pilot všech dob byl noční můrou Sovětů. Po válce se mu mstili

Za letecké eso byl za druhé světové války považován pilot, který zaznamenal pět sestřelů nepřátelských letadel. Může se to zdát jako nízký počet, obzvlášť, když můžeme mít letecké souboje zkreslené například kvůli filmům či videohrám, ale čelit tolikrát tváří v tvář smrti a vyváznout živý i s potvrzeným zásahem bylo nervydrásající zkouškou, v níž ne každý uspěl. Tím nejúspěšnějším v řadách československých pilotů byl Karel Kuttlewascher, který zaznamenal 20 sestřelů, ani vzdáleně se však nemohl vyrovnat tomu nejlepšímu ze všech pilotů Erichu Hartmannovi. Německý pilot, přezdívaný svými spolubojovníky Blonďatý rytíř, totiž zlikvidoval 352 letadel nepřítele, z čehož 345 patřilo Rudé armádě.

Pilotem po matce

Erich Alfred Hartmann se narodil 19. dubna 1922 nedaleko Stuttgartu ve městě Weissach. Velký vzor našel ve své matce Elisabeth, která se stala jednou z prvních německých pilotek kluzáků. Její letecké umění mladého Ericha natolik okouzlilo, že se v 15 letech pustil do výcviku a získal pilotní průkaz. V roce 1939 – tedy v pouhých 18 letech – získal kvalifikaci na motorová letadla a začal podstupovat výcvik stíhacího pilota na letounu Messerschmitt Bf 109, který byl páteří německé Luftwaffe. Svůj výcvik ukončil 31. ledna 1942 a ve stejném roce byl vyslán k veteránské skupině Jagdgeschwader 52 na východní frontě.

Už od začátku své aktivní služby tak mohl létat po boku vysoce zkušených pilotů, jakými byli například Hans Dammers, Hubertus von Bonin nebo Edmund Rossmann, a postupně zdokonaloval své bojové strategie. Měl rovněž pověst pilota s vynikajícím zrakem, bleskurychlými reflexy a skvělým instinktem pro létání, což ho v kombinaci se schopností zachovat v boji chladnou hlavu velmi často přivádělo do nebezpečných situací. Hartmann se ale projevil jako vynikající pilot a stal se nejúspěšnějším představitelem taktiky pronásleduj a přepadni. Podle vyjádření historiků Hartmann rád útočil na nepřátelské letouny z malé vzdálenosti, klidně i kolem 20 metrů, než aby se zapojoval do náročných a zbytečných soubojů na dálku. Taktiku se s největší pravděpodobností naučil od jednoho ze svých předchozích velitelů Waltera Krupinského a úspěšně ji aplikoval až do konce války.

Útok na krátkou vzdálenost

„Věděl jsem, že pokud nepřátelský pilot začne střílet brzy, daleko za maximálním účinným dostřelem svých zbraní, pak jde o snadný cíl. Pokud se však pilot přiblížil, zadržel palbu a zdálo se, že jen sleduje celou situaci, pak jste věděli, že po vás jde zkušený pilot,“ hodnotil nepřímo sám sebe Hartmann v posledním rozhovoru, který před svou smrtí v roce 1993 poskytl. Vysvětlil, že ideální bylo přiblížit se ze strany, odkud svítilo slunce, vypálit co nejkratší dávku v zájmu šetření munice a následně rychle manévrovat, aby se s nepřátelským letounem sám nestřetl. Téměř 350 sestřelů sovětských strojů tak pouze dokládá efektivitu tohoto přístupu, byť Hartmann v rozhovoru přiznal, že ne vždy narazil na snadnou kořist. Zejména ke konci války už byli ruští piloti dobře připraveni a i v jejich středu se nacházeli tací, kteří dokázali Hartmanna a jeho spolubojovníky pořádně potrápit.

Ostatně Hartmann nebyl bezchybným pilotem a svůj velký prohřešek si odnesl už z první bojové mise. Té se zúčastnil 14. října 1942 jako Rossmannův partner, ovšem střet s 10 nepřátelskými letadly téměř skončil katastrofou. Hartmann nekontroloval palivo, s jedním z letounů se málem srazil a následně byl přinucen nouzově přistát, protože by už nedokázal doletět na základnu. Byl potrestán a odsouzen ke třem dnům práce s pozemním personálem a svůj první sestřel si připsal až o tři týdny později – byl jím sověstký Iljušin Il-2 Sturmovik. Měsíce a týdny ubíhaly, počet sestřelů Ericha Hartmanna narůstal a téměř se zdálo, že v pilotní kabině nesedí jen obyčejný člověk.

The highest scoring fighter pilot in history, Erich Hartmann shoots down his last victim, 8th May 1945. By Mark Postlethwaite pic.twitter.com/eBJxFU2090

— Ron Eisele (@ron_eisele) May 5, 2017

Čert v pilotní kabině

Snad i proto mu Sověti dali přezdívku Černý ďábel, aby v srpnu 1943 mohli zjistit, že Hartmann je skutečně z masa a kostí. Při jedné z doprovodných misí totiž úlomky sestřeleného letadla zasáhly jeho stroj a Hartmann musel nouzově přistát. Byl zajat ruskou hlídkou, ale podařilo se mu uprchnout při transportu do zajateckého tábora, takže se opět připojil k Luftwaffe a až do samého závěru druhé světové války zůstal leteckou hrozbou.

Poslední sestřel zaznamenal 8. května 1945, když sestřelil nad hlavami sovětských vojáků v malém městečku Brunn ve východním Německu jejich eso. Pak se ovšem spolu se svými spolubojovníky z JG-52 vzdal armádě Spojených států. Podle Jaltské dohody ale zajatci z řad pilotů a vojáků bojujících proti sovětským silám musí být předáni právě Sovětům, kteří se následně snažili Hartmanna získat pro službu v komunistické východoněmecké lidové armádě. To ovšem Hartmann odmítl, a proto byl obviněn z válečných zločinů. Na 25 let šel do vězení za úmyslné zastřelení 780 sovětských civilistů v obci Briansk, z útoku na továrnu na chleba v květnu 1943 a ze zničení oněch 345 sovětských letadel.

Ve vězeních a gulazích však strávil pouze 10 let, aby byl v roce 1955 propuštěn a byl zpětně zbaven všech obvinění. Vrátil se proto do Západního Německa, kde převzal hodnost plukovníka a velel západoněmecké celoplošné stíhací letce na letounech F-86 Sabre. Podnikl také četné cesty do Spojených států, kde se školil na letounech amerického letectva. Zemřel 20. září 1993 ve věku 71 let ve městě Weil im Schönbuch.

Zdroj: Raymond Frederick Toliver & Trevor James Constable: Sundejte Hartmanna!