Američané dokázali sestřelit mezikontinentální raketu – jde o změnu světové válečné rovnováhy?

Nejprve suchá fakta: Americká armáda 30. května úspěšně dokončila test obranného systému před mezikontinentálními balistickými raketami, který byl první podobnou zkouškou svého druhu. V době zvýšené hrozby ze strany Severní Koreje odpálily USA z kalifornské základny střelu, která zneškodnila mezikontinentální raketu (ICBM) vypuštěnou z atolu Kwajalein na tichomořských Marshallových ostrovech.

Podle amerického ministerstva obrany byla akce vůbec prvním úspěšným pokusem o zničení testovací mezikontinentální střely. "Zneškodnění komplexního cíle ICBM představujícího ohrožení je nepředstavitelný úspěch... zásadní milník tohoto programu," uvedl podle agentury Reuters v prohlášení ředitel sekce protiraketové obrany Pentagonu Jim Syring.

Štít funguje

USA sice testovaly protiraketový systém od roku 1999 již sedmnáctkrát, z toho ale jen devětkrát úspěšně. Zásadní průlom ale je, že až doposud vždy přitom byla destrukční střela naváděna na rakety s kratším doletem než ICBM.

Tento test systému byl první zkouškou od června 2014. Proběhl několik dní po dalším odpalu rakety severokorejským režimem, který letos podnikl již devět testů ve snaze získat funkční rakety s doletem na území USA.

Celý systém protiraketové ochrany byl kritizován ze všech stran, jak pro jeho cenu, tak pro jeho prozatímní neúspěšnost – přitom jen málokdo si dokáže představit, jak náročný úkol to je. Američtí generálové zodpovědní za jeho vývoj uvádějí, že asi nejlepší metaforou je, že jde o stejně složitou věc, jako trefit kulku vystřelenou z jedné pušky kulkou vypálenou z jiné zbraně. Toto přirovnání je nečekaně přesné, rychlost raket je totiž podobně vysoká jako u střel z pušky. V takové rychlosti dokázat zasáhnout předmět pohybující se po složité dráze, bylo doposud téměř nemožné.

Tento protiraketový systém začal vznikat již v polovině osmdesátých let dvacátého století, celkem stál americké daňové poplatníky téměř 200 miliard dolarů. Tentokrát použili Američané zcela novou raketu, poměrně malou, velkou asi 1,5 metru. Technické detaily pochopitelně Spojené státy neprozrazují, ale řada informací se už v odborné veřejnosti ví. Například to, že tento systém stále ještě nedostačuje k tomu, aby dokázal zastavit reálnou mezikontinentální střelu moderní konstrukce. Takové rakety totiž bývají vybavené nejen samotnou hlavicí, ale také různými protiopatřeními, jako jsou postupně odpalované falešné cíle, případně umí měnit nečekaně svou dráhu, což zaměření a udržení se na cíli protiraketám ještě více znesnadňuje. Raketa však byla vybavená systémem falešných cílů, americká protiraketa jimi přesto dokázala proniknout a cíl bez problémů zničit.

I tak jsou Spojené státy jedinou světovou velmocí, která podobný systém má a je v jeho vývoji alespoň částečně úspěšná – její konkurenti jsou o desítky let pozadu a nedá se očekávat, že by se jim podařilo americkým úspěchům byť jen vzdáleně přiblížit, natožpak je napodobit, anebo dokonce byly schopné Spojené státy překonat. Tento úspěšný pokus přidal americkým jednotkám obrovské sebevědomí – a nepřátelům USA naopak přidělal pořádně hluboké vrásky.

Podobné systémy by v budoucnu mohly sloužit i v civilních službách – například při likvidaci hrozeb z vesmíru. Tím pochopitelně nemyslíme žádné mimozemšťany, ale hrozby zcela reálné, jakou jsou například meteority nebo asteroidy, jejichž dráhy se mohou v budoucnosti zkřížit se Zemí. Aby se daly střely takto využít, bude to trvat ještě řadu let, reálně spíše desítky let – v současné době zatím nedokážeme dostatečně přesně předpovídat dráhy podobných těles, natož abych je dokázali dostatečně včas a rychle zaměřit.

Až do roku 2020 ale nebude systém prakticky použitelný; není schopen zaměřit více střel současně. A prakticky všichni potenciální nepřátelé USA (s výjimkou Severní Koreje) jsou schopní odpálit takových střel stovky i tisíce najednou – jadernou apokalypsu tedy zatím tento štít nezastaví.

Text: MK