Modré přilby OSN mají chránit před válkou. Jsou však spojeny i se skandály

Mírové síly, nebo jak se jim také říká podle výrazných pokrývek hlavy, modré přilby či barety, už mají za sebou desítky složitých misí v regionech postižených válkou, i tam, kde byla na spadnutí. Na udržování míru, pro které se vžilo anglické slovo peacekeeping, mají mandát od Organizace spojených národů. Jako jejich první klasickou misi bychom mohli asi označit cestu do Suezského průplavu v roce 1956, kde dohlížely na dodržení tehdejších mírových dohod po druhé arabsko-izraelské válce, OSN ale vojáky na podobné úkoly posílala už od roku 1948. Od té doby už u mírových sil sloužilo přes milion mužů a žen.

Cílem modrých přileb je pomoc

Tyto muže a ženy poskytují členské národy OSN ze svých vlastních armád a vojáci nosí stále svoje vlastní uniformy. Proto jsou důležité ony světle modré helmy a barety, jen podle nich se na první pohled pozná, že patří k Mírovým sborům. Většinou jde o příslušníky pěchoty, často je ale také potřeba různý specializovaný personál, jako jsou inženýři, kteří pomáhali v Jižním Súdánu vybudovat potřebnou infrastrukturu, nebo třeba piloti.

O jejich využití rozhoduje Rada bezpečnosti OSN. A protože „peacekeeping“ znamená na každé misi něco trochu jiného, mají Mírové síly OSN u každého úkolu jiný mandát i cíl. Mohou se snažit předejít vypuknutí konfliktu, stabilizovat různé potenciálně výbušné situace po uzavření příměří, chránit civilisty, strážit sporné hranice, snažit se ukončit ozbrojené násilí anebo vytvořit civilní struktury i instituce nutné k udržení míru. Za zmínku stojí také různé humanitární kampaně, například podle expertů celkem úspěšný program proti šíření AIDS.

Důležité je uvést, že s operacemi modrých baretů obvykle souhlasí všechny strany, jichž se týkají. Není divu, že většina těchto úkolů je proto extrémně komplexní. Přispívají na ně všechny členské státy OSN a kromě peněz posílají také potraviny, materiál a suroviny.

Kontroverze i skandál

Ovšem nic na planetě není ideální, ani fungování OSN a mírových jednotek. Rada bezpečnosti OSN má pět stálých členů – Čínu, Rusko, USA, Velkou Británii a Francii. A každý z nich má právo vetovat jakákoli důležitá stanoviska bez ohledu na názor dalších členů. A pokud má jedna z těchto zemí zájmy v postižených oblastech, může pak vyslání Mírových sil OSN zablokovat, jako to zčásti udělalo Rusko v Sýrii. I proto se stále častěji ozývají hlasy, že je Rada bezpečnosti OSN na cestě k úplné irelevanci.

Omezené pravomoci příslušníků Sil se někdy můžou ukázat jako problematické. Například v Rwandě věděli o Huty chystané genocidě Tutsiů několik měsíců dopředu a nesměli zasáhnout, protože jejich mandát byl jen monitorovací. Průběh některých misí (Srebrenica 1995 nebo Srí Lanka 2009) byl mírně řečeno kontroverzní. A přestože je personál mírových sborů povinen respektovat místní zákony, zvyky a tradice a má jednat s obyvateli země s respektem nestranně a taktně, objevilo se hned několik skandálů, při kterých se jednotliví členové provinili vydíráním, krádežemi a sexuálním zneužíváním žen, dívek i dětí.

Zdroj: OSN