Americké letectvo připravuje nové stíhačky. Jde o nečekaný experiment

Desítky let trvající vývoj nových vojenských letadel se stal čímsi, co s moderním letectvem bereme jaksi automaticky. Cena nových stíhaček se stále zvyšuje, a to nejenom v programech USA. Americké letectvo se však náhle rozhodlo zcela změnit směr. Namísto jedné superstíhačky vyvíjené další dvě až tři dekády chce tři nové, vysoce specializované typy letadel co deset let. Co to může přinést?

Tři stíhačky jsou víc než jedna

Americké stíhací letectvo máme posledních 20, skoro 30 let asociované jenom se dvěma nově vyvíjenými stroji – stíhačkou F-22 a víceúčelovým útočným letounem F-35. Ačkoliv i vývoj F-22 platil za drahý špás, je to až dlouhá úmorná produkce F-35, co vyvolává stále větší otazníky.

Stroj, který má být univerzálním letounem pro další jednu až dvě generace, nakonec možná sice dostojí většině požadavků, ale panuje obava, že se tak stále stane za příliš vysokou cenu a že jeho výkon bude kvůli kompromisům spíš průměrný. F-35 může stále plnit nejvíce misí, ale bude muset být po boku efektivnějších strojů nebo jinak získat převahu, pokud má mít přesilu.

Je nasnadě, že víc jak dvacetiletý vývoj "dokonalého stroje" má své oponenty i v americkém letectvu samotném. Možná se tak schyluje k radikální změně kurzu. Šušká se totiž o tom, že americké letectvo přestane vyvíjet ultimativní stíhačku, jakou byly F-16, F-35, F-22 nebo i F-15, a zaměří se na menší počet specializovanějších strojů. Namísto vývoje letounu pro nepřítele vzdáleného 30 let v budoucnosti by to mělo zajistit pružnější reakci na aktuální hrozby a snad i sníženou cenu vývoj.

Projekt Century Series

V rámci nového projektu mají kontraktoři pro letectvo vyvíjet specializované stroje v odstupu dekády. První série tří letounů má nést jméno F-200 až F-202 a připravena by mohla být k roku 2030. Na co se třída zaměří? To zatím přesně známo není, objevují se však spekulace, které obecně nemůžou vybírat z přehršle velkého počtu možností.

Je tak pravděpodobné, že jeden letoun může být zaměřený na nějaký typ extrémně revolučního užití, například let hypersonickou rychlostí nebo spíš využití leteckého laseru. Další letoun může být první bezpilotní stíhačkou disponující umělou inteligencí. A další, tentokrát již pilotovaný stroj může být zaměřený pro vypouštění vlastních dronů.

Zrovna tak je rovněž možné, že podobné stroje budou disponovat v první generaci přízemnějšími nároky – jeden možná vyzkouší nové technologie, ale další může jednoduše zaplnit díru palubního letounu a jiný bude třeba toliko disponovat autonomní inteligencí, ale jenom pro testovací případy, jinak v něm bude stále sedět pilot. Uvidíme snad brzy, s čím se americké letectvo bude chtít vytáhnout. Třeba se časem dočkáme i stíhačky F-302, která by uměla létat až do kosmu…

Kdo je ve hře? Boeing, Lockheed Martin a Northrop Grumman

Na každém typu letounu mají pracovat alespoň dvě konkurující si společnosti. Ve hře jsou tradiční jména průmyslu, tedy Boeing, Lockheed Martin a Northrop Grumman. Ty mají přijít s návrhy včetně "detailního digitálního dvojčete" stroje, které má projít komplexními simulacemi pro ušetření času i peněz.

Vítěz tendru postaví reálný prototyp, který po dalším ladění poslouží jako předobraz první várce 24 letounů. Pokud se tyto osvědčí, vzniknout by mohla celá peruť 72 strojů. Nicméně po této várce by typicky došlo na restart procesu a vývoj další generace s novými nápady. F-35 zůstává.

To by v zásadě umožnilo být F-35 stále páteří letectva, ale zároveň by to otevřelo prostor pro radikální zrychlení vývoje strojů pro specializované úkoly, které by F-35 po roce 2030 mohly doprovázet a doplňovat. V roce 2040 by dorazila další generace a po roce 2055 další s novými, dnes netušenými možnostmi – to celé namísto toho, aby plánovači letectva stroj pro 50. léta začali vyvíjet prakticky nyní. Minimálně papírově idea zkrátka vypadá jako dobrý nápad z hlediska využití současných technologií. Možná může být i levnější, ale o tom lze spíše pochybovat.

Faktem totiž je, že vývoj F-35 byl o generaci nazpět rovněž obhajován jako cesta, kterou má dojít na ušetření prostředků. Univerzální letoun totiž přece spojí možnosti letectva i námořního letectva dohromady a v součtu bude vývoj efektivnější! Dodnes není přesně jasné, zdali to nakonec dokonce i nevyšlo – F-35 v sobě spojuje potenciální tři jiné letouny, takže separátní vývoj letounu nové generace by opravdu mohl být nakonec podobně drahý. Jenom by nepoutal takovou pozornost jako kočkopes jménem F-35. A jednotlivé stroje by své mise mohly zřejmě plnit ve své třídě efektivněji.

Objevují se tak obavy, jestli možná Century Series není extrémem opačného případu a jestli by vývoj stíhaček nové generace neměl být spíše kompromisem mezi příliš dlouhým hledáním perfektního stroje a naopak mezi příliš rychlým honěním aktuálních trendů. Druhý případ totiž potenciálně hrozí degradací již existujících strojů, pro které by nemusely zbýt prostředky na aktualizaci avioniky. Naproti tomu vývoj F-35 vzdor veškeré své kontroverzi pomohl vylepšení avioniky i pro starší stroje.

Revoluce ve vývoji?

V součtu se však každopádně zdá, že nové technologie v letectví skutečně bují a možnosti nových materiálů (nejen stealth) i robotiky poprvé od 60. let a rozmachu proudového motoru přinášejí změny.

Faktem totiž je, že konstrukce a účel F-22 nebo F-35 se totiž vlastně tolik neliší od F-15. Ano, disponuje stealth prvky a myriádou "detailů", ale pokud nosíte brýle, mohli byste si všechny tři stroje na dálku snadno poplést. Vývoj F-15, užívané dodnes, přitom započal roce 1967.

Lze tak říct, že F-35 měl do jisté míry smůlu na výrazné zpomalení evoluce letectví, kterou se snažil dohnat jinými nápady, které vyšly spíše napůl. Před touto periodou zamrzlého pokroku však vznikaly letouny nejrůznějších tvarů a barev, ostatně i mezi letouny F-4 a F-86 byl znát extrémní pokrok! Možná že dnes nové technologie naznačují podobnou změnu. A uzpůsobit se tomu zkrátka musí i rigidní plány válečných letectev.

Text: Ladislav Loukota