Žirafí kýta: pochoutka mocných a bohatých!

Někdy odhalí archeologické vykopávky věci a fakta, která se očekávala a jsou pro danou dobu typická, jindy dojde k nenadálému překvapení.

Když profesor Steven Ellis z University of Cincinnati provedl se svým týmem výzkum deseti budov, mezi něž patřily i restaurace a obchody z dávnověkých Pompejí, narazil mezi mnoha „obyčejnými“ věcmi i na nezvyklou kost. "Materiál z kanalizace odhalil množství předmětů naznačujících poměrně jasný socioekonomický rozdíl mezi jednotlivými nemovitostmi. Některé z nich sloužily jako restaurace," vysvětluje Ellis okolnosti nálezů.

To, že se v „hospodském“ odpadu najdou olivy, vaječné skořápky či kosti místních druhů ryb, nikoho nepřekvapilo. Překvapením byla kost z nohy žirafy, zatím jediná, která se z tohoto období v Itálii zachovala. Stala se tak důkazem, že exotická zvířata byla na jídelníčku majetné vrstvy obyvatel už ve 4. století př. n. l. Z hlediska archeologie jde o zajímavý nález svědčící o rozvinutém obchodě a logistickém zabezpečení. Znamená to, že v té době byli v Itálii řezníci, kteří uměli „rozbourat“, tedy porazit a rozčtvrtit, zvíře s tak nezvyklou anatomií, jakou má žirafa.

Žirafa na talíři včera a dnes

Pompejští si už žirafí steak opět mohou dát. Zasypaná část „města mrtvých“ se stala roku 1997 položkou na Světovém seznamu kulturního dědictví UNESCO, zatímco kolem se dál rozrůstá město živých, jejichž chutě mohou navázat na dávnou historii. Tuto exotickou pochutinu si lze dnes objednat na internetu a nebo mohou pompejští dát průchod svým gurmánským vášním v africké domovině těchto mohutných kopytníků.

Příroda

Ti, kteří vraždí lvy, slony a nosorožce. Jsou mezi nimi i Češi!

Šéfkuchař Hugh Fearnley-Whittingstall, jenž dostal prostor pro propagaci svého kuchařského umění i na BBC, se na stránkách britského Daily Mail přiznal, že žirafu nejen jedl, ale že je i chutná a další ochutnávce by se nebránil. Dokonce přípravu masa z žirafy považuje za „vysokou gastronomii“. Někteří nutriční specialisté žirafí maso doporučují, masajší lovci je považují za pochoutku, zatímco ochráncům africké fauny se při představě požití žirafího masa obrací žaludek.

Topi Pigula