Nacisté v Americe: Kolaborant Lileikis zmasakroval desetitisíce Židů. Zradilo ho vlastní pero

Aleksandras Lileikis se narodil 14. června 1907 do rolnické rodiny. Po studiích na gymnáziu pokračoval dál na Právnické fakultě Litevské univerzity. Jeho další kroky mířily do řad kriminální policie a později nastoupil do služeb státní bezpečnosti. V letech 1931–1934 pracoval na vyšetřovacím oddělení a v letech 1934–1939 se stal zástupcem ředitele bezpečnostní policie v Marijampolė. V roce 1938 byl povýšen na poručíka, a kdyby nevypukla válka, mohl z něj být skvělý kriminalista přinášející blaho celé společnosti.

V roce 1940 však utekl do Německa, aby se vzápětí vrátil do Litvy jako nacistický kolaborant a ujal se vedení policie v těsné spolupráci s nacisty. Litevská policie měla za úkol vypátrat skrývající se Židy a lidi, kteří jim pomáhali, a předat je německým orgánům. To v naprosté většině případů znamenalo rozsudek smrti.

Pomohla mu CIA

Po válce se Lileikis pokusil dostat do USA hned dvakrát. Napoprvé (v roce 1955) mu byl vstup zamítnut. O pět let později to zkusil znova a tentokrát neměl imigrační úřad nejmenších námitek. CIA sice popřela, že by se ve schválení žádosti angažovala, nicméně pětiletá práce pro agenturu mohla Lileikisovi zásadně pootevřít americké dveře. Lileikise CIA naverbovala v Mnichově v roce 1952 v době studené války. Doba tehdy tajné službě nahrávala, nacisté nenáviděli Sověty a Američané potřebovali lidi, kteří měli znalost problematiky a místního prostředí.

Když se o něj úředníci z imigračního začali později znovu zajímat, dala CIA jasně najevo, že se od něj mají držet dál, neboť o něj „stále mají zájem“. Jenže i imigrační úředníci mohli od Litevce získat zajímavé informace, konkrétně o jiných Litevcích s nacistickou minulostí, kteří by měli zájem získat trvalý pobyt na americkém území.

Desítky tisíc mrtvých Židů

Byl podzim roku 1982, když z Berlína dorazil do Washingtonu telegram zmiňující Litevce jménem Lileikis, který byl uveden jako šéf litevské policie a jeho jméno bylo spojováno s Einsatzkomandem 3. Einsatzkomanda (Einsatzgruppen) byla nasazována převážně za frontou k teroru proti civilnímu obyvatelstvu. Jednalo se o masové vyvražďování židovského, romského či „jinak etnického“ obyvatelstva a Lileikis se měl podílet na akci, během které přišlo o život 55 000 Židů a desítky tisíc Poláků, Rusů a dalších.

Na Lileikise padlo podezření, které nejenže by ho stálo americké občanství, ale mohlo ho dopravit až před soud za válečné zločiny a genocidu a ve svém důsledku až ke katovi. Podezření bylo tak silné, že se jím začalo zabývat americké ministerstvo spravedlnosti, jenže Lileikis měl nezlomný argument: „Ukažte mi něco, co jsem podepsal.“ Doufal, že takový dokument se Američanům na rozdíl od svědků a nepřímých důkazů do ruky asi nedostal. Navíc ve hře byl ještě jeden faktor: CIA nehodlala připustit, aby se nacistická minulost jednoho z jejích agentů probírala u soudu, neboť by mohly vyplout ven informace o špiónském řemesle, které měly zůstat za každou cenu utajené.

Základní pravidlo špionážní práce není přijít, samostatně odhalit a zlikvidovat buňku nepřátel, ale kousek po kousku skládat střípky k sobě tak, aby z jednotlivých kousků vznikl ucelený obraz. A právě o to se snažili i američtí vyšetřovatelé. Když Lileikis nakonec skutečně stanul v Bostonu před soudem, na naprosto konkrétní otázky neodpovídal s odkazem na pátý dodatek americké ústavy, který se týká pravidel pro předkládání důkazů a trestů. Ten mu umožňoval nevypovídat, pokud by mu výpověď uškodila. A tak mlčel, nepopřel a nevyvrátil skutečnost vyplývající z otázky: „Podílel jste se někdy na výsleších nebo mučení vězňů?“

Eli Rosenbaum z Úřadu pro zvláštní vyšetřování (OSI), který je součástí ministerstva spravedlnosti, popsal Lileikise jako „pachatele holokaustu na vyšší úrovni“ a nepochyboval, že jde o člověka odpovědného za smrt desítek tisíc lidí. Rosenbaum v Litvě navštívil vězení a konkrétní celu, kde kdysi byli vězněni Litevci, které Lileikis pomocí pera poslal na smrt. Podíval se i k místům, kde byly objevené hromadné hroby. Věděl, že obhajoba se bude snažit ze všech sil. Ale stejně tak byl přesvědčený o vině.

Boží mlýny

V jedné věci se Lileikis nakonec spletl. Opravdu mu totiž byl ukázán dokument, který osobně podepsal. „Žádám, abyste předali níže jmenované Židy, nyní v mé pravomoci, do rukou velitele Ypatingasis būrys. Podpis: Lileikis, oblastní velitel.“ Lidé putovali dál k nacistické likvidační jednotce operující v Litvě.

Tím pro tehdy již masachusettského důchodce skončil americký sen. Byl zbaven amerického občanství a deportován do Litvy. Ovšem zemřel dříve, než si pro něj přišla světská spravedlnost. Aleksandras Lileikis zemřel nepotrestán dne 26. září 2000 ve věku 93 let.

Simonas Alperavicius, předseda litevské židovské komunity, vyjádřil zklamání a poznamenal: „Bůh bude nyní Lileikisovým soudcem.“ Šlo o dalšího válečného zločince, který díky poválečné mezinárodní situaci a s americkým přispěním ušel spravedlnosti.