Americkým speciálním jednotkám nosí zásoby vojenská robotická husa

Už deset let americké Velitelství speciálních operací (SOCOM) využívá k zásobování svých bojových jednotek robotickou „sněžnou husu“, přesněji řečeno CQ-10A Snowgoose. Je to výtvor kanadské společnosti MMIST, která tento bezpilotní létající prostředek začala vyvíjet na konci minulého století. Prototyp CQ-10A se poprvé vznesl do vzduchu v roce 2001 a pár let trvalo, než celý systém i logistiku konstruktéři doladili do v praxi použitelné podoby.

S padákem a navigací do ostré akce

Snowgoose je ve své podstatě dálkově řízený motorový kluzák s padákem, tedy jinak řečeno paraglide. To má své výhody i nevýhody. Výroba „husy“ je levnější než u dronů s pevnými křídly či rotory, stroj je také skladnější, provozně méně náročný, letová hodina vyjde jen na několik stovek dolarů, a údržba je nesrovnatelně jednodušší. Nevýhodou může být sám padákový systém, snadno se sice složí a převáží, ale při letu je citlivější na vzdušné turbulence a proudění než pevné křídlo. Ale právě díky paraglidové koncepci je snowgoose velmi univerzálním a adaptabilním létajícím prostředkem.

CQ-10A byl původně vyvíjen pro speciální operace psychologického působení na nepřítele. Jenže záhy se ukázalo, že zvládne víc než jen v uvozovkách rozhazovat letáky. Armádním stratégům došlo, že snowgoose může stejně dobře posloužit jako létající náklaďák, retranslační a komunikační uzel či jako nosič průzkumných systémů a senzorů, nebo dokonce i protizemní řízené výzbroje. CQ-10A je vybaven navigačním systémem s GPS, takže se může pohybovat zcela autonomně po předem naprogramované trase. Pozemní operátoři však můžou prostřednictvím přenosných konzolí změnit trasu i během letu nebo stroj přímo řídit. Díky palubnímu satelitnímu komunikačnímu rozhraní může pohyb „husy“ sledovat nejen řídící operátor, ale i nadřízené velitelství nebo jednotky, kterým nese zásoby.

Konstrukce „husy“ je velmi jednoduchá. Skládá se z nákladního kontejneru opatřeného podvozkovými ližinami a malým tlačným motorem Rotax s vrtulí o výkonu 82 kW v zádi. Nosnou plochu pak představuje paraglidový padák. Stejně jednoduchý princip využívají i sportovní paraglidisti, kteří si tlačný motor zavěšují na záda. Délka kontejneru činí bezmála 3 m, prázdná „husa“ váží 270 kg, přičemž maximální vzletová hmotnost dosahuje hodnoty 640 kg. Hmotnost nákladu má přímý vliv na dolet a výdrž stroje. Dokáže vyvinout maximální rychlost kolem 60 km/h a plně naložený zvládne let v délce dvou hodin. V průzkumné nebo spojovací verzi by dokázal ve vzduchu vydržet i hodně přes deset hodin.

Startuje z aut i z palub letadel

Nákladový kontejner „husy“ je rozdělen do několika schránek, ve kterých může přepravovat proviant, pohonné hmoty, energetické zdroje, munici, zdravotnický materiál, vodu, náhradní díly atd. Zajímavé ovšem je, že „husa“ dokáže dopravit zásoby k jednotkám bez toho, aby přistála na zemi. Podle předem naprogramovaného scénáře shodí z malé výšky obsah jednotlivých schránek na určených místech s odchylkou menší než 100 m a ihned se vrátí na základnu. Tento systém umožňuje permanentní zásobování daných lokalit, logistici po přistání „husu“ prostě znovu naloží a vyšlou opět do akce. Zásobování tak neovlivňuje únava pilotů ani bojová činnost v místě shozu, protože odpadá obava o bezpečnost posádek pilotovaných strojů. V případě poškození lze padákový i pohonný systém „husy“ snadno vyměnit nebo ji nahradit jiným strojem.

Paraglidová koncepce CQ-10A vyžaduje poněkud specifický způsob startu. Sportovní paraglidisti si své padáky zvedají pomocí síly vlastního těla a rukou, což robotická „husa“ samozřejmě nedokáže. Proto musí startovat za jízdy ze speciálního vozíku taženého za automobilem nebo z upravené zádě terénního vozu HMMWV. K tomu, aby se paraglidový padák „nafoukl“ a „husa“ vzlétla, potřebuje vozidlo-nosič urazit asi 300 m. Nicméně CQ-10A je možné vypouštět i za letu z transportních letadel.

SOCOM prý má momentálně k dispozici něco přes 70 paraglidových CQ-10A, ovšem o jejich ostrém nasazení a případných ztrátách v boji mlčí. Konec jejich služby se ale určitě nechystá. Ba co víc, firma MMIST už pracuje na nové verzi „husy“ označené jako CQ-10B. Základ v podobě nákladního kontejneru zůstává stejný, ovšem změnil se nosný systém. Tlačný motor je zachován na svém místě, ale paraglidový padák nahradil rotor, z „husy“ se tak stal vírník. Nový stroj dosahuje dvakrát vyšší maximální rychlosti, tedy kolem 120 km/h, a má i výrazně delší dolet s nákladem v řádu stovek kilometrů.

Nepoháněný nosný rotor je sice méně skladný než padák, ovšem je demontovatelný, ale hlavně odolnější vůči vzdušným turbulencím. Ovšem verze B využívá i původní paraglidový padák. Nasazení pak může vypadat následovně. „Husu“ vypustí na padákovém systému z transportního letadla, ta přistane pomocí GPS navigace na požadovaném místě a s ní i složený nosný rotor. Vojáci po vyložení zásob rotor namontují na „husu“ a pošlou ji zpátky do týlu k dalšímu použití.

DP