Jsou 3D tiskárny slepá cesta? V budoucnosti je mohou nahradit včely

3D lahev vyrobená včelami Zdroj: Dewars

Tiskárny schopné 3D tisku jsou podle mnoha prognostiků směrem, který zcela změní náš život. Ale co když je to omyl – a místo tisku budeme věci denní potřeby pěstovat?

Až budete chtít novou vázu, zadáte příkaz svému včelímu roji a ten vám ji vyrobí ze speciálního druhu bio-betonu. Zdá se vám tahle představa šílená, nebo jako ze sci-fi románu? Omyl, taková váza vyrobená včelami totiž už existuje…

Moc si to neuvědomujeme, ale jsme doslova obklopení živými 3D tiskárnami – a řadu z nich už dokonce úspěšně využíváme. Housenky bource morušového využíváme pro „3D tisk“ už celá tisíciletí. Z jejich žláz získáváme vlákna hedvábí, které má dodnes lepší vlastnosti než jakékoliv látky, jež jsme schopní vyrobit synteticky. Nedávno vědci změnili DNA těchto housenek tak, že produkují už zabarvené vlákno… Ale co s tím mají společného včely?

Společnost Dewars, která se specializuje na 3D tisk, tento kousek nedávno předvedla v přímém přenosu – a byl mnohem snadnější, než by se mohlo zdát. Její experti využili roj 80 000 včel. Do úlu tomuto včelstvu umístili jakousi kostru lahve – 3D model vyrobený z materiálů podobných těm, na něž jsou včely zvyklé.

Podívejte se, jak to provedli:

Včely pak kolem tohoto základu vytvářely plástve s obvyklou šestiúhelníkovou strukturou. Výsledkem byla dokonalá 3D láhev vyrobená z včelího vosku. Sice šlo zatím jen o pokus spojený s reklamní kampaní, ale velmi dobře to ukázalo, jak obrovské jsou možnosti bioinženýrství.

Budeme tankovat palivo od hmyzu?

Už před dvěma roky přišel jiný bioinženýr (respektive bioinženýrka) na to, že blanokřídlý hmyz hedvábnice dokáže produkovat umělou hmotu. V tomto případě nám trošku hapruje terminologie – asi bude lepší používat výraz plast, protože přírodní umělá hmota zní dost divně. Debbie Chachraová pomocí hedvábnic vytvořila polymer připomínající vlastnostmi celulózu.

Více se o supetechnologiích budoucnosti dozvíte tady

Tento hmyz má totiž žlázu, která dokáže vyrábět polymery. Stačí ji upravit a tyto látky by jednou mohly sloužit jako palivo – nefosilního a tedy obnovitelného původu. Výhodou použitého druhu hedvábnic je m.j. to, že dokážou přežívat i ve velmi chladném prostředí.

„Tyhle mouchy jen sbírají pyl a produkují plast,“ popsala Chachraová v rozhovoru pro magazín Wired. „Teď se snažíme pochopit, jak to dělají…“ Vědkyně věří, že tímto způsobem bychom mohli jednou získávat pohonné hmoty v masovém měřítku a že by výměšky hedvábnic mohly představovat i alternativu vůči plastům, které dnes užíváme ve všech oblastech života.

Týkalo by se to samozřejmě především cen paliv a také naší schopnosti oprostit se od závislosti na státech, které se živí v podstatě jen prodejem ropy. První krok už některé automobilky udělaly – jsou jím vozy s extrémně nízkou spotřebou. Například Volkswagen už v rámci svého konceptu dlouhodobé udržitelnosti Think Blue představil model XL1. Tento první sériový dieselový plug-in hybrid existuje, aby ukázal, kam až se moderní technologie dostaly, co se úspory paliva týká. Žádné sériové auto na světě nemá lepší součinitel odporu vzduchu, než je u XL1 dosažených 0,189. Se správným jízdním stylem se s autem tak dá jet za rekordních devět desetin litru paliva na sto kilometrů.