Bird of Prey – levný mystický přízrak z Oblasti 51

V Oblasti 51, kde je dnes umístěno oficiální testovací středisko, americké letectvo v průběhu let zkoušelo bezpočet tajných projektů a strojů. Ovšem nejen letectvo tam provádí své zkoušky, čas od času tam uskutečňují experimenty i letecké firmy produkující bojová letadla.

Klingonská loď nebo pozemské letadlo?

V 90. letech se nad Oblastí 51 a v její blízkosti proháněl i mimozemsky vyhlížející stroj pojmenovaný Bird of Prey (Dravec). Jméno údajně dostal po klingonské válečné lodi ze seriálu Star Trek, ovšem nešlo o stroj z jiné galaxie, nýbrž z dílen společnosti McDonnell Douglas, přesněji z její legendami ověnčené pobočky Phantom Works. Ale i když šlo o soukromý počin tohoto leteckého výrobce a americké letectvo se na něm nijak nepodílelo, stroj a vše kolem něj podléhalo přísnému utajení, takže jeho testování v 90. letech posílilo mystickou aureolu Oblasti 51.

Musíme si totiž uvědomit, že na začátku 90. let byl v činné službě jediný letoun kategorie stealth, a to útočný F-117 Night Hawk (bombardér B-2 se teprve chystal do výroby). Stroje stealth tak nebyly běžnou záležitostí, navíc F-117 byl postaven pomocí tzv. fazetové technologie na přelomu 70. a 80. let. Na začátku 90. let už byla fazetová technologie zastaralá a u McDonnell Douglasu potřebovali vyzkoušet nový design pro letouny stealth, jeho aerodynamické charakteristiky a nové konstrukční postupy. Proto od roku 1992 začali konstruktéři ve firemní vývojové kanceláři Phantom Works pracovat na technologickém demonstrátoru, který se do dějin zapsal jako Bird of Prey.

Létající démon ze supermarketu

Bird of Prey vypadá na první pohled jaké mystický a velmi výkonný stroj. Ale pouze klame tělem. Jeho účelem bylo ověřit účinnost nové stealth koncepce trupu, jeho aerodynamiku a letové charakteristiky letounu při nízkých nákladech, protože celý projekt byl financován pouze ze zdrojů firmy McDonnell Douglas. Ta výsledky potřebovala pro své budoucí plány bojových strojů, jež by americké vládě mohla nabídnout. Šlo tedy o nízkonákladový projekt a tomu odpovídala i konstrukce letounu. Stroj i testovací program přišly firmu na zhruba 67 milionů dolarů, což je ve srovnání s mnoha vývojovými projekty americké vlády naprostý pakatel.

Aby se ušetřilo, konstruktéři pro stavbu Bird of Prey použili mnoho součástí z již existujících letounů. Testovací piloti tehdy v úzkém kruhu zainteresovaných žertovali, že letoun je postavený ze součástek sehnaných v supermarketu. Například motor P&W JT15D-5C pocházel z malého civilního byznys jetu Cessna Citation, podvozek byl převzat rovněž s civilního letounu. Komponenty řízení si konstruktéři vypůjčili ze stíhacího F-18 a útočného A-4, vystřelovací sedačka byla pro změnu z námořního harrieru.

Bez počítačů to také jde

Zajímavé je, že Bird of Prey přes svůj futuristický vzhled disponoval pouze manuálním řízením s hydraulickými systémy, bez jakékoliv elektroniky. Do řízení tedy nijak nezasahovaly počítače, letoun byl totiž přes svou stealth charakteristiku přirozeně aerodynamicky stabilní. To neplatí o soudobých vojenských strojích, o kterých lze s nadsázkou říci, že bez zásahů počítačů do digitálního řízení nejsou schopné létat. Jsou totiž úmyslně konstruovány jako aerodynamicky nestabilní, což jim propůjčuje až neuvěřitelné manévrovací schopnosti, bez počítačů by je však piloti nebyli schopni ovládat. Vzhledem k ceně i účelu demonstrátoru Bird of Prey tedy nepřekvapí, že nešlo o supervýkonný stroj, jeho maximální rychlost se pohybovala těsně pod hranicí 500 km/h a dostup činil pouhých 6 km, pro zkoušky to však bylo plně dostačující.

O stupni utajení celého projektu svědčí fakt, že veřejnost se o existenci Bird of Prey dozvěděla až v roce 2002 na oficiální tiskové konferenci, což bylo tři roky po ukončení jeho testovacího programu. Poprvé se letoun vznesl do vzduchu v září 1996 do roku 1999 stihl absolvovat 38 testovacích letů. Zkoušky ukázaly, že nové tvarování stealth trupu účinně odklání radarové paprsky a stroj je schopen velmi dobře létat. Zkoušely se však i různé aktivní kamufláže a ochranné nátěry pohlcující radarové záření. Firma Boeing, která mezi tím pohltila McDonnell Douglas, pak získané poznatky použila při stavbě letounů v rámci projektu X-32 nebo u bezpilotního bojového prostředku X-45A. To už jsou však jiné příběhy. Bird of Prey teď spočívá v muzeu amerického letectva na Wright-Pattersonově letecké základně.

Text: DP