Kyberprostor je dějištěm několika nevyhlášených válek

Význam hackerských útoků na webové stránky máme tendenci bagatelizovat. Konflikt v kyberprostoru může být v budoucnu největší nevyhlášenou válkou – ostatně mezi velmocemi bitva pomocí internetu momentálně už dávno probíhá.

Další typ bojiště a války

Říká se, že armády se vždy připravují na válku, která už byla. Proto je proměna bojišť ve válce příští vždy vyvede z míry. Ve 20. století se tak stalo několikrát. V roce 1913 málokdo očekával, že po zemi a moři se také vzduch stane příštím velkým bojištěm. Jenom o tři dekády nato však už obří formace strategických bombardérů létaly ve "vzdušné frontě" nad Evropou a dovedly zasahovat cíle hluboko v nepřátelském území.

Konec druhé světové války přinesl další změnu – existenci jaderných zbraní. Nelze rozhodně říct, že by zbraně hromadného ničení byly něco zcela nového. Bojový plyn, také teoreticky schopný zabít miliony lidí v krátkém časovém horizontu, byl však pořád slabším odvarem síly jaderných zbraní. A tak přišla studená válka, kdy sice oba bloky konfliktu vynakládaly obří sumy na zbrojení konvenční i jaderné, ale na přímý souboj nikdy nedošlo.

Neznamená to ovšem, že studená válka byla prostá obětí. Někteří historici argumentují, že pro takzvané zástupné války jako konflikt v Koreji, Vietnamu či Afghánistánu má i studená válka rozhodně povahu "opravdové" války. Jenom se nevedla otevřeně mezi vojáky pod srpem a kladivem a vojáky s hvězdami a pruhy. Dědictví nutné hybridní války vidíme ostatně dnes v konfliktech na Ukrajině či v Iráku, kde jsou ti či oni povstalci více či méně otevřeně podporováni většími hráči. Propojená povaha světové ekonomiky i existence jaderných zbraní však, alespoň prozatím, stále znamená, že velmoci si nemůžou vyhlásit válku "oficiálně".

Mnozí očekávají, že budoucí vývoj zbrojení ve 21. století přinese nějakou "druhou studenou válku". Může nastat – či už nastala – mezi blokem vedeným USA a blokem vedeným Ruskem nebo Čínou. Jaderné zbraně budou doplněny supernosiči, kosmickými platformami či třeba robotickými drony. Nebylo by ale překvapivé, kdyby hlavní těžiště konfliktu 21. století opět historiky budoucnosti překvapilo změnou status quo. Například tím, že vzdušné, námořní, letecké, kosmické a hybridní bojiště doplní zcela nová digitální fronta. Zdá se totiž, že na ní se dnes bojuje zdaleka nejvíce.

Arzenál nového věku

Vyplývá to třeba ze slov Grega White, ředitele Centra pro infrastukturu a bezpečnost při University of Texas, která pronesl pro server Singularity Hub. "Začali jsme experimentovat s kybernetickými útoky během první války v Perském zálivu, takže to trvá dlouho," řekl. "Špionáž byla předtím hlavním důvodem." Od té doby se však možné typy kyberútoku nápadně rozšířily.

Nečekejte, že kyberútok vypadá jako neonový hackerský tanec v kyberpunkové sci-fi 80. a 90. let. Dalo by se říct, že nejjednodušším přirovnáním ke kyberútoku je jakási variace na telefonní odposlech – jenže internetové připojení zmůže daleko více než telefonní linka, a tak má i kyberútok daleko větší možnosti a dopad.

Jak se bojuje na internetu

Můžou mít podobu zjišťování informací využitelných při vydírání, kdy dochází na úniky osobních informací milionů lidí. Můžou mít i podobu fyzického poškození infrastruktury, byť na to dochází zřídkakdy, protože klíčové prvky jsou od internetu odpojené. Lze se k nim však dostat opět přes jedince, probíhá tak věčný souboj o to, kdo získá lepší kyberštít a kybermeč.

Velmi častým příkladem je i přehlcování webových stránek ddos útoky, proti nimž prakticky neexistuje obrana. V poslední době přibylo také ovlivňování názorů na sociálních sítích, které je dobře známé i z běžné reklamy. Zřejmě prvním velkým výstřelem tohoto druhu byla válka mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008. Gruzínští hackeři tehdy svými ddos útoky na ruské servery způsobili kolaps padesáti z nich. Nejde o útoky, které přinesou velké oběti, jsou však dobře medializovatelné a můžou např. v případě zrušení provozu on-line finančních serverů přinést jisté škody. Podobně však došlo i na pokles rychlosti internetu v Gruzii. Podobně se podařilo propašováním malware americkým operativcům poškodit snahy íránského jaderného programu. Slavným příkladem je i únik interních e-mailů společnosti Sony vlivem pravděpodobně severokorejských hackerů, který způsobil mnohamilionové škody. Pokud máte mobilní telefon, jste cílem.

Před vrcholem

V posledních několika letech zejména mezi USA a Čínou probíhá v podstatně kontinuální série ddos útoků a úniků osobních informací milionů lidí a institucí. Minimálně z vnějšího pohledu se přitom zdá, že Spojené státy jsou v defenzivě a škody sahají v součtu snad až do stovek milionů. Někteří američtí politici už v tomto konfliktu otevřeně označují Čínu za nepřítele, který provádí agresivní útoky. Skutečností samozřejmě je, že americké programy jako sběry metadat jako PRISM šly však Číně značně příkladem. Skrytá a do značné míry abstraktní povaha kyberútoků z nich činí perfektní špionážní formu – ani ty nejlepší rozvědky studené války nesnily o podobném impaktu operací. Internet se přitom nezdá být na ústupu, spíše naopak. Už dávno není záležitostí počítačů. Své vlastní připojení dnes má velká část populace i v telefonech. Zanedlouho zamíří do kybernetických implantátů, ledniček, autonomních vozidel...

Čína se aktivně snaží zajistit bezpečnost své komunikace skrze příchod kvantového šifrování. Jak USA, tak i Čína vyvíjejí umělé inteligence, které jim dovolí snadněji reagovat na obranu a případně i útoky v kybersvětě. Ten pravý kybernetický Pearl Harbor nás zřejmě stále čeká.

Jakou podobu bude mít, dnes nelze dost dobře tušit. Podobně jako na počátku druhé světové války málokdo tušil význam palubních letadel na vývoj námořní války, také tentokrát bude mít kyberválka nejspíše značně kreativní povahu. Zrovna tak však může dílčí mírou ovlivnit povahu toho, jak bude budoucnost vzpomínat na 21. století. První výstřely konfliktu ve virtuálním světě jsou však už dávno za námi, stále se ale nacházíme před vrcholem eskalace. Text: Ladislav Loukota