Messerschmitt Me 163 Komet střílel salvy pancéřových pěstí

Revoluční letoun nacistů střílel salvy pancéřových pěstí. Podívejte se, jak raketově svištěl nebesy

Nacistická letadla: Přísně tajné (10) – Messerschmitt Me 163 Komet

Sotva začali Spojenci v roce 1940 s bombardováním německých měst a továren, objevila se v Německu poptávka po rychlém záchytném letounu, který by kritickou infrastrukturu ochránil.

Volba padla na Messerschmitt Me 163 Komet, který by se dal označit za řízenou střelu země–vzduch. Podle tvůrců dokumentu Nacistická letadla: Přísně tajné na Prima ZOOM rozhodně nebyl určen k letům na větší vzdálenosti. Jeho úkolem bylo odstartovat, rychle vystoupat, sestřelit bombardéry a pak se zase co nejdřív vrátit na zem, tady doplnit munici a palivo a zase se vydat nahoru.

Messerschmitt Me 163 Komet připravený ke startu

Me 163 Komet měl velmi atypickou konstrukci

10 Zobrazit galerii

Schéma uložení dvou 30mm kanonů v Me 163

10 Zobrazit galerii

V praxi to ale bylo podstatně složitější. Protože Me 163 vycházel koncepčně z kluzáku, neměl běžný podvozek. Startoval s odhazovacími koly a přistával s pomocí odpružené lyže, což v obou případech zvyšovalo riziko nehody. Stroj se díky raketovému motoru sice dostal rychle nahoru, k útočícím bombardérům se ale řítil tak vysokou rychlostí, že piloti měli nanejvýš tři vteřiny, aby bombardér zasypali střelami ze dvou 30mm kanonů. I to byl ale eufemismus – každý z kanonů měl totiž jen 60 nábojů.

Mohlo by vás také zajímat: Geniální nacistická stíhačka měla být pěstí na bombardéry. Podívejte se na letoun, který předběhl dobu

Na opakované přiblížení nebylo moc času – motor Walter HWK 109-509 A-2 s regulovatelným tahem od 1 do 17 kN pracoval jen sedm a půl minuty a poté zhasl. Komet se pak změnil v tichý kluzák, který se snažil co nejrychleji přistát. Pilot mohl jen doufat, že se na něj v této kritické fázi letu nepověsí nějaký spojenecký stíhač.

Průkopník proudového létání

Bez ohledu na tyto nedostatky předběhl Messerschmitt Me 163 Komet dobu nejméně o jedno desetiletí. Jeho konstruktér, zkušený tvůrce kluzáků Alexander Lippisch, dal svému stroji vůbec poprvé v historii letectví šípovitá křídla a novinkou bylo i použití raketového motoru, který pracoval s dvousložkovým palivem, kde jako okysličovadlo sloužil peroxid vodíku a vlastní hořlavou směs tvořil metanol, hydrazin hydrát a voda.

Vedle absence podvozku postrádal Me 163 také výškovku a na délku měl jen 5,7 metru. Výškovku obětoval Lippisch ve prospěch rychlosti – domníval se, že pro rychlá letadla bude zbytečná. Výroba prototypu začala v přísném utajení v roce 1941 a 2. října téhož roku došlo i k prvnímu let. Zkušební pilot Heini Dittmar se nechal Messerschmittem Bf 110C vytáhnout do výšky téměř 4 000 metrů, kde se odpoutal a zapnul raketový motor. V úděsu všech zúčastněných poté stroj vyrazil prudce vpřed a dosáhl rychlosti 1 003,67 km/h, tedy 0,86 rychlosti zvuku. Rekord ale nebyl Mezinárodní leteckou federací oficiálně uznaný.

Přečtěte si také: Bombardování přehrad hrozilo i Praze. V radioaktivní vodě by zemřelo 40 tisíc Čechů

Deset pancéřových pěstí

Do boje se „raketový kluzák“ poprvé zapojil 28. července 1944, kdy šest Me 163 napadlo skupinu amerických létajících pevností směřujících k ropné rafinerii Leuna-Merseburg. K žádnému sestřelu sice nedošlo, protože piloti svými kanóny ve vysoké rychlosti jen obtížně mířili, mezi Američany ale způsobili naprosté zděšení – měli totiž pocit, že se na ně řítí nějaké stroje z budoucnosti.

Aby se zvýšila útočná síla Me 163, vybavili konstruktéři několik Me 163 experimentální vícehlavňovou zbraní SG 500 Jagdfaust na principu pancéřové pěsti. Ta sestávala z deseti odpalovacích trubek (po pěti v kořenu každého křídla) namířených nahoru. Když na letadlo dopadl stín přelétajícího bombardéru, fotoelektrická buňka odpálila nejednou všech deset 50mm střel. Pilotovi Me 163 tedy stačilo podletět pod bombardérem, vše ostatní zařídil Jagdfaust. Poručík Fritz Kelb tímto systémem sestřelil 10. dubna 1945 nedaleko Lipska jeden americký B-17.

I přes svou pokročilost Messerschmitt Me 163 Komet nedokázal průběh vzdušných bojů nad Německem výrazně ovlivnit. Do konce války vzlétlo kolem 300 strojů, které zničily jen devět spojeneckých bombardérů. O novátorský stroj projevili zájem i Japonci, jedna ze dvou ponorek dopravujících technickou dokumentaci Me 163 byla ale na cestě z Německa potopena, a tak se japonští konstruktéři museli spokojit s neúplnými plány. I přesto se jim podařilo postavit několik prototypů, letoun se jim ale do konce války v Pacifiku nepodařilo zprovoznit.

Zdroj: War History Online