Bombová historie lidstva: Jak ji psaly pumy od starověku do dneška

Víte, jaká je historie z nebe padajících třaskavin? Sahá od bambusové trubky naplněné střelným prachem přes vodíkové pumy studené války až po chytré, laserem naváděné bomby převádějící záznam cíle do klidu našich obýváků.

Bomby dávnověku

První přístroje, jež můžeme označit jako bomby, se vážou k historii dávnověké Číny. Aby ne, vždyť právě tady byla poprvé namíchána směs ledku, síry a dřevěného uhlí. Literární údaje o tom, kdy spatřila světlo světa vysoce výbušná směs dnes známá jako střelný prach, se liší. Dáme-li za pravdu Josephu Needhamovi a jeho knize Science and Civilisation in China, The Gunpowder Epic vydané Cambridge University Press, dostaneme se do 9. století našeho letopočtu.

V historických taoistických knihách jsou alchymisté důrazně varováni, aby tuto směs nemíchali, neboť zkušenosti praví, že se jim může prudce vznítit a následně zapálit příbytek. Jakmile máte vybuchující směs, je už jednoduché ji umístit do jakéhokoli dutého prostoru a házet po nepříteli. J. Needham upozorňuje, že střelný prach byl zřejmě znám už o několik století dříve, ovšem místo k zabíjení sloužil k léčbě či coby součást náboženských obřadů.

Paradoxní je, že střelný prach byl, alespoň podle některých autorů, vlastně jen vedlejším produktem objeveným během pátrání po elixíru života. Poměrně brzy se stal zdrojem síly pro „vymetení“ projektilu z hlavně, čímž nastartoval vývoj všech palných zbraní. Klasická bomba vlastně není ničím jiným než mnohanásobně zvětšeným ručním granátem, jenž svou explozí, tlakovou vlnou a rozmetáním střepin ničí živou sílu protivníka. Jeho nejstarší známé vyobrazení pochází z 10. století.

Zaseli jste vítr, sklidíte bouři

Své místo v historii Evropy má takzvaný řecký oheň. Šlo v podstatě o zápalnou bombu, jejíž složení je dnes neznámé. Směs uzavřená v nádobách se vrhala proti nepřátelským lodím, kde se nárazem rozbila a vznítila. Navíc nešla uhasit vodou. Nejspíše šlo o směs síry, ropy, pryskyřic, asfaltu a nehašeného vápna, které při styku s vodou uvolňuje velké množství tepla. Řecký oheň zmiňuje už římský historik Livius (59 př. n. l. – 17 n. l.) ve svých Dějinách v souvislosti se ženami, jež během oslav vstupovaly do vody s pochodněmi, které se při styku s vodou vznítily.

Přesto si ale pod slovem bomba nejspíše představíme leteckou pumu, jejíž použití jde ruku v ruce s vývojem letadel. Klasické bombardování začínalo jako pouhopouhé ruční vyhazování náloží. Za první bombardéry hodné toho jména jsou považovány stroje Bristol T.B. 8 z Velké Británie a italský Caproni Ca 30., které si ostruhy vysloužily v první světové válce. Plošné využití našlo bombardování až za 2. světové války. Díky němu byla se zemí srovnána polská Varšava, německé Drážďany či britské Coventry. V noci ze 14. na 15. listopadu se na město Coventry v průběhu 11 hodin sneslo 30 tisíc zápalných pum, 500 tun vysoce explozivních bomb a několik desítek padákových min.

A pak přišel napalm...

Výše zmiňovaný řecký oheň je někdy nazýván napalmem dávnověku. Napalmové bomby, spojované zejména s válkou ve Vietnamu, byly užívány i v 2. světové válce (zkratka NAPALM pochází z Napthetic Petrol Acid Palmitate, tedy benzín zahuštěný kyselinou palmitovou). Jeho výhodou je velká přilnavost, což zajišťuje nestékavost z potřísněných předmětů a vysokou teplotu během hoření. To má zase za následek horší uhasitelnost. Zatímco výrobci napalmu během 2. světové války dostávali děkovné dopisy za to, že bombardování zachránilo tisíce amerických životů, během války ve Vietnamu se situace obrátila a hlavní výrobce, Dow Chemical Company, se pro mnoho válečných odpůrců stal v USA takřka nepřítelem lidstva.

Podívejte se, jak vypadalo bombardování napalmem:

Začalo to Hirošimou, končí laserem

Naprosto zásadní obrat přišel dne 16. července 1945. V Novém Mexiku (USA) došlo k prvnímu úspěšnému testu atomové bomby. Jaderný hřib vrhla proti obloze plutoniová zbraň o síle 20 kilotun trinitrotoluenu. Stejný typ pumy pak srovnal se zemí japonské Nagasaki. USA a SSSR spustily závody ve zbrojení, přičemž trumfy se počítaly v megatunách TNT. Sověti snížili jadernou ztrátu zkušebním odpalem 29. srpna 1949. Následné závody o největší bombu pak připomínaly klukovské soutěžení na záchodcích o to, kdo má největšího pindíka. Američané na Bikinách 1. března 1954 odpálili patnáctimegatunovou bombu „Castle Bravo“. Exploze odpařila kus ostrova a zamořila kousek světa.

Jaderné pumy testovali i Sověti:

„Vlivem exploze vznikla zakázaná zóna okolo atolu Bikini o velikosti 570 000 mil čtverečních, což je ekvivalentní zničení 1 % života na celé Zemi,“ píše Rosťa Jančar v materiálu věnovaném nejstrašnějším atomovým bombám. „Nad ostrovem Novaja Zemlja byl dne 30. 10. 1961 proveden test s názvem Car bomba, který byl i přes poloviční sílu oproti plánované kadenci více než čtyřikrát silnější než nejsilnější americká bomba Castle Bravo,“ popisuje R. Jančar sovětskou odpověď na „bikinský“ test. Jak to dopadlo, je všeobecně známo. Američani Sověty uzbrojili, dnes má atomové bomby několik zemí světa včetně diktátorské Severní Koreje a Číny.

Chytré bomby

Chytré telefony nikoho nepřekvapí, zato chytré bomby mohou smrtelně překvapit svůj cíl. Nejedná se o nijak převratnou novinku, první řízená bomba byla použita Němci už během druhé světové války. Rádiem řízená bomba s přezdívkou Fritz X byla poprvé, leč neúspěšně, použita v červenci 1943. Zato 9. září 1943 zaznamenala německá Luftwaffe s těmito bombami úspěch. Zasáhla a potopila italskou bitevní loď Roma prchající do náručí britské internace na Maltu. Ovšem generace skutečně „chytrých“ bomb nese název Guided Bomb Unit (GBU, řízená bombová jednotka). Obsahuje buď televizní naváděcí systém (pro den), nebo infračervený systém (pro operace v noci či za omezené viditelnosti).

Ano, jsou to ty bomby, jež umožňují operátorovi sedět v bezpečí a vést bombardování pomocí joysticku. Celosvětová poptávka je i po JDAM bombách (Joint Direct Attack Munition). Jde o předělané klasické bomby mající v sobě zabudovaný přístroj na zjišťování polohy (GPS), který dnes už obsahuje většina moderních telefonů. Firma Boeing, která je vyrábí udává, že má 26 mezinárodních odběratelů. Lepší důkaz o úspěchu než mezinárodní prodej snad ani nemá smysl hledat. Zájem je i o její vylepšenou variantu naváděnou na cíl laserem (Laser JDAM). V září 2012 obdržel Boeing zakázku v ceně 22,7 milionů dolarů v rámci kontraktu na dodání 2300 Laser JDAM pro potřeby amerického námořnictva. Je jasné, že bomby skončí pod křídly letadel na letadlových lodích.

A takhle vypadá použití JDAMu v praxi. V Afghánistánu:

Bombardování se nám může jevit neetické, odosobněné (zvláště, když se bombarduje prostřednictvím ze země řízených dronů), ale to neznamená, že by ho kvůli tomu jakákoli země zavrhla. Výrobci bomb mají k uspokojení svých akcionářů o práci pořád postaráno.

Topi Pigula