Americká námořní pěchota zkouší podivný vodní stroj na pásech

Koncem července se v Tichém oceánu konalo největší mezinárodní námořní vojenské cvičení Rim of the Pacific 2014 (RIMPAC). Prim v něm každoročně hrají americké námořní síly, které jej využívají i ke zkouškám technologických novinek.

Letos se na RIMPACu mezi množstvím vojenské techniky objevil i poněkud nezvyklý stroj. Nese označení UHAC (Ultra Heavy-lift Amphibious Connector) a během cvičení jej měli na starosti příslušníci testovacího a výzkumného střediska MCWL patřícího pod velení americké námořní pěchoty. Nový stroj představuje zmenšený technologický demonstrátor, který vznikl v rámci programu AWE (Advanced Warfighting Experiment) už zmíněného střediska. Program se rozběhl před nějakými deseti lety a má americkým námořním silám přinést nové námořní prostředky, ale i nové technologické postupy a taktiku pro budoucí konflikty.

Demonstrátor UHAC je předobrazem nového obojživelného přepravního vozidla, která má během námořních výsadkových operací spojovat výsadková plavidla s pobřežím. Jeho konstrukci má na svědomí osvědčená konstrukční kancelář Navatek, vývoj však hradí americké námořnictvo a zkoušky provádějí příslušníci střediska MCWL. Už na první pohled je zřejmé, že UHAC není konvenčním strojem. Není ani lodí, ani vznášedlem, ale pásovým vozidlem jezdícím po vodě i souši. Jeho neortodoxní konstrukce by v sobě měla snoubit výhody lodí, vznášedel i plovoucích obojživelných vozidel a eliminovat jejich nevýhody.

V dnešní době námořní výsadkové jednotky používají pro dopravu vojáků, techniky i zásob z výsadkových lodí na pobřeží především vznášedla a speciální čluny. Ty však mají svá omezení, například je pro ně nepřekonatelnou překážkou výrazně členité pobřeží s obtížným terénem a silným příbojem. Buď se na něj vůbec nedostanou, nebo je nemožné v takovýchto podmínkách na pobřeží vyložit bojovou techniku. Proto se námořnictvo a námořní pěchota pustily pod hlavičkou programu AWE a střediska MCWL do hledání jiného typu přepravních prostředků. Současným výsledkem je právě UHAC, ale není úplně prvním. Už před ním se testům podrobily dva menší demonstrátory stejné koncepce a vedly si velmi dobře. UHAC nyní představuje poloviční velikost uvažovaného definitivního „vodního pásáku“.

Právě testy během letošního cvičení RIMPAC měly vlastně poprvé ověřit schopnosti UHACu v rámci ostrého nasazení. Stroj tak například úspěšně přistál v trupovém doku výsadkové lodě USS Rushmore a i se z něj vrátil zpět na pobřeží. Plně se tak osvědčila technologie jeho speciálního obojživelného pásového podvozku. Ten je tvořen lehkými pěnovými bloky naplněnými vzduchem, které fungují ve vodě jako nosný prvek a zároveň jako jakási pádla, na pevném povrchu pak celý systém pracuje jako klasické pásy. Díky velkým rozměrům jednotlivých segmentů pásů UHAC snadno překonává i náročný terén, navíc velikost segmentů zajišťuje i nízký tlak na podloží, takže se stroj neboří. Může tak snadno projíždět i bažinaté oblasti nebo přes písčitá pobřeží, kde dnes mají šanci jen vznášedla.

V současné podobě má UHAC na délku zhruba 13 m, na šířku 8 m a na výšku 5 m. Tyto impozantní rozměry jsou však jen ochutnávkou toho, jak bude vypadat sériový stroj, když si uvědomíme, že je jen jeho polovičním předobrazem. Americké námořnictvo a námořní pěchota by tak měly dostat vozidla o nosnosti 150 až 190 tun, uvezou tedy bez potíží i tři tanky Abrams a jeden HMMWV. To je třikrát víc, než dnes zvládnou současná vznášedla LCAC, která tvoří páteř výsadkových prostředků amerických námořních sil. Navíc jim nebudou dělat potíže ani vysoké vlny. Ale existuje jedna oblast, ve které budou vznášedla nadále dominovat, a tou je rychlost. LCAC zavedená do výzbroje začátkem 80. let totiž dokážou vyvinout rychlost až 40 uzlů, zatímco finální velká verze UHACu zvládne jen 20 uzlů. Naproti tomu však její operační dosah bude asi 370 km, u LCAC je to jen 160 km. Plánuje se také, že UHAC dostane i pancéřování a silnou hlavňovou výzbroj v dálkově řízených bojových věžích.

DP